Archív kategorie: 1970

Chybějící čísla ABC – 14.ročník – 1969-70

Dnes archivovaná čísla časopisu ABC z let 1969-70 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Flon. Veliký dík!

V tiráži 14. ročníku se uvádí:ABC MLADÝCH TECHNIKŮ A PŘIRODOVĚDCŮ – zábavně naučný čtrnáctideník pro chlapce a děvčata. Vydává Česká rada Pionýra v Mladé frontě – Šéfredaktor V. Toman. Zást. šéfredaktora prom. biolog. K. Dunda. Přírodní vědy – prom. biol. H. Kholová, CSc. Technika – M. Kazimourová, M. Pilný. Zájmová činnost – prom. hist. J. Tůma, L. Kolářová. Výtvarný redaktor J. Drahokoupil. Technický redaktor – J. Sovová, ext. Sekretariát – M. Kunová, J. Bieliková. …. Cena výtisku Kčs 2,-.“

Vlastislav Toman ve své knize MŮJ ŽIVOT S ABC – ÁBÍČKEM (na straně 106) zmiňuje mimo jiné i  jedno jméno z výše uvedené tiráže – redaktora Martina Pilného:

„Martin na tomhle úseku udělal opravdu velký kus práce poté, co jsem mu ho předal. Připomínám, že jsme ho nejdříve poznali jako nadšeného čtenáře ábíčka na našich prvních srazech, pak byl jedním z klubových stovkařů-guvernérů. Když si odbyl vojenskou základní službu, pracoval nějaký čas jako nakladatelský redaktor – a od roku 1969 na mnoho let zakotvil v oddělení techniky redakce ABC. Však jsem se při besedách se čtenáři často chlubil, že se Martin stal ze čtenáře redaktorem. Většinou jsem tím odpovídal na dotaz, jak se stát redaktorem.

Řekl bych, že právě Martin Pilný, i když sám snad ani jeden papírový model nezkonstruoval, dokázal to, co má dělat správný redaktor – vytvářet koncepci, pracovat s autory, vyhledávat tipy a zvažovat nápady, udržovat kolektiv stálých spolupracovníků. Velice si rozuměl s architektem Vyškovským, i když pak někdy u ostatních bral jako měřítko kvality právě Vyškovského práce. Některé z nich tím možná odradil, zatímco by bývali potřebovali jakýsi „záběhový čas“, poradit nebo dát do party s některým z těch zkušených.“

Na stranách 127-128 zase píše o souvislostech s publikováním komiksu LENIN A VELKÁ REVOLUCE:

„Významnou událostí se naopak stalo 100. výročí narození V. I. Lenina, které UNESCO (Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu) vyhlásilo jako výročí pro rok 1970! A u nás doma už se zase „dbalo“ na to, aby se takové výročí řádně oslavilo. Nu, a nám se to povedlo velmi neobvyklým způsobem – komiksem o Leninovi!
Docela náhodou jsem si vzpomněl, že jsem před časem v Pifovi viděl kreslený seriál s názvem Lenin a Velká revoluce. Autorská práva vlastnil nakladatel Éditions Vaillant v Paříži, takže tady by problém s přetiskováním nebyl. Ale co na to v Československu, kde právě začínala tzv. normalizace? Musel jsem hledat a najít nějaké dobré politické krytí, jinak bude průšvih – a velký! Začal jsem tedy v pražském Muzeu V. I. Lenina, a kupodivu pochodil. Souhlasili s doložkou: … ve spolupráci s Muzeem V. I. Lenina v Praze. O překlad a úpravu české verze se postarali M. Hašková a J. Rocco.
Dostal jsem radu, abych zkusil získat souhlas i na „nábřeží“, kde už zase pilně pracovali nejvyšší funkcionáři. Pro Českou socialistickou republíku (byli jsme už federálním státem!) fungovalo jakési „byro“, aby se vyrovnala asymetrie se Slovenskem, kde měli Slovenský ÚV KSČ. Putoval jsem na byru od jedněch dveří ke druhým, a ne a ne dostat platný souhlas. Až konečně padlo sladké „ano, můžete to tisknout“. (Jméno a funkci onoho odvážlivce si bohužel už nepamatuji.)
Začali jsme lednovou devítkou a skončili v patnáctce. Ještě štěstí, že jsme to „krytí“ měli, ozvaly se hlasy „kovaných“ nespokojenců, kteří se rozčilovali nad takovým hanobením Lenina.“

Inspirací rubrice POKLADY ČTYŘ SLUNCÍ byla nepochybně BOBŘÍ HRÁZ z předválečného „foglarovského“ MLADÉHO HLASATELE:

Olga Bezděková, Milan Krejčí – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ (2. DÍL) – strana 91-92:

STRÁŽCI. Objevili se v časopise ABC mladých techniků a přírodovědců v druhé polovině 60.let, přesně v 5.čísle 11.ročníku (1966-67). V dosavadní historii poúnorových seriálů, kdy byl žánr z časopisů téměř vymýcen, to byl po KULIŠÁCÍCH další kreslený seriál, který se udržel po řadu let a redakce se k němu na přání čtenářů v reminiscencích vracela. Jestliže KULIŠÁKY vystřídala dobrodružná tématika v seriálech typu vědecko-fantastického, detektivního a špionážního, čas ukázal opět potřebu chlapeckého příběhu. Návrat k tradici nebyl v případě STRÁŽCŮ krokem zpět. Čas a zejména výsledky čtenářské ankety v lednu 1969 ukázaly, že to byl v dosavadní historii časopisu první kreslený seriál (ovšem i KULIŠÁCI vycházeli po tři roky), který se udržel po několik let a zachoval si přízeň čtenářů. A že tedy tematika chlapeckých seriálů neomrzela … “

„Zemědělec dnes už není prostý rolník. Zemědělec dnes, to je odborník na slovo vzatý, zemědělec dnes, to je specialista!“  – tak redakce ABC uvedla vystřihovací kartičky ve stylu „Atlasu ABC“ nazvané POVOLÁNÍ PRO TEBE:

OBRAZOVÁ ŠKOLA (ve 14. ročníku ABC tištěna na poslední stránce) sice není originálním vynálezem redakce ABC, ale právě v ABC se dočkala několika set stran.

Vlastislav Toman ve své knize MŮJ ŽIVOT S ABC – ÁBÍČKEM (na stranách 110-111)  se o 14.ročníku zmiňuje i takto:

„K další změně došlo po rozšíření ábíčka o nebarevnou (černobílou) vložku v rozsahu 16 stran formátu A5. Využili jsme ji dvojnásobně – půl na půl, osm stran dostal román Karla Maye Mezi supy, upravený Lukášem Tejnorem a s původními ilustracemi Zdeňka Buriana (1968-69), a z druhé poloviny vznikl minimagazín ABC do kapsy s komiksem uprostřed a různými návody, náměty, zajímavostmi, rébusy atp.
Následoval román Rájem i peklem z pera Otakara Batličky (1968-70) upravený Bohumilem Jírkem a s ilustracemi Karla Přibyla. Jako další příběh (1969-70) vyšel Žlutý markýz Knuda Gatzwillera upravený Libuší Kolářovou a opět s ilustracemi Karla Přibyla. Protože se oba romány střídaly na přechodu ze 13. do 14. ročníku, zůstal v jeho závěru prostor na známý krátký příběh G. S. Erskina Poslední jezdec Pony Expresu ilustrovaný Jirkou Vraštilem.“

„Když jsem znovu zalistoval 14. ročníkem, přece jen jsem jednu dobrou akci objevil: 10 splněných přání našich čtenářů! Ve spolupráci s televizní Vlaštovkou si pak o nich mohli čtenáři nejen přečíst v ábíčku, ale zhlédnout reportáž také v televizi.
Nebylo lehké vybrat z toho velkého počtu přání, která bychom dokázali splnit. Nebyli jsme všemocní. První přání jsme splnili Janě Škramovské z Prahy a Michalu Svobodovi z Rakovníka. Chtěli se podívat do zákulisí televizního studia a naši přátelé z televize nám to umožnili. Druhé přání jsme splnili hned čtyřem pražským čtenářům, Katce Mlčouchové, Ivo Hingarovi, Jardovi Jelínkovi a Mirkovi Spilkovi, a to v Březce u Valnovky. Chtěli vidět hodně krásných zvířat v nějaké oboře.
Za třetím přáním jsme vyrazili do Plzně a jeli s námi dva kluci, které zajímala práce strojvedoucího elektrické lokomotivy a jak se takový stroj vyrábí. Láďa Oliberius to neměl daleko, byl z Plzně, zato Petr Slavík přijel až z Chrudimi. Plzeň, to byla moje parketa, vždyť jsem ve Škodovce skoro dva roky pracoval, a nádražní depo nám také vyšlo vstříc. Škoda jen, že si nevzpomínám, který z těch dvou se později skutečně stal strojvedoucím. Myslím však, že to byl Petr Slavík a připomněl se nám později dopisem i fotografií, že svého snu dosáhl.
Čtvrté přání jsme splnili v pražských botanických zahradách Vláďovi Hlaváčkovi ze Solnice a Hance Chalupové z Jihlavy. Pro splnění pátého přání jsme museli zajet až do Tatry Kopřivnice, i když Libor Vávra bydlel nedaleko ve Frenštátu pod Radhoštěm. Bohužel v továrně naší akcí příliš nadšení nebyli. Šesté přání třem děvčatům doslova propršelo. S dvojčaty Alenou a Miroslavou Erbanovými a Olgou Golubcovou z Tábora jsme zajeli do výcvikového střediska Pohraniční stráže, protože se zajímaly o psy a jejich výcvik. Hana Odvářková ze Svitav, Alena Přichystalová z Pardubic, Albert Simon z Hradce Králové a Kateřina Šauerová z Prahy chtěli blíže poznat tajemný svět filmu.
Za sedmým přáním jsme proto vyrazili do filmových ateliérů na Barrandov. Zrovna se natáčely filmy Čtyři vraždy stačí, drahoušku a Kdo chce zabít krále. S Pražáky Michalem Vávrou a Dáňou Menšíkem jsme při osmém přání putovali na Státní závodiště ve Velké Chuchli v Praze. Přáli si svézt se na koni, a vyšlo jim to. To Zdeněk Macourek ze Zborovic na Kroměřížsku a Jan Tluka ze Slavičína měli pro deváté přání jinou touhu – vidět, jak se v Aeru ve Vodochodech vyrábějí proudová letadla L-29 Delfín. I to se povedlo. Zato na splnění desátého přání už se nedostalo, tak je čtenáři našli až ve 3. čísle dalšího ročníku. Helena Bretfeldová z Brna a dva Pražáci, Charalambas Metallidis a Karel Štěpán, chtěli poznat zákulisí pražské zoo. To pro nás nebyl problém, protože i tam ábíčko mělo kamarády. Potom jsme všem čtenářům slíbili novou možnost, a to reportáž na přání, které se někteří možná zúčastní.
Čtrnáctý ročník skončil, a my jsme už v několika číslech slibovali, jaký bude jubilejní patnáctý.“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu ABC z let 1969-70, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu ABC  – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla ABC zde >>>

Další čísla časopisu KAMARÁT – 3.ročník – 1970-71

Dnes archivované čísla časopisu KAMARÁT z roku 1970-71 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Stano a kontrolu provedl Pepan. Veliký dík!

V tiráži časopisu je uvedeno KAMARÁT – Pioniersky týždenník pre chlapcov a dievčatá. Vydáva ÚV SZMS a ÚR POS vo vydavaterstve SMENA. Redakcia: RSDr. Elena Suchovská (vedůca redaktorka), Viera Gajdošová (záslupkyňa ved. redaktorky), Pavol Moravčík (technický redaktor), Eduard Drobný, Irena Gálová, Andrej Holan, Dominika Macháčová, Margita Mensatorisová, Ivan Szabó. Běžné číslo se dalo koupit za 0,6 Kčs. V záhlaví titulní strany je uvedeno Ročník III (XXI.) Číslo ročníku v závorce odkazuje na PIONIERSKE NOVINY (první číslo vyšlo 1.9.1950) jejichž pokračovatelem se časopis KAMARÁT stal a k nimž se hlásil. Analogická situace byla v Čechách, kde se tamní PIONÝRSKÉ NOVINY změnily na SEDMIČKU (později SEDMIČKU PIONÝRŮ).

Jak je úvodu zmíněno, časopis KAMARÁT byl pionýrským časopisem se všemi nezbytnými atributy. Nezbytná dávka tehdejší státní ideologie mezi ně patřila. K zasazení do kontextu doby je potřeba zmínit, že dnes archivované čísla vyšly cca rok-dva po okupaci Československa „spřátelenými armádami“.

KAMARÁT byl cílený na pionýry – žáky druhého stupně základní školy. Jeho posláním bylo vychovávat dospívajícího čtenáře, rozvíjet jeho zájmy v rozličných oblastech společenského života, vědy, techniky, kultury, umění, sportu a informovat jej o aktuálním dění  doma i ve světě. Zaměřoval se na rozhovory s populárními herci, zpěváky a sportovci, zajímavosti ze světa, povídky a zábavné čtení.

Redakční stránka obsahovala kromě tiráže i rubriku CHCETE SI PÍSAŤ?, LISTÁREŇ a drobné informace.

Na poslední straně bývala otištěna zpravidla celostránková fotografie populární osobnosti nebo písničkový text.

Od 4. čísla vycházel na poslední straně kreslený seriál TRAJA MUŠKETIERI.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu KAMARÁT z roku 1970-71, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu KAMARÁT – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„.

SLUNÍČKO – 4.ročník – 1970-71

Dnes archivované číslo časopisu SLUNÍČKO z roku 1970-71 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval flon. Veliký dík!

V tiráži tohoto čísla můžeme číst: „Vydává Ústřední rada Pionýrské organizace ČSR v Mladé frontě. Vedoucí redaktor Jan Kloboučník, redaktorka Lilly Eisenachimlová, graficky upravuje Vlastimil Pokorný. Redakční rada: Zdeněk Adla, Josef Brukner, Ladislav Dvořák, prof. dr. František Holešovský, DrSc., Ota Janeček, dr. Eva Opravilová, CSc., Radek Pilař. Redakce: Senovážná 2, Praha 1, tel. 26 23 51. Tiskne Polygrafia, n. p., Svobodova 1, Praha 2. Předplatné přijímá každá pošta nebo poštovní doručovatel. Objednávky do zahraničí vyřizuje PNS – ústřední expedice tisku, Jindřišská 14, Praha 1. Neobjednané rukopisy redakce nevrací. Imprimováno 21. 5. 1971.“

Časopis vycházel v záhlaví s „nadtitulem“ PRO NEJMENŠÍ 1x měsíčně, celobarevně na čtvercovém formátu, v rozsahu 24 stran a stál 1 Kčs.

Kapitolu věnovanou časopisu SLUNÍČKO uvádí Olga Bezděková ve své knize PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1 DÍL takto:

„Téměř doslovný titulek si pro záhlaví nechává celobarevný měsíčník Sluníčko. Je nadále směrovaný pro předškolní i školní drobotinu. Tomu odpovídají velké či celostránkové ilustrace, málo textu, a když, pak s většími písmeny; určité kresby jsou řazeny tak, že evokují žánr kresleného seriálu) u některých cyklů malíř někdy použil obláčky (U Pešků, 7/ 22,4/ 23). Redakce má šťastnou ruku při výběru spolupracovníků, ať už se jedná o píšící autory (Josef Brukner, Václav Čtvrtek, Jiří Žáček, Eliška Horelová, Jaroslav Pacovský, Martina Drijverová, Jiří Havel, Jan Krůta … ) nebo malíře (Adolf Born, Radek Pilař, Miroslav Barták, Květa Pacovská, Miloš Nesvadba, Jiří Fixl, Jindřich Kovařík, Karel Franta, Josef Paleček, Josef Kremláček, Marie Tichá, Vladimír Nagaj, Jan Pacák). Nezapomíná ani na klasiku a výtvarné cítění nejmenších čtenářů profiluje reprodukcemi renomovaných malířů (Antonín Chittussi, Václav Špála, Jan Zrzavý, Karel Svolinský, Josef Lada atd.) . Sluníčko ale pravidelně seznamuje i s díly autorů, kteří vystavovali na Bienále ilustrací Bratislava (např. 1, 7/ 21, 3/ 22, 3/ 23) . Výtvarná podoba časopisu se díky širokému okruhu spolupracovníků drží na vysoké úrovni. Nepochybně k tomu napomohly i kreslené seriály, které redakce s různou intenzitou otiskovala neustále.“

Radek Pilař přispíval už od předchozího 3.ročníku svojí stránkou s bezeslovnými příhodami skřítka MACHALÍNKA.

Je zřejmé, že pokud chtěla redakce SLUNÍČKA získat co nejvíce předplatitelů, musela přesvědčit co nejvíce rodičů předškoláků.  Zpětnou vazbu potřebovala získat právě od nich. Proto byla v dnes archivovaném čísla věnována jedna samostatná strana dotazníku, který měl redakci přinést odpověď na to, jak moc je SLUNÍČKO pomocníkem při „vstupu dětí do života“.

Veršovaná ENCYKLOPEDIE SLUNÍČKA seznamovala nejmenší čtenáře pomocí obrázků a veršovaného textu s běžnými i méně známými pojmy – zde například LOVNÁ ZVĚŘ.

Už ve 4.ročníku SLUNÍČKA vycházel komiks pro nejmenší – COUR A COUREK, který kreslil Adolf Born. Olga Bezděková – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1 DÍL, strana 139:

„Osmnáctý ročník uveřejňuje na poslední stránce pokračování úspěšného seriálu o dvou kocourech Cour a Courek. Podle námětu Svatopluka Hrnčíře nakreslil Adolf Born a obě jména byla víceméně již při vzniku seriálu zárukou, že odvedené dílo bude patřit ke špičce toho nejlepšího, co je určeno pro tuto věkovou kategorii. Této prognóze daly za pravdu nejen následující roky, po které byli Cour a Courek otiskováni, ale i knižní vydání jejich příhod v roce 1983 a 2008.“

SLUNÍČKO, podobně jako jeho starší sestra MATEŘÍDOUŠKA, uveřejňovalo krátké příběhy, kde některá slova nahrazoval obrázek. Psaný text pak dítěti četl rodič a dítě podle obrázků interaktivně doplňovalo slova.  Příběh MISTR KOMINICKÝ je dokonce veršovaný.

V roce 1969 vyhlásila redakce SLUNÍČKA soutěž, v které dalo malým čtenářům na výběr devět postav od devíti výtvarníků. Vyhrálo STRAŠIDÝLKO KUK, které podle vlastního scénáře fantasticky kreslil Karel Franta. A tak zadní strana SLUNÍČKA patří ve 4.ročníku příběhům plným legrace, nápadů i přiměřené dávky dětského strachu.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu SLUNÍČKO z roku1970-71, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu SLUNÍČKO – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„.

MARTIN A KOCOUR KOLUMBUS z časopisu KVĚTY (1970-89)

Dnes archivovaný komiks z časopisu KVĚTY z let 1970-89 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Dušan O. Veliký dík!

Obrázkový týdeník KVĚTY začal sice vycházet v roce 1951, ale hlásí se k „zábavníku“ který od roku 1834 vydával Josef Kajetán Tyl. KVĚTY měly přestávky ve vycházení v letech 1847-1865, 1872-1879 a 1915-1951. Zdá se tedy, že to je zřejmě nejdéle doposud vycházející časopis :-)

Vladimír Mikiska ve své Bakalářské práci TÝDENÍK KVĚTY JEHO HISTORIE A SOUČASNOST (2007) uvádí: „Od roku 1951 začalo týdeník KVĚTY vydávat vydavatelství Rudé právo. Časopis, který byl určen pro celou rodinu, byl především nástrojem komunistické propagandy. Byl důkladně cenzurován a přinášel informace a zajímavosti z celého tehdejšího socialistického tábora. Uveřejňoval i budovatelskou prózu a poezii.  Normalizační Květy monitorovaly veškeré politické, kulturní a sportovní děv Československu. Vycházely ve vysokém nákladu, byly na kvalitním papíře, tiskly se v barvě, a nesly znaky moderního časopisu. Pro většinu rodin se staly velmi oblíbeným časopisem – snad i proto, že na silně cenzurovaném trhu jiná lepší alternativa nebyla. Komunistický režim bravurně využil značky Květů k tomu, aby jej změnil ve svůj propagandistický oslavný titul. Na některých stránkách se sice čtenář mohl dovědět o nově chystaném filmu či představení, ale převládaly informace o sovětských úspěších, plnění pětiletek či oslavčlánky o straně a vládě.“

 

KVĚTY, jako časopis, který se snažil oslovit celou rodinu (podtitul TÝDENÍK PRO CELOU RODINU), měly pochopitelně i dětskou rubriku – KVÍTEK. V rámci této rubriky vycházel i kreslený seriál MARTIN A KOCOUR KOLUMBUS. V originále se švédský komiks jmenuje „Lille Rikard och hans katt“, německy „Peter und sein Kätzchen“. Autorem příběhu je švédský kreslíř Run Andréasson, který jej mezi lety 1951–1972 kreslil pro časopis Aftonbladet. Líčí příhody malého chlapce jménem Martin a jeho přítele kocoura Kolumba. V Československu vycházel komiks na pokračování v časopise KVĚTY v letech 1970–1980 (od čísla 49/1970 od čísla 41/1980), některé části vyšly opětovně v letech 1982–1989 (na straně 55). Celkem zde bylo vydáno 514 částí.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu KVĚTY z let 1970-89, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaný komiks z časopisu KVĚTY  – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„.