Archív kategorie: 1983

Jedno číslo časopisu PIONÝR – 31.ročník – 1983-84

Dnes archivované číslo časopisu PIONÝR z roku 1983-84 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Pitriss. Veliký dík!

Časopis PIONÝR vycházel od roku 1953. V letech 1968-1970 změnil název na VĚTRNÍK, po roce 1970 se opět vrátil původní titul PIONÝR. Od roku 1990 byl přejmenován na časopis FILIP, v roce 1993 na FILIPS, ale o dva roky později, v roce 1995 zanikl.

V tiráži dnes archivovaného čísla časopisu se uvádí:  Ročník XXXI. Září 1983. PIONÝR zábavný měsíčník pro mládež. Vydává Česká ústřední rada PO SSM v Mladé frontě. Redakci řídí Vladimír Klevis.  … Cena výtisku 2 Kčs….“

Časopis vycházel podle školního roku. Byl celobarevný, tištěný na netradičním čtvercovém formátu, a jeho rozsah byl 48 stran.

Štefan Švec ve své obsáhlé knize ČESKY PSANÉ ČASOPISY PRO DĚTI (1850-1989) na stranách 454-456 o časopisu PIONÝR píše:

Časopis Pionýr byl všeobecně zaměřeným periodikem pro čtenáře staršího školního věku, (přibližně od 5. do 8. třídy základní školy). Vyplnil mezeru vzniklou po zániku časopisu Vpřed, pionýři. Přes svůj název byl titul od počátku o něco méně politicky agitační než jiná dobová periodika (byť organizoval např. soutěže 0 nejlepší pionýrskou družinu a podobně).  Byl nejprve především beletristický, bohatě ilustrovaný, vytvářel protiváhu zpravodajsky a instruktážně zaměřeným Pionýrským novinám. Později rozšířil spektrum otiskovaných materiálů a stal se časopisem více „společenským“, věnovaným např. i představování známých osobností, rozhovorům, reportážím atp. Podobně jako ABC mladých techniků a přírodovědců, byť s menším úspěchem, organizoval v 6o. letech čtenářské kluby – měly název „Pionýrské rozvědky“ a měly být ovšem součástí oficiální pionýrské organizace.
Pionýr začal vycházet jako měsíčník s převážně prozaickými beletristickými příspěvky, postupně se snažil nabízet čtenářům pestrou škálu materiálu od reportáží, aktuálních zpráv, informací o kultuře, rubrik věnovaných humoru, her a soutěží, próz na pokračování po rubriku „Dopisovatelé hlásí“ a další rubriky věnované vlastní tvorbě dětí (např. dvojstrana „čtenáři čtenářům“). Časopis se snažil podporovat činnost pionýrských oddílů, rubrika „K-Klubovna“ se věnovala nápadům a návodům na činnost pionýrských družin. Publikoval i dobrodružnou četbu (včetně např. sci-fi) a celou řadu obrázkových seriálů.
V prvních ročnících měl časopis částečně ideologický obsah, tiskl sovětskou beletrii, agitační články a pod., už po polovině 50. let se ale situace měnila.  V 6o. letech se z Pionýra stal moderní, zábavný a pestrý časopis pro starší děti. Pionýr tiskl zábavnou prózu (v roce 1968
Švandrlíkovy Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka), a také poznávací články, např. cestopisy (např. v podobě reportáží z rallye Paříž-Dakar), bohatě doprovázené fotografiemi. V rubrice „Bystřílna“ vycházely hádanky a kvízy. V Pionýru vycházely i fotografie doplněné vtipnými bublinami či dobrodružný kreslený seriál (např. dle námětu knih J. M. Trosky). V próze na pokračování se objevil Tarzan E. R. Burroughse. Dvojstrana „Fůra vtipů“ obsahovala psaný i kreslený humor (např. Pavla Kantorka), rubrika „Slavné výroky“ tiskla citáty klasiků s jejich stručnými medailonky, na konci časopisu byla stránka věnovaná slavným sportovcům. Pionýr publikoval i „Tajnou schránku“, rubriku obdobnou intimním listárnám např. v dnešním Bravu, kde radil dětem s jejich prvními erotickými zkušenostmi.
V ročnících 1968/1969 a 1969/1970 časopis vycházel pod názvem Větrník. Redakce změnu názvu připravovala od konce předchozího ročníku, hlavní důvody uvedla na začátku nového čísla dva: jednak snahu vyrábět časopis pro všechny děti, nejen členy Pionýrské organizace, jednak zmatení vznikající po přejmenování Pionýrské organizace jako takové na Pionýra. Časopis, vedený Jiřím Havlem a Svatoplukem Hrnčířem měl pestrý obsah, v němž nechyběly dobrodružné a humorné prózy, hádanky, tvorba čtenářů, kreslené anekdoty, reportáže, cestopisy či rubrika „Přímá linka“ pro dopisy čtenářů. Na zadní straně obálky Větrník přinášel fotografie známých zpěváků, českých i zahraničních, spolu s jejich životopisy. Reportáže, historické články a rozhovory se rovněž častěji týkaly populárních osobností a témat spíše než např. národních klasiků jako v dřívějších ročnících.
Pionýr tiskl na pokračování také knihu Jaroslava Foglara Dobrodružství v Zemi nikoho. Materiály věnované pionýrské činnosti po přejmenování časopisu v roce 1968 zmizely, aby se opět objevily po návratu starého názvu časopisu v roce 1970.
Po dvou ročnících a intervenci vojsk Varšavské smlouvy se Větrník vrátil zpět k názvu Pionýr. Časopis navázal na Větrník většinou svého obsahu, zakázaní tvůrci (zpěváci, herci) se na jeho stránkách ovšem už nesměli objevit. Měl stránku pro dívky (včetně osobnostních testů typu Jsem oblíbená?), nové kreslené seriály, většina rubrik ze starého Pionýra a Větrníku zůstala. Časopis převzal v systému roli kulturně-literárního magazínu. V 80. letech měl titul náklad až 130 000 výtisků.
Z beletrie časopis publikoval převážně soudobou prózu, domácí i překladovou, vyjímečně i ukázky z národní či ruské a jiné klasiky. Věnoval se take čtenářské vychově, a to od stručných informací 0 nových knihách až k celým rubrikám věnovaným spisovatelské činnosti, rozhovorům s jednotlivými autory apod.

Časopis převzal v systému roli kulturně-literárního magazínu.

Na hereckou tvář Josefa Dvořáka v časopise PIONÝR vsadili při publikování (vydrželo to i po přejmenování časopisu na FILIP) celkem 180 povídek Svatopluka Hrnčíře v cyklu DETEKTIVNÍ KANCELÁŘ JOSEFA DVOŘÁKA. V roce 1992 byl vydán šedesátistránkový výběr těchto povídek knižně. Hrdinou je herec Josef Dvořák, který se nechal ke každé povídce vyfotografovat v jiném převleku a postupně představoval i klasické literární detektivy

 

 

PIONÝR publikoval i „TAJNOU SCHRÁNKU„, rubriku obdobnou intimním listárnám např. v dnešním BRAVU, kde radil dětem s jejich prvními erotickými zkušenostmi.“

Populární televizní seriál NÁVŠTĚVNÍCI běžel právě v době vydání 31.ročníku časopisu PIONÝR, čehož redakce využila a zveřejňovala na pokračování jeho volné vyprávění, včetně barevných fotografií z tohoto původně patnáctidílného seriálu (o tři roky později byl vysílán v sedmidílné (delší) verzi).

Popularity herců ze seriálu NÁVŠTĚVNÍCI využila redakce i v rozhovoru Jiřího Datla Novotného s Dádou Patrasovou, tehdy čerstvě vdanou za Felixe Slováčka.

Dlouhodobá spolupráce hudebního vydavatelství Panton a časopisu PIONÝR se promítla do pravidelné rubriky HALÓ, TADY JE PANTON.

Vojtěch Steklač (*1945) psal pro časopis OHNÍČEK (Boříkovy lapálie) a později i pro PIONÝRA (Ahoj, sídliště!) rozsáhlý seriál humorných vyprávění o dobrodružstvích klukovské party z pražských Holešovic.  V roce 1986 vznikl na námět jeho povídky otištěné v PIONÝRU v československé televizi stejnojmenný třídílný rodinný seriál AHOJ, SÍDLIŠTĚ!

PIONÝR pravidelně propagoval nové české filmy pro děti a mládež:

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu PIONÝR z let 1983-84, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhled titulní strany.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované číslo časopisu PIONÝR – kliknutím na náhled strany:

6 čísiel časopisu – OHNÍK – 35.ročník – 1982-83

Je tomu zhruba rok čo sme archivovali prvé číslo časopisu OHNÍK. Dnes publikujeme 6 čísel z 35 ročníka – 1982-83.

OHNÍK – časopis pre mladších pionierov. Šéfredaktorom bol Pavol Štefánik. Redaktorky Oľga Keltošová, Eva Weissová. Redaktorka-grafička Tatiana Kramárová. Vychádzal v nezmenenej štruktúre a to 2x mesačne mimo prázdnin v rozsahu 16 strán.

Nemožno si nevšimnúť, že farba obálok tohto ročníka bola veľmi výrazná, až krikľavá. Úvodné obrázky boli koncipované ako tematické ilustrácie ku krátkym poviedkam, začínajúcim na obale časopisu. Tieto zaberali spolu s básňami aj nasledujúcu dvojstránku.

Na ďalších stránkach sa objavovali dlhšie bájky, poviedky, povesti a sem tam aj básničky rôznych autorov.

Keďže časopis bol určený pionierom, nechýbala tu pravidelná rubrika RADÍME PIONIERSKYM DRUŽINÁM. Obsahovala významné výročia, krátke návody a hry na spestrenie pionierskej aktivity.

Ruskou „Perestrojkou“ boli okrem iného ovplyvnené aj obsahové stránky detských časopisov a vedúca úloha KSČ sa v nich skloňovala stále menej a menej. Sem tam sa však predsa len niečo objavilo a to aspoň v krátkych článkoch o Leninovi.

Stred časopisu bol výrazne žltý s názvom ČÍTANIE DO KLUBOVNE, obsahujúci úvahy a fejtóny slovenských spisovateľov.

Ďalšia dvojstrana náučno – populárna. O hygiene, remeslách, s pravidelným seriálom o vývoji automobilu.

V závere čísiel sa vždy nachádzali texty a noty piesní v tej dobe populárnej relácie pre deti ZLATÁ BRÁNA. Natáčala ju Československá televízia Košice a o ich autentickosť potvrdzujú videá, ktoré sa dajú nájsť na internete. Napr. https://www.youtube.com/watch?v=rlLadthpr3A

Posledná strana obalu taktiež odetá do výraznej farby, prinášala komiks „obľúbeného“ povinného čítania od Arkadija Gajdara – TIMUR A JEHO DRUŽINA. Kreslil ho známy slovenský maliar a ilustrátor detských kníh Jozef Cesnak.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění souvislostí kolem vydávání časopisu OHNÍK v letech 1982-83, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) časopis OHNÍK do svého počítače či tabletu ve formátu PDF kliknutím na náhled titulní strany: