Archív kategorie: 1970

SLUNÍČKO – 4.ročník – 1970-71

Dnes archivované číslo časopisu SLUNÍČKO z roku 1970-71 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval flon. Veliký dík!

V tiráži tohoto čísla můžeme číst: „Vydává Ústřední rada Pionýrské organizace ČSR v Mladé frontě. Vedoucí redaktor Jan Kloboučník, redaktorka Lilly Eisenachimlová, graficky upravuje Vlastimil Pokorný. Redakční rada: Zdeněk Adla, Josef Brukner, Ladislav Dvořák, prof. dr. František Holešovský, DrSc., Ota Janeček, dr. Eva Opravilová, CSc., Radek Pilař. Redakce: Senovážná 2, Praha 1, tel. 26 23 51. Tiskne Polygrafia, n. p., Svobodova 1, Praha 2. Předplatné přijímá každá pošta nebo poštovní doručovatel. Objednávky do zahraničí vyřizuje PNS – ústřední expedice tisku, Jindřišská 14, Praha 1. Neobjednané rukopisy redakce nevrací. Imprimováno 21. 5. 1971.“

Časopis vycházel v záhlaví s „nadtitulem“ PRO NEJMENŠÍ 1x měsíčně, celobarevně na čtvercovém formátu, v rozsahu 24 stran a stál 1 Kčs.

Kapitolu věnovanou časopisu SLUNÍČKO uvádí Olga Bezděková ve své knize PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1 DÍL takto:

„Téměř doslovný titulek si pro záhlaví nechává celobarevný měsíčník Sluníčko. Je nadále směrovaný pro předškolní i školní drobotinu. Tomu odpovídají velké či celostránkové ilustrace, málo textu, a když, pak s většími písmeny; určité kresby jsou řazeny tak, že evokují žánr kresleného seriálu) u některých cyklů malíř někdy použil obláčky (U Pešků, 7/ 22,4/ 23). Redakce má šťastnou ruku při výběru spolupracovníků, ať už se jedná o píšící autory (Josef Brukner, Václav Čtvrtek, Jiří Žáček, Eliška Horelová, Jaroslav Pacovský, Martina Drijverová, Jiří Havel, Jan Krůta … ) nebo malíře (Adolf Born, Radek Pilař, Miroslav Barták, Květa Pacovská, Miloš Nesvadba, Jiří Fixl, Jindřich Kovařík, Karel Franta, Josef Paleček, Josef Kremláček, Marie Tichá, Vladimír Nagaj, Jan Pacák). Nezapomíná ani na klasiku a výtvarné cítění nejmenších čtenářů profiluje reprodukcemi renomovaných malířů (Antonín Chittussi, Václav Špála, Jan Zrzavý, Karel Svolinský, Josef Lada atd.) . Sluníčko ale pravidelně seznamuje i s díly autorů, kteří vystavovali na Bienále ilustrací Bratislava (např. 1, 7/ 21, 3/ 22, 3/ 23) . Výtvarná podoba časopisu se díky širokému okruhu spolupracovníků drží na vysoké úrovni. Nepochybně k tomu napomohly i kreslené seriály, které redakce s různou intenzitou otiskovala neustále.“

Radek Pilař přispíval už od předchozího 3.ročníku svojí stránkou s bezeslovnými příhodami skřítka MACHALÍNKA.

Je zřejmé, že pokud chtěla redakce SLUNÍČKA získat co nejvíce předplatitelů, musela přesvědčit co nejvíce rodičů předškoláků.  Zpětnou vazbu potřebovala získat právě od nich. Proto byla v dnes archivovaném čísla věnována jedna samostatná strana dotazníku, který měl redakci přinést odpověď na to, jak moc je SLUNÍČKO pomocníkem při „vstupu dětí do života“.

Veršovaná ENCYKLOPEDIE SLUNÍČKA seznamovala nejmenší čtenáře pomocí obrázků a veršovaného textu s běžnými i méně známými pojmy – zde například LOVNÁ ZVĚŘ.

Už ve 4.ročníku SLUNÍČKA vycházel komiks pro nejmenší – COUR A COUREK, který kreslil Adolf Born. Olga Bezděková – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1 DÍL, strana 139:

„Osmnáctý ročník uveřejňuje na poslední stránce pokračování úspěšného seriálu o dvou kocourech Cour a Courek. Podle námětu Svatopluka Hrnčíře nakreslil Adolf Born a obě jména byla víceméně již při vzniku seriálu zárukou, že odvedené dílo bude patřit ke špičce toho nejlepšího, co je určeno pro tuto věkovou kategorii. Této prognóze daly za pravdu nejen následující roky, po které byli Cour a Courek otiskováni, ale i knižní vydání jejich příhod v roce 1983 a 2008.“

SLUNÍČKO, podobně jako jeho starší sestra MATEŘÍDOUŠKA, uveřejňovalo krátké příběhy, kde některá slova nahrazoval obrázek. Psaný text pak dítěti četl rodič a dítě podle obrázků interaktivně doplňovalo slova.  Příběh MISTR KOMINICKÝ je dokonce veršovaný.

V roce 1969 vyhlásila redakce SLUNÍČKA soutěž, v které dalo malým čtenářům na výběr devět postav od devíti výtvarníků. Vyhrálo STRAŠIDÝLKO KUK, které podle vlastního scénáře fantasticky kreslil Karel Franta. A tak zadní strana SLUNÍČKA patří ve 4.ročníku příběhům plným legrace, nápadů i přiměřené dávky dětského strachu.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu SLUNÍČKO z roku1970-71, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu SLUNÍČKO – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„.

MARTIN A KOCOUR KOLUMBUS z časopisu KVĚTY (1970-89)

Dnes archivovaný komiks z časopisu KVĚTY z let 1970-89 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Dušan O. Veliký dík!

Obrázkový týdeník KVĚTY začal sice vycházet v roce 1951, ale hlásí se k „zábavníku“ který od roku 1834 vydával Josef Kajetán Tyl. KVĚTY měly přestávky ve vycházení v letech 1847-1865, 1872-1879 a 1915-1951. Zdá se tedy, že to je zřejmě nejdéle doposud vycházející časopis :-)

Vladimír Mikiska ve své Bakalářské práci TÝDENÍK KVĚTY JEHO HISTORIE A SOUČASNOST (2007) uvádí: „Od roku 1951 začalo týdeník KVĚTY vydávat vydavatelství Rudé právo. Časopis, který byl určen pro celou rodinu, byl především nástrojem komunistické propagandy. Byl důkladně cenzurován a přinášel informace a zajímavosti z celého tehdejšího socialistického tábora. Uveřejňoval i budovatelskou prózu a poezii.  Normalizační Květy monitorovaly veškeré politické, kulturní a sportovní děv Československu. Vycházely ve vysokém nákladu, byly na kvalitním papíře, tiskly se v barvě, a nesly znaky moderního časopisu. Pro většinu rodin se staly velmi oblíbeným časopisem – snad i proto, že na silně cenzurovaném trhu jiná lepší alternativa nebyla. Komunistický režim bravurně využil značky Květů k tomu, aby jej změnil ve svůj propagandistický oslavný titul. Na některých stránkách se sice čtenář mohl dovědět o nově chystaném filmu či představení, ale převládaly informace o sovětských úspěších, plnění pětiletek či oslavčlánky o straně a vládě.“

 

KVĚTY, jako časopis, který se snažil oslovit celou rodinu (podtitul TÝDENÍK PRO CELOU RODINU), měly pochopitelně i dětskou rubriku – KVÍTEK. V rámci této rubriky vycházel i kreslený seriál MARTIN A KOCOUR KOLUMBUS. V originále se švédský komiks jmenuje „Lille Rikard och hans katt“, německy „Peter und sein Kätzchen“. Autorem příběhu je švédský kreslíř Run Andréasson, který jej mezi lety 1951–1972 kreslil pro časopis Aftonbladet. Líčí příhody malého chlapce jménem Martin a jeho přítele kocoura Kolumba. V Československu vycházel komiks na pokračování v časopise KVĚTY v letech 1970–1980 (od čísla 49/1970 od čísla 41/1980), některé části vyšly opětovně v letech 1982–1989 (na straně 55). Celkem zde bylo vydáno 514 částí.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu KVĚTY z let 1970-89, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaný komiks z časopisu KVĚTY  – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„.

Téměř kompletní MATEŘÍDOUŠKA – 27.ročník – 1970-71

Dnes archivované čísla časopisu MATEŘÍDOUŠKA z roku 1970-71 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Tomáš J. Veliký dík!

MATEŘÍDOUŠKA měla v podtitulu ČASOPIS PRO NEJMENŠÍ ČTENÁŘE. Šéfredaktorem MATEŘÍDOUŠKY v letech 1970-71 byl Jiří Černý (počátkem sedmdesátých let psal pro MATEŘÍDOUŠKU kreslený seriál OBRÁZKY Z DĚJIN … pod pseudonymem Pavel Černý). Jako redaktorka pracovala Dagmar Lhotová (vymyslela slavnou komiksovou postavu kocoura Vavřince – KOCOUR VAVŘINEC A JEHO PŘÁTELÉ).

Rozsah dnes archivovaných čísel je 28 stran. časopis stál 1,5 Kčs.

Olga Bezděková v knize PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL (2012) na straně 145 chrakterizuje MATEŘÍDOUŠKU:

„Jakýmsi mezistupněm mezi poválečnými časopisy, které navazovaly na tradice titulů z první republiky, a nově vzniklými časopisy je Mateřídouška, časopis pro nejmenší čtenáře, jediný časopis, který vychází nepřetržitě už od roku 1945. Během let se vyvíjela jak po stránce obsahové, tak i formální. Několikrát změnila formát, rozsah stran i periodicitu a v jejím vedení se vystřídala řada osobnosti, například F. Hrubín, M. Holas. B. Mencák, J. Průša, J. V. Svoboda, Z. Adla, P. Černý, E. Vavruška, E. Knotová. Časopis nejdříve vycházel ve vydavatelslví Práce, později v nakladatelslví SNDK a posléze ve vydavatelství Mladá fronta.“

A Ivo Fencl na www.literarky.cz (15.12.2015) píše:

„Po většinu své existence představovala jeden z vrcholů naší časopisecké tvorby (jak připomíná i Štefan Švec ve své publikaci ČESKY PSANÉ ČASOPISY PRO DĚTI, a název nebyl volen dle Erbenovy KYTICE, jak se později občas tvrdívalo, nýbrž podle básně Jaroslava Seiferta uveřejněné hned v prvém čísle, jehož hlavičku kreslil Josef Lada, ostatně autor ilustrací celé jedničky.
Zakládajícím šéfredaktorem časopisu se stal básník František Hrubín a takový Junák jistě zůstává starší, nicméně Mateřídouška u nás vychází nejdéle kontinuálně. Určena je zhruba pro šesti až devítileté děti a v letech osmdesátých dosahovala nákladu až 320 tisíc výtisků měsíčně. …

… Po Ladově vzoru ilustroval zpočátku každé číslo jen jeden malíř (vč. Ladovy dcery Aleny, Sekory, Trnky, Nesvadby či Lhotáka), avšak takový náročný koncept opustila už v sedmém ročníku. Jejím obsahem se vedle obrázků staly české i přeložené povídky, pohádky, bajky, pověsti, fejetony i naučné texty, ale snad především verše. Taky ovšem křížovky a rébusy (například v rubrice mého dětství Nehádejte, přemýšlejte), tipy na aktuální dětské knihy, různé návody (tj. třeba Hančin zápisník vedený Dagmar Lhotovou a ilustrovaný Evou Průškovou) a konečně i komiksy, mezi které se zařadil v letech 1945-1951 i legendární Ferda Mravenec a během mého dětství pak obdobně legendární Kocour Vavřinec (a jeho přátelé). Podstatnou součástí Mateřídoušek byla také četba na pokračování. ..“ 

Zdeněk Adla (vlastním jménem Zdeněk Dlouhý *1910  +1990) byl v době publikování dvoustrany OBRÁZKOVÁ KRONIKA ČESKÝCH DĚJIN už bývalým šéfredaktorem MATEŘÍDOUŠKY. Je autorem původní koncepce ve které pokračoval již pod názvem OBRÁZKY Z ČESKÝCH DĚJIN Pavel Černý (vlastním jménem Jiří Černý). Autoři scénářů se sice vyměnili, ale autor skvělých ilustrací zůstal – Jiří Kalousek (*1925 +1986).

Nejčastějším žánrem v MATEŘÍDOUŠCE byla bezesporu pohádka, vždy výrazně ilustrátorsky doplněná dětem srozumitelnými obrázky. Zéměř v každém čísle byl příběh, který děti mohly spolu se svými rodiči „číst“ podle obrázků nahrazujících slova – „doplňovačky“.

KOCOUR VAVŘINEC je nepominutelnou kreslenou postavičkou mého dětství. A že nejem mého, potvrzuje i jeho samostatné heslo na wikipedii:

„Poprvé se komiks objevil 1. 2. 1967 v dětském časopisu Mateřídouška a šlo tehdy pravděpodobně o úplně první oficiální československý komiks pro malé děti. Až po něm následovali například Čtyřlístek nebo Barbánek. Do dubna 1975, kdy Vavřinec v Mateřídoušce skončil, vzniklo 116 dílů (z toho 35 dvojstránkových).“

V době, kdy čtenáři četli 1.číslo  27.ročníku MATEŘÍDOUŠKY ukončil svůj život Jiří Pištora, který v předchozím ročníku publikoval „osudovou“ báseň. Psal jsem o tom v článečku z 4.3.2014, ale raději si opět dovolím citovat Ivo Fencla z www.literarky.cz, který tuto tragickou událost lépe zasazuje do souvislostí:

“ … Zanechme teď ale na okamžik pouti jezerem štěstí a zastavme se v roce 1969. Ve druhém čísle šestadvacátého ročníku totiž básník Jiří Pištora (*1932) otiskl tuto provokativní a vcelku jednoznačnou říkanku:

Lapkové
Žije, žije ve stepi
jeden v suché otepi.
Druhý v láptích pod pařezem,
třetí v díře mezi bezem.
Ať si jdou, tam kde jsou.
Ať sem na nás
nelezou.

V záslužném souborném vydání Pištorových prací Básně a brundibásně (Host 2011) uspořádaném Dušanem Karpatským se dotyčná veršovánka dnes vyskytuje na straně 278 a charakteristicky tak nešťastníkovo dílo uzavírá. Proč nešťastníkovo? Textem se zabývaly orgány Komunistické strany a 1. 11. vyšel v Rudém právu ne přímo hysterický, ale dost svébytný článek Ideje z Mateřídoušky podepsaný šifrou „mh“. Čtenáře listu zpravil o Pištorově nepřátelství ke komunistickému Rusku následujícími slovy:
Skoro jako procesí přicházeli do naší redakce muži i ženy. Přinášeli výpisky, výstřižky, celá říjnová čísla Mateřídoušky, a rozhořčovali se: „Jak to, že někdo chce zneužívat naše děti k antisovětské propagandě? Jen si to přečtěte…“
Seznámili jsme se s básničkou Jiřího Pištory Lapkové a nevycházeli jsme z údivu. Termín „lapkové“ je už pozapomenutý, málo používaný. Slovník o něm prozradí, že znamená loupežníky, lupiče ze středověku. Pištorovy veršíky a také názorné ilustrace Luďka Vimra je zachycují ve stepi a v láptích. Závěrečné strofy vybízejí děti k deklamování takových vět, které si lze v současné situaci vykládat velmi jednoznačně.
Lid této země se během habsburské poroby a nacistické okupace naučil luštit kryptogramy, nacházet v otiskovaných materiálech jiný smysl, než naznačovala oficiální verze. Číst mezi řádky. Lidu stačí náznak – ideje z Mateřídoušky se leckterým čtenářům mohou zdát polopatismem.
„My jsme to tak nemysleli,“ říká šéfredaktor Zdeněk Adla. „Vycházeli jsme z naší historické skutečnosti – a sami dobře víte, že Mateřídouška má i v Sovětském svazu velmi dobrý zvuk.“
Mysleli nemysleli. To nemusí být nejdůležitější. Rozhoduje objektivní působení na čtenáře. A ti jsou pobouřeni. Dobře cítí rozpor mezi tím, co hlásá básnička, a velikým úsilím představitelů strany a státu, miliónů lidí dobré vůle o znovunastolení vztahů plných důvěry, přátelství, pochopení, opravdové družby mezi námi a velkou sovětskou zemí. Nepřejí si, aby jejich dětem někdo podsouval nesprávné myšlenky. A to by měli v Mateřídoušce respektovat.
Zdeněk Dlouhý podepisující se Zdeněk Adla (1910-1990), mj. spoluautor knihy o Praze Krásná a slavná (1961), skončil jako šéfredaktor Mateřídoušky již vzápětí a roku 1971 mu u nás vydali jeho vůbec poslední publikaci. Jiřímu Pištorovi byly zrušeny smlouvy asi na dvě dětské knihy, a jelikož zrovna procházel těžkou osobní krizí, spáchal 26. září 1970 sebevraždu. – Já sám tenkrát Mateřídoušky už čítal a potkal v ní posléze poprvé jak legendární Pipi (1970-1971) Astrid Lindgrenové, tak i Karlíka a továrnu na čokoládu (1971-1972) Roalda Dahla. Ale i Ukradený orloj (1973-1974) Hany Doskočilové, jehož dvanácté pokračování vyšlo, když mi bylo přesně deset let. Ale miloval jsem i pro mě nekonečný cyklus příhod o loupežníku Rumcajsovi (z imaginárního lesa Řáholec u Jičína) a historii já vstřebával jen v určitém zkreslení skrz Adlovu Obrázkovou kroniku českých dějin (1970-1972) a ne již Adlovy Obrázky z českých dějin (1972-1974). V psaní cyklu totiž pokračoval Jiří Černý, a to od Husova kázání v Betlémské kapli.
Zvlášť silně na mě však v Mateřídoušce působila poezie, a to nejen Pištorova. …“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu MATEŘÍDOUŠKA z roku 1970-71, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu MATEŘÍDOUŠKA  – kliknutím na náhled strany:

 

Dvě čísla časopisu KAMARÁT – 3.ročník – 1970-71

Dnes archivované čísla časopisu KAMARÁT z roku 1970-71 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Stano. Veliký dík!

V tiráži časopisu je uvedeno KAMARÁT – Pioniersky týždenník pre chlapcov a dievčatá. Vydáva ÚV SZMS a ÚR POS vo vydavaterstve SMENA. Redakcia: RSDr. Elena Suchovská (vedůca redaktorka), Viera Gajdošová (záslupkyňa ved. redaktorky), Pavol Moravčík (technický redaktor), Eduard Drobný, Irena Gálová, Andrej Holan, Dominika Macháčová, Margita Mensatorisová, Ivan Szabó. Běžné číslo se dalo koupit za 0,6 Kčs. V záhlaví titulní strany je uvedeno Ročník III (XXI.) Číslo ročníku v závorce odkazuje na PIONIERSKE NOVINY (první číslo vyšlo 1.9.1950) jejichž pokračovatelem se časopis KAMARÁT stal a k nimž se hlásil. Analogická situace byla v Čechách, kde se tamní PIONÝRSKÉ NOVINY změnily na SEDMIČKU (později SEDMIČKU PIONÝRŮ).

Jak je úvodu zmíněno, časopis KAMARÁT byl pionýrským časopisem se všemi nezbytnými atributy. Nezbytná dávka tehdejší státní ideologie mezi ně patřila. K zasazení do kontextu doby je potřeba zmínit, že dnes archivované čísla vyšly rok po okupaci Československa „spřátelenými armádami“. Na úvodní straně 1.čísla byla fotografie tehdejšího předsedy vlády SSR (Slovenské socialistické republiky) „soudruha profesora doktora Petra Colotky“, který píše srdečný pozdrav čtenářům KAMARÁTA. Na stránce s nadpisem ZRAZ V ŽIARSKEJ DOLINE je článeček NESTOJÍME VÁM ANI ZA REČ? s obvyklým zlidšťujícím chvalozpěvem (který se u presentace politiků v tisku nemění ani po půlstoletí).

KAMARÁT byl cílený na pionýry – žáky druhého stupně základní školy. Jeho posláním bylo vychovávat dospívajícího čtenáře, rozvíjet jeho zájmy v rozličných oblastech společenského života, vědy, techniky, kultury, umění, sportu a informovat jej o aktuálním dění  doma i ve světě. Zaměřoval se na rozhovory s populárními herci, zpěváky a sportovci, zajímavosti ze světa, povídky a zábavné čtení. Chvályhodné byly počiny redakce KAMARÁTA  snažící se přiblížit poezii nejen optikou povinné školní četby.

Povídka STRETNUTIE V LESE je pochopitelně sovětské proviniece.

Čtenářská soutěž KTO JE KTO? těžila z právě proběhlé BRATISLAVSKÉ LYRY (v letech 1966 až 1990 to byl nejpopulárnější a největší hudební festival populárních písní v Československu, který se konal každoročně v Bratislavě).

Redakční stránka obsahovala kromě tiráže i rubriku CHCETE SI PÍSAŤ?, LISTÁREŇ a drobné informace.

Na poslední straně bývala otištěna zpravidla celostránková fotografie nebo písničkový text.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu KAMARÁT z roku 1970-71, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu KAMARÁT  – kliknutím na náhled strany: