Archív kategorie: 1971

Rarita! 3.číslo časopisu TRAMP – 6.ročník – 1971

Dnes archivované číslo časopisu TRAMP z roku 1971 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Johnki. Veliký dík! Zvláště pro to, že toto číslo nebylo běžně k dostání a drtivá většina výtisků byla zlikvidována.

V tiráži na dvě desetiletí posledního čísla lze číst: „TRAMP, měsíčník pro všechny milovníky přírody a volnosti. Vydává v PULSU Ostrava. Adresa redakce: TRAMP, Dimitrovova 15, Ostrava 1. Telefon 219 94. Předseda redakční rady: Zdeněk Mikolajczyk – Miki. Redakce: Ivan Binar, Petr Podhrdzký – Ataman, Bedřiška Břečková (tajemnice redakce).  ……. Vychází 12krát ročně, vždy k 20. každého měsíce. Předplatné 15 Kčs pololetně. Uzávěrka k 1. každého měsíce. Nevyžádané rukopisy, fotografie a kresby redakce nevrací! Za původnost příspěvku ručí autor. Cena výtisku 2,50 Kčs.“

Na 3.straně dnes archivovaného čísla je zajímavý článeček PTÁME SE PAMĚTNÍKŮ:

„Dnes je na řadě pamětník, který předválečného TRAMPA „dělal“ doslova.

Vzpomíná: JAN ENGSTLER – typograf

Letos je tomu 40 let, co byl z úřední mocí zastaven časopis TRAMP. Tento časopis začal vycházet v roce 1929 a tiskl se v tiskárně „Tribuna“ v Praze na Karlově náměstí. Právě v této době jsem byl v tiskárně zaměstnán jako tiskař a předtiskař (viz můj článek v 5. čísle TRAMPA z roku 1969). Proto jsem měl možnost poznat ty, kteří dávali TRAMPU život. V prvé řadě to byl Karel Melíšek, redaktor, který psával pod značkou „Melich“, Egon Kisch, Géza Včelička, Irčan-Čepelák, Žák-Jariš, Číňan-Mareš a ostatní, které jsem jž jednou jmenoval, i ty, na které jsem zapomněl.

Později v redakci začínal převládat tlak přispěvovatelů pokrokově myslících, kterým se přestalo líbit počínání vládní kliky a jejich přisluhovačů, různá nařízení a zákony – viz neblahý Kubátův zákon, zákazy slezin a táboření. Proto jejich články se staly ostřejší. Nekompromisně kritizovali nesmyslná vládní nařízení, čímž ale stávající vrchnost se cítila být uražena a odpovídala po svém.

Ke svým chlebodárcům se připojit i denní tisk. V protitrampské kampani obzvláště vynikal plátek pana Stříbrného „Polední list“, který svojí lží a svými výmysly nenašel konkurenci. Špinění trampingu bránil časopis TRAMP, který docílil i tolik, že určitá vládní nařízení byla zmírněna. Kubát šel do penze a brzy zemřel, ale časopis TRAMP, který dostal přídomek „RUDÝ“, musel také zmizet. To se jim ještě podařilo.

Většinu nás, pamětníků, už k sobě povolal Velký Manitou a proto čest vaší památce a vám živým, hodně zdraví!“

Vzpomínky na pestré cesty po Čechách Zdeňka Matěje Kuděje s Jaroslavem Haškem jsou zachyceny v knize VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE. Zdeněk Matěj Kuděj (*1881  +1955) byl (a snad i je) kultovním trampským spisovatelem, řadícím se po bok Gézy Včeličky, Boba Hurikána, … Drobná zajímavost: až ve svých 38 letech poprvé v životě přijal stálé zaměstnání – stal se tajemníkem Klubu českých turistů. Vydržel to ale jen pár měsíců :-)

V dnes archivovaném čísle časopisu TRAMP vyšla povídka RUCE MRAZU. Později Zdeněk Šmíd (*1937  +2011) proslul jako autor legendárního epizodického příběhu PRŮVODCE PRO OFÉLII  – respektive PROČ BYCHOM SE NETOPILI (později též televizní seriál). Pro ty, kteří jezdili po roce 1979 (kdy knížka vyšla prvně), na vodu a nebyla to pro ně jen ojedinělá zábava, byla PROČ BYCHOM SE NETOPILI téměř povinou četbou. Znám jen málo lidí, kteří ji neznali.

Bohuslav Čepelák (*1907  +1969) používal pseudonymy L. Ragen, Pavel Soldán, Tim O’Brien, Bruce Hall, Allan Paterson, Howard Gerstocker, Josef Honzl. V časopise TRAMP vycházel na pokračování jeho román KŘÍŽOVÝ PETE, který bylo možno vystřihnout a poskládat do knížky. Prvě tento román vyšel roku 1941 v časopise ROZRUCH (toto číslo zatím archivováno nemáme).

Kreslený seriál je v tomto čísle zastoupen dvěma stranami – dvěma autory. Pod prvním s názve NOČNÍ ŠTRAPACE je jako autor podepsán Brouk.

Druhý kreslený příběh Z KRONIKY OSADY TULÁKŮ má název PINĎA ŠERIFEM RYCHLÝCH ŠÍPŮ. Olga Bezděková ve výpravné knize PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.díl zmiňuje na stranách 118 a 137-138:

“ ….Různé časopisy věnovaly hrdinům RŠ obálky svých čísel nebo přinášely fotografie z filmu o RŠ a jejich dobrodružství ve Stínadlech. Časopis TRAMP (č. 3/1971) přinesl v seriálu Z KRONIKY OSADY TŮLÁKŮ (Luděk Klička) příhodu, jak byli hoši Rychlých šípů „zamontováni“ do jednoho pokračování (PINĎA ŠERIFEM RYCHLÝCH ŠÍPŮ) . ….“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu TRAMP z roku 1971, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu TRAMP  – kliknutím na náhled strany:

Téměř kompletní MATEŘÍDOUŠKA – 27.ročník – 1970-71

Dnes archivované čísla časopisu MATEŘÍDOUŠKA z roku 1970-71 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Tomáš J. Veliký dík!

MATEŘÍDOUŠKA měla v podtitulu ČASOPIS PRO NEJMENŠÍ ČTENÁŘE. Šéfredaktorem MATEŘÍDOUŠKY v letech 1970-71 byl Jiří Černý (počátkem sedmdesátých let psal pro MATEŘÍDOUŠKU kreslený seriál OBRÁZKY Z DĚJIN … pod pseudonymem Pavel Černý). Jako redaktorka pracovala Dagmar Lhotová (vymyslela slavnou komiksovou postavu kocoura Vavřince – KOCOUR VAVŘINEC A JEHO PŘÁTELÉ).

Rozsah dnes archivovaných čísel je 28 stran. časopis stál 1,5 Kčs.

Olga Bezděková v knize PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL (2012) na straně 145 chrakterizuje MATEŘÍDOUŠKU:

„Jakýmsi mezistupněm mezi poválečnými časopisy, které navazovaly na tradice titulů z první republiky, a nově vzniklými časopisy je Mateřídouška, časopis pro nejmenší čtenáře, jediný časopis, který vychází nepřetržitě už od roku 1945. Během let se vyvíjela jak po stránce obsahové, tak i formální. Několikrát změnila formát, rozsah stran i periodicitu a v jejím vedení se vystřídala řada osobnosti, například F. Hrubín, M. Holas. B. Mencák, J. Průša, J. V. Svoboda, Z. Adla, P. Černý, E. Vavruška, E. Knotová. Časopis nejdříve vycházel ve vydavatelslví Práce, později v nakladatelslví SNDK a posléze ve vydavatelství Mladá fronta.“

A Ivo Fencl na www.literarky.cz (15.12.2015) píše:

„Po většinu své existence představovala jeden z vrcholů naší časopisecké tvorby (jak připomíná i Štefan Švec ve své publikaci ČESKY PSANÉ ČASOPISY PRO DĚTI, a název nebyl volen dle Erbenovy KYTICE, jak se později občas tvrdívalo, nýbrž podle básně Jaroslava Seiferta uveřejněné hned v prvém čísle, jehož hlavičku kreslil Josef Lada, ostatně autor ilustrací celé jedničky.
Zakládajícím šéfredaktorem časopisu se stal básník František Hrubín a takový Junák jistě zůstává starší, nicméně Mateřídouška u nás vychází nejdéle kontinuálně. Určena je zhruba pro šesti až devítileté děti a v letech osmdesátých dosahovala nákladu až 320 tisíc výtisků měsíčně. …

… Po Ladově vzoru ilustroval zpočátku každé číslo jen jeden malíř (vč. Ladovy dcery Aleny, Sekory, Trnky, Nesvadby či Lhotáka), avšak takový náročný koncept opustila už v sedmém ročníku. Jejím obsahem se vedle obrázků staly české i přeložené povídky, pohádky, bajky, pověsti, fejetony i naučné texty, ale snad především verše. Taky ovšem křížovky a rébusy (například v rubrice mého dětství Nehádejte, přemýšlejte), tipy na aktuální dětské knihy, různé návody (tj. třeba Hančin zápisník vedený Dagmar Lhotovou a ilustrovaný Evou Průškovou) a konečně i komiksy, mezi které se zařadil v letech 1945-1951 i legendární Ferda Mravenec a během mého dětství pak obdobně legendární Kocour Vavřinec (a jeho přátelé). Podstatnou součástí Mateřídoušek byla také četba na pokračování. ..“ 

Zdeněk Adla (vlastním jménem Zdeněk Dlouhý *1910  +1990) byl v době publikování dvoustrany OBRÁZKOVÁ KRONIKA ČESKÝCH DĚJIN už bývalým šéfredaktorem MATEŘÍDOUŠKY. Je autorem původní koncepce ve které pokračoval již pod názvem OBRÁZKY Z ČESKÝCH DĚJIN Pavel Černý (vlastním jménem Jiří Černý). Autoři scénářů se sice vyměnili, ale autor skvělých ilustrací zůstal – Jiří Kalousek (*1925 +1986).

Nejčastějším žánrem v MATEŘÍDOUŠCE byla bezesporu pohádka, vždy výrazně ilustrátorsky doplněná dětem srozumitelnými obrázky. Zéměř v každém čísle byl příběh, který děti mohly spolu se svými rodiči „číst“ podle obrázků nahrazujících slova – „doplňovačky“.

KOCOUR VAVŘINEC je nepominutelnou kreslenou postavičkou mého dětství. A že nejem mého, potvrzuje i jeho samostatné heslo na wikipedii:

„Poprvé se komiks objevil 1. 2. 1967 v dětském časopisu Mateřídouška a šlo tehdy pravděpodobně o úplně první oficiální československý komiks pro malé děti. Až po něm následovali například Čtyřlístek nebo Barbánek. Do dubna 1975, kdy Vavřinec v Mateřídoušce skončil, vzniklo 116 dílů (z toho 35 dvojstránkových).“

V době, kdy čtenáři četli 1.číslo  27.ročníku MATEŘÍDOUŠKY ukončil svůj život Jiří Pištora, který v předchozím ročníku publikoval „osudovou“ báseň. Psal jsem o tom v článečku z 4.3.2014, ale raději si opět dovolím citovat Ivo Fencla z www.literarky.cz, který tuto tragickou událost lépe zasazuje do souvislostí:

“ … Zanechme teď ale na okamžik pouti jezerem štěstí a zastavme se v roce 1969. Ve druhém čísle šestadvacátého ročníku totiž básník Jiří Pištora (*1932) otiskl tuto provokativní a vcelku jednoznačnou říkanku:

Lapkové
Žije, žije ve stepi
jeden v suché otepi.
Druhý v láptích pod pařezem,
třetí v díře mezi bezem.
Ať si jdou, tam kde jsou.
Ať sem na nás
nelezou.

V záslužném souborném vydání Pištorových prací Básně a brundibásně (Host 2011) uspořádaném Dušanem Karpatským se dotyčná veršovánka dnes vyskytuje na straně 278 a charakteristicky tak nešťastníkovo dílo uzavírá. Proč nešťastníkovo? Textem se zabývaly orgány Komunistické strany a 1. 11. vyšel v Rudém právu ne přímo hysterický, ale dost svébytný článek Ideje z Mateřídoušky podepsaný šifrou „mh“. Čtenáře listu zpravil o Pištorově nepřátelství ke komunistickému Rusku následujícími slovy:
Skoro jako procesí přicházeli do naší redakce muži i ženy. Přinášeli výpisky, výstřižky, celá říjnová čísla Mateřídoušky, a rozhořčovali se: „Jak to, že někdo chce zneužívat naše děti k antisovětské propagandě? Jen si to přečtěte…“
Seznámili jsme se s básničkou Jiřího Pištory Lapkové a nevycházeli jsme z údivu. Termín „lapkové“ je už pozapomenutý, málo používaný. Slovník o něm prozradí, že znamená loupežníky, lupiče ze středověku. Pištorovy veršíky a také názorné ilustrace Luďka Vimra je zachycují ve stepi a v láptích. Závěrečné strofy vybízejí děti k deklamování takových vět, které si lze v současné situaci vykládat velmi jednoznačně.
Lid této země se během habsburské poroby a nacistické okupace naučil luštit kryptogramy, nacházet v otiskovaných materiálech jiný smysl, než naznačovala oficiální verze. Číst mezi řádky. Lidu stačí náznak – ideje z Mateřídoušky se leckterým čtenářům mohou zdát polopatismem.
„My jsme to tak nemysleli,“ říká šéfredaktor Zdeněk Adla. „Vycházeli jsme z naší historické skutečnosti – a sami dobře víte, že Mateřídouška má i v Sovětském svazu velmi dobrý zvuk.“
Mysleli nemysleli. To nemusí být nejdůležitější. Rozhoduje objektivní působení na čtenáře. A ti jsou pobouřeni. Dobře cítí rozpor mezi tím, co hlásá básnička, a velikým úsilím představitelů strany a státu, miliónů lidí dobré vůle o znovunastolení vztahů plných důvěry, přátelství, pochopení, opravdové družby mezi námi a velkou sovětskou zemí. Nepřejí si, aby jejich dětem někdo podsouval nesprávné myšlenky. A to by měli v Mateřídoušce respektovat.
Zdeněk Dlouhý podepisující se Zdeněk Adla (1910-1990), mj. spoluautor knihy o Praze Krásná a slavná (1961), skončil jako šéfredaktor Mateřídoušky již vzápětí a roku 1971 mu u nás vydali jeho vůbec poslední publikaci. Jiřímu Pištorovi byly zrušeny smlouvy asi na dvě dětské knihy, a jelikož zrovna procházel těžkou osobní krizí, spáchal 26. září 1970 sebevraždu. – Já sám tenkrát Mateřídoušky už čítal a potkal v ní posléze poprvé jak legendární Pipi (1970-1971) Astrid Lindgrenové, tak i Karlíka a továrnu na čokoládu (1971-1972) Roalda Dahla. Ale i Ukradený orloj (1973-1974) Hany Doskočilové, jehož dvanácté pokračování vyšlo, když mi bylo přesně deset let. Ale miloval jsem i pro mě nekonečný cyklus příhod o loupežníku Rumcajsovi (z imaginárního lesa Řáholec u Jičína) a historii já vstřebával jen v určitém zkreslení skrz Adlovu Obrázkovou kroniku českých dějin (1970-1972) a ne již Adlovy Obrázky z českých dějin (1972-1974). V psaní cyklu totiž pokračoval Jiří Černý, a to od Husova kázání v Betlémské kapli.
Zvlášť silně na mě však v Mateřídoušce působila poezie, a to nejen Pištorova. …“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu MATEŘÍDOUŠKA z roku 1970-71, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu MATEŘÍDOUŠKA  – kliknutím na náhled strany:

 

Dvě čísla časopisu KAMARÁT – 3.ročník – 1970-71

Dnes archivované čísla časopisu KAMARÁT z roku 1970-71 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Stano. Veliký dík!

V tiráži časopisu je uvedeno KAMARÁT – Pioniersky týždenník pre chlapcov a dievčatá. Vydáva ÚV SZMS a ÚR POS vo vydavaterstve SMENA. Redakcia: RSDr. Elena Suchovská (vedůca redaktorka), Viera Gajdošová (záslupkyňa ved. redaktorky), Pavol Moravčík (technický redaktor), Eduard Drobný, Irena Gálová, Andrej Holan, Dominika Macháčová, Margita Mensatorisová, Ivan Szabó. Běžné číslo se dalo koupit za 0,6 Kčs. V záhlaví titulní strany je uvedeno Ročník III (XXI.) Číslo ročníku v závorce odkazuje na PIONIERSKE NOVINY (první číslo vyšlo 1.9.1950) jejichž pokračovatelem se časopis KAMARÁT stal a k nimž se hlásil. Analogická situace byla v Čechách, kde se tamní PIONÝRSKÉ NOVINY změnily na SEDMIČKU (později SEDMIČKU PIONÝRŮ).

Jak je úvodu zmíněno, časopis KAMARÁT byl pionýrským časopisem se všemi nezbytnými atributy. Nezbytná dávka tehdejší státní ideologie mezi ně patřila. K zasazení do kontextu doby je potřeba zmínit, že dnes archivované čísla vyšly rok po okupaci Československa „spřátelenými armádami“. Na úvodní straně 1.čísla byla fotografie tehdejšího předsedy vlády SSR (Slovenské socialistické republiky) „soudruha profesora doktora Petra Colotky“, který píše srdečný pozdrav čtenářům KAMARÁTA. Na stránce s nadpisem ZRAZ V ŽIARSKEJ DOLINE je článeček NESTOJÍME VÁM ANI ZA REČ? s obvyklým zlidšťujícím chvalozpěvem (který se u presentace politiků v tisku nemění ani po půlstoletí).

KAMARÁT byl cílený na pionýry – žáky druhého stupně základní školy. Jeho posláním bylo vychovávat dospívajícího čtenáře, rozvíjet jeho zájmy v rozličných oblastech společenského života, vědy, techniky, kultury, umění, sportu a informovat jej o aktuálním dění  doma i ve světě. Zaměřoval se na rozhovory s populárními herci, zpěváky a sportovci, zajímavosti ze světa, povídky a zábavné čtení. Chvályhodné byly počiny redakce KAMARÁTA  snažící se přiblížit poezii nejen optikou povinné školní četby.

Povídka STRETNUTIE V LESE je pochopitelně sovětské proviniece.

Čtenářská soutěž KTO JE KTO? těžila z právě proběhlé BRATISLAVSKÉ LYRY (v letech 1966 až 1990 to byl nejpopulárnější a největší hudební festival populárních písní v Československu, který se konal každoročně v Bratislavě).

Redakční stránka obsahovala kromě tiráže i rubriku CHCETE SI PÍSAŤ?, LISTÁREŇ a drobné informace.

Na poslední straně bývala otištěna zpravidla celostránková fotografie nebo písničkový text.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu KAMARÁT z roku 1970-71, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu KAMARÁT  – kliknutím na náhled strany: