Category Archives: 1970

Šest posledních čísel časopisu POŠUMAVSKÝ HLASATEL – 8.ročník – 1970

Dnes archivované čísla časopisu POŠUMAVSKÝ HLASATEL z roku 1970 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Pepan. Veliký dík!

Z tiráže časopisu ma posledmí straně lze vyčíst: POŠUMAVSKÝ HLASATEL – časopis pro přátele přírody – šumavský zpravodaj. Vydává: středisko Junáka Pačejov, okres Klatovy. Řídí redakční rada. Vedoucí redaktor: Benda Jaromír, předseda redakční rady Kopáček Zd.

Pepan spolu s digitalizovanými časopisy poslal i zprávu:

… Podařilo se mi sehnat osmý ročník časopisu Pošumavský hlasatel. Vycházel pouze do poloviny roku 1970. Pokusil jsem se napsat k tomu komentář, ale moc se mi to nepodařilo. Je tam hodně politiky a to se příliš nehodí, ale taková byla doba. 

V roce 1970 se začínají projevovat důsledky takzvané normalizace. Redakce časopisu Pošumavský hlasatel se potýkala s problémy s tiskárnou. První čísla vyšla v cyklostylované podobě. I s povinným politickým úvodníkem k Vítěznému Únoru. Od čtvrtého čísla vychází opět v klasické tištěné podobě. Ale ani podbízení režimu úvodníkem věnovaným výročí narození V. I. Lenina nepomohlo a červnové šesté číslo vychází jako poslední v rozsahu pouhých osmi stran. Po delším době se podařila vydat takzvaná Příloha k Pošumavskému hlasateli číslo 6, ve které je dokončení románu na pokračování Detektiv Johny a přání k Vánocům a novému roku. Časopis se odmlčel na dlouhých dvacet let.

Vzhledem k tomu, že by měl být Váš web apolitický, nabízím druhou variantu:

Redakce časopisu Pošumavský hlasatel se potýkala s problémy s tiskárnou. První čísla vyšla v cyklostylované podobě. Od čtvrtého čísla vychází opět v klasické tištěné podobě. Červnové šesté číslo vychází jako poslední v rozsahu pouhých osmi stran. Po delším době se podařila vydat takzvaná Příloha k Pošumavskému hlasateli číslo 6, ve které je dokončení románu na pokračování Detektiv Johny a přání k Vánocům a novému roku. Časopis se odmlčel na dlouhých dvacet let.“

Nepravidelně byly v časopise POŠUMAVSKÝ HLASATEL otiskovány písničky k táborovým ohňům s notovým zápisem i akordy:

Obsah i zaměření časopisu se dá zařadit k časopisům, které redaktory ovlivňovaly v jejich  dětství – MLADÝ HLASATEL, VPŘED a JUNÁK. Akcent na původní tvorbu svých čtenářů je jeden z velmi dobrých počinů redakce tohoto časopisu. Otištěné příspěvky to dokládají.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu POŠUMAVSKÝ HLASATEL z roku 1970, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu POŠUMAVSKÝ HLASATEL – kliknutím na náhled strany:

Další čísla časopisu OHNÍČEK – 20.ročník – 1969-70

V únoru letošního roku jsem chybně informoval, že 20.ročník OHNÍČKU máme digitálně zkompletován. Předchozí čísla byla archivována v článečcích z 8.1.2016, 16.5.2016 a 2.7.2015. Bohužel, bylo zkompletováno jen 12 čísel, tedy polovina 20.ročníku :-( Dnes archivovaných dalších šest čísel časopisu OHNÍČEK z let 1969-70 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizovali Jaroslav Ch. a Robert T. Veliký dík!

Je vidět, že archivace kompletního ročníku je časově náročná. Ale my nikam nespěcháme. Důležité je zdigitalizovat to, co se ještě zachovalo : -)

V tiráži dnes archivovaných čísel je napsáno: OHNÍČEK, zábavný čtrnáctideník. — Vydává česká rada Pionýra v Mladé frontě. — šéfredaktor Jiří Binek. — Zástupce šéfredaktora Marie Lapáčková. Redaktoři Jiří Červin, Ivo Pechar, Vojtěch Steklač. — Výtvarná redaktorka Věra Faltová.“

Celým 20.ročníkem OHNÍČKU čtenáře doprovázela komiksová dvojice Kid a Pid. Olga Bedzděková se ve své knize PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ – 1.DÍL, zaměřené na české kreslené seriály, na straně 170 velmi krátce zmiňuje:

„Pro úplnost věnujeme okrajovou pozornost zahraničnímu seriálu v rozmezí let 1967-1970. Byl zastoupen pouze dvěma žánry – zábavným a sci-fi. Kočičárny Kida a Pida  (1968-71, 62 x ; Winner Cop. Bulls Pressedienst) jsou humorné příhody dvou uličníků, kteří neúnavně po několik let provozují rošťárny na stránkách Ohníčku.

KID_A_pID

Zato obsáhlá publikace 1001 KOMIKSŮ, KTERÉ MUSÍTE PŘEČÍST, NEŽ ZEMŘETE – VELKÝ PRŮVODCE PO SVĚTĚ KOMIKSŮ, GRAFICKÝCH ROMÁNŮ, STRIPŮ A MANGY editora Paula Gravetta (vydalo nakladatelství Plus v roce 2013), na straně 31 uvádí:

Katzenjammer Kids – Rudolph Dirks (1877-1968). „Katzenjammer“ je německý termín se dvěma významy: doslovně znamená „koncert“ mňoukajících koček, ale zároveň je to hovorový výraz pro kocovinu. Obojí se dobře hodí na skopičiny Hanse a Fritze, kteří svými eskapádami pokoušejí trpělivost své matky a Kapitána, matčina nájemníka, a často jim přinášejí zasloužený trest.
Na žádost výtvarného redaktora Rudolpha Blocka vytvořil Dirks kreslený seriál založený na ilustrované moralitě příběhu Max und Moritz (Max a Mořic) Wilhelma Busche, který byl v té době ve Spojených Státech známý v podstatě jen mezi německými přistěhovalci. Volba foneticky zapsané angličtiny vyslovované s německým přízvukem jen podtrhla podobnost obou příběhů.
Dirks je oprávněně považován za otce amerických komiksových seriálů. Zpopularizoval sekvenční vyprávění a bubliny s textem, stejně jako několik vizuálních zkratek, například čáry znázorňující rychlý pohyb, kapky potu nebo řezání dřeva symbolizující chrápání. To vše by jej ale nestačilo proslavit, nebýt Dirksova podmanivého vypravěčského talentu. Jeho triky a jazyk byly vynalézavé a měl zdravý úsudek. Přesun dějiště seriálu z New Yorku do východní Afriky přinesl nové možnosti bizarních zápletek, ale podobně jako u ostatních kreslených seriálů té doby i zde prosakují na povrch názory, které bychom dnes označili za urážlivé rasové stereotypy.
V roce 1912 požádal o roční volno. Jako důvod se nejčastěji zmiňuje Dirksův úmysl cestovat po Evropě, ale jeho současníci – kreslíři a karikaturisté – se shodují, že nedokázal dále pracovat s despotickým Blockem. Žádost mu byla zamítnuta, ale Dirks i tak odcestoval a noviny si najaly Harolda Knerra, aby v seriálu pokračoval. Celá věc se dostala k soudu, který Dirksovi přiznal autorská práva na postavy, zatímco noviny si podržely název seriálu. A tak schopný Knerr dál otiskoval The Katzenjammer Kids v New York journal, a Dirks pracoval na příbězích The Captain and the Kids pro New York World, dokud neodešel do penze.“

Olga Bezděková v knize PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL na stranách 164-168 o kresleném seriálu SEK A ZULA píše:

„Významného úspěchu dosáhl zábavný seriál M. Švandrlíka a Neprakty Sek a Zula (1968-71, 68 x ), jehož námět sahá do „pseudohistorické“ doby. Typicky nepraktovské kresby doprovázejí nejen bublinky s dialogy, nýbrž i text pod obrázky, který je evidentně nadbytečný a v podstatě opakuje to, co je zřejmé z kresby i dialogů v bublinkách. Zdá se, jako by se autor nemohl rozhodnout, co je vtipnější, zda text nebo dialogy v bublinkách, a proto uvádí obojí. V kresleném seriálu je snad v takovém případě nejvhodnější text střídat s bublinkami, ale obojí současně působí redundantně. Sám námět zasazený do doby kamenné je lákavý a autorům se podařilo téma zpracovat vtipným způsobem.
Dva pračlověčí sourozenci – Sek a dívka Zula (děti pračlověka Pima) – prožívají své dětství jako jiné děti naší doby, ale v kontextu doby kamenné. Protože autoři s humorem spojují dnešní podmínky civilizace s minulostí, dochází k vtipným situacím a anachronismům pro čte náře směšným: nakupuje se v drogerii, chodí se k zubaři, při nemoci se bere acylpirin, meteorologové špatně předpovídají počas í apod. Hrdina Sek je vynalézavý pračlovíček, který hýří vtipnými nápady a dokáže si poradit v každé situaci; spolu se sestrou Zulou zdárně realizují své nápady. Chtějí se například koupat v jezírku, ale zabraňuje jim v tom zlý krokodýl. Sek vypozoruje omamující účinky muchomůrek a použije jich pro nakrmení krokodýla. Děti mají nerozlučného přítele – tygra Drápka -, který s nimi prožívá všechny příhody a sám se jich aktivně zúčastňuje. Pomáhá sourozencům upravit hřiště a zbavit ho plevelu vtipným nápadem – vyprovokuje stádo mamutů k honičce, ve které se přeženou právě přes plácek, a hřiště je zválcované bez práce. Brontosaurus Punťa – zelená obluda – prožívá s dětmi mnoho příhod. Nechá se přesvědčit, aby naráz vypil celý rybník, a Sek se Zulou tak bez práce nacházejí na dně spoustu ryb. Sekovi napadne podsypat Punťovi kýchací prášek a výsledek je užitečný. Po Punťově kýchnutí se totiž sesypou z kopců kameny, údolí je přehrazeno a vzniká krásné jezero. Děti však nenechají Punťu v nouzi. Když ho bolí zuby a zubař po něm za plombu chce dvě stě koroptví, poradí Sek Punťovi, aby svým tělem překlenul řeku a na takto vzniklém „mostu“ vybíral jako “ mostné“ poplatek po jedné koroptvi tak dlouho, dokud jich není předepsaný počet.
Celý seriál se hemží předpotopními i takzvaně předpotopními obludami. Mezi jinými se tam vyskytují ryboještěr Bonifác, dlakozubec Metoděj, brontosauřice Matylda, pterodaktyl lnocenc a anonymní megalosaurus, tyrannosaurus aj. I ostatní zvířata mají většinou vtipná jména: kráva Filoména, klokanice Mahulena, medvěd Archibald a veleplž Lumír. Autoři rozehrávají veselou melu, která vznikne při rozpoutání strašlivé vichřice, kterou předpovídal meterolog prorok Čaj-čaj. Kdo se včas neschová, je vydán napospas živlům. Vzduchem pak letí jednotlivá zvířata s myšlenkami v obláčcích, které čtenáře rozesmějí: U ďasa, já jsem přece mamut a ne FIFIpírkol ulevuje si mamut, který se zmítá v kozelci ve vzduchu. – Proč já, stará kráva, jsem lezla ven? nadává si kráva Filomena. – Sám prorok Čaj-čaj si vyčítá, jak je nesen větrem bůh ví kam: To mám z toho, že nevěřím vlastním předpovědím. Vichřice odnesla i neopatrnou Zulu. Sek ji dlouho hledá, stopa končí u zkroušeného brontosaura Punti, kterému prý ve vichřici vletěla Zula do tlamy a on, býložravec, ji spolkl. Sek vysvobozuje sestru z Punťova žaludku pomocí lana z liany.
Nepraktovu malířskému naturelu zcela odpovídá tento zábavný kreslený seriál, který si oprávněně vysloužil pravidelné místo na dvoustránce po celé tři roky (136 stran). O jeho oblíbenosti svědčí i jeho samostatné sešitové vydání v Knihovničce Ohníčku (Praha, MF 1971) v nákladu 65 000 výtisků. Pro toto vydání bylo z ohníčkovských příhod vybráno čtyřicet osm stránek seriálu. Příhody doplněné názvem střídají stránky příhod bez názvu. Oproti vydání v časopise došlo někdy ke změně v kolorování obrázků. Osmdesátistránkové vydání vyšlo v roce 1994 (Jihlava, Madagaskar).“

Pravidelná rubrika VŠECHNO CO JE TADY SLEČNÁM A PÁNŮM DOHROMADY přinášela jakýsi „pelmel“ či „všehochuť“:

Ve 20.ročníku OHNÍČKU vycházel komiks MOŘŠTÍ VLCI A DÁBELSKÝ DOKROR QQ. Olga Bezděková ve své knize PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ – I. DÍL na straně 168 uvádí:

„Spolupráce populární kreslířky V. Faltové (Kocour Vavřinec, Mateřídouška) s V. Steklačem (Růžek) přinesla sérii několikaletých zábavných pohádkových seriálů: Mořští vlci a ďábelský doktor QQ, Mořští vlci ve vesmíru, Mořští vlci a sedm trpaslíků, Mořští vlci a poklad trpasličího krále, Sněhurka a trpaslík Dodo (1969-74). Seriálu předcházela soutěžní akce „Vysílání Velkého Piráta“ v minulém ročníku (č. 1-16/1968-69). Poslední šestnácté pokračování už bylo ve formě kresleného seriálu. Postavy seriálu – Velký Pirát, Šilhavý Leo a rorýs Emil se na stránkách Ohníčku na palubě Bouřliváka toulají po oceánu. Sytě barevné disneyovské obrázky jsou opatřeny bublinkami s textem.“

O komiku REX STAR bylo na tomto webu několikrát zmínka. Dnes připomínám citaci ze skvělého článku, který před třinácti lety napsal Elves pro Komiks.cz :

„Vše začalo tím, že se na stránky ještě neznormalizovaného čtrnáctideníku Ohníček dostal v půli roku 1970 Rex Star. Byl to bouchák – pravý americký komiks, výborně nakreslený, a i když naivně kombinující futuristické rakety s kovbojskou či renesanční kulturou, bezpochyby senzační.  K jeho volbě jistě přispěl formát originálu, odpovídající bépětkovému „patvaru“ Ohníčku. Typické pro komiksovou situaci v tehdejším Československu ale je, že nikdo přesně nevěděl, co drží v ruce. Dva příběhy byly totiž převzaty z německého nakladatelství Paullishensky Verlag, která překřtila fenomenálního kosmického superhrdinu Flashe Gordona na Rexe Stara. Českému čtenáři tak uniklo, že čte příběh, který stvořil již v roce v roce 1934 Alex Raymond (1909-56) a který stále pokračuje. Do české suchozemě dolétla pouhá kapka z moře, šplouchajícího kdesi daleko, což se mělo v příštích letech stát ještě mnohokrát.

„Ohníčkovským“ autorem ovšem nebyl Raymond, ale Emanuel „Mac“ Raboy (1914-67), který kreslil příběh od roku 1948 až do své smrti pro nedělník Sunday Comics syndikátu King Features.  Ohníček koupil jeho příběh „Velká umělecká loupež“ o krádeži Michelangelova Davida (vycházel od 20. června do 10. října 1965) a bezprostředně následující komiks „Vesmírný podvodník“ (vycházel od 17. října 1965 do 24. ledna 1966). Sluší se dodat, že ještě než si příběhy odbyly premiéru, dovezli jistí Keefeovi z porodnice malého Jima (1965- ), který v sérii pokračuje dodnes (ano, Rex Star je 68letý dědek), navíc na stejném „ohníčkovském“ formátu. Příběh se každopádně stal pro redakci Ohníčku následováníhodným modelem. …“

Protože OHNÍČEK byl archivován v několika desítkách článečků na tomto webu, je několikrát zmíňována i série povídek BOŘÍKOVY LAPÁLIE z pera Vojtěcha Steklače, které jsou prokládány úžasnými kresbičkami Vladimíra Renčína.  Tady si pomohu citací z wikipedie:

„Vojtěch Steklač napsal o Boříkovi a jeho partě celou řadu knih a několik samostatných povídek, přičemž některé příběhy se opakují ve více knihách, jiné jsou v detailech pozměněny. Vzhledem k tomu, že knihy vznikají už přes třicet let, nelze všechny příběhy dohromady chápat jako jednolitý celek – například na konci knihy Bohoušek & spol. se třídní šprt Bohoušek stane plnoprávným členem klukovské party, ale v pozdějších příbězích už je opět jejich nepřítelem; v knihách Čenda & spol. a Holky & spol. žije Bořík se svými rodiči na sídlišti Lhotka, protože jejich holešovický dům zbořili kvůli stavbě metra, ale v příštích knihách se s ním opět setkáváme v Holešovicích. Také společenské změny, nastalé po sametové revoluci, se v novějších knihách objevují (podnikání, telenovely, anglicismy, mobilní telefony), ačkoli kluci pořád chodí na základní školu. …“

OHNÍČEK jako všeobecně zaměřený dětský časopis pro čtenáře odrostlé MATEŘÍDOUŠCE, musel mít „humornou“ část – ve 20.ročníku OHNÍČKU ji obstarávala pravidelná rubrika MADE IN POPLETOV:

A ještě citace Olgy Bezděkové z knihy PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL strana 159, kde píše:

„Nejdelší setkání Ohníčku se Sekorou proběhlo v 60. letech, kdy časopis otiskoval pro další generaci čtenářů nejslavnější a nejúspěšnější Sekorův seriál Kousky mládence Ferdy Mravence (1960-63; 1969- 71), který vycházel původně v letech 1945-1951 v Mateřídoušce.“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu OHNÍČEK z let 1969-70, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu OHNÍČEK z let 1969-70 – kliknutím na náhled strany: