Archív kategorie: 1969

Kompletný ročník časopisu SLNIEČKO – 24.ročník – 1969-70

V dnešnom príspevku by som chcel predstaviť dnešný u nás archivovaný, kompletný ročník časopisu SLNIEČKO. Označený je síce ako II. (číslovanie po prerušení vydávania a jeho obnove), ale my sa budeme pridržiavať poradia od jeho vzniku, uvedeného v zátvorke na prebale výtlačku XXIV.

Zvláštnosťou tohto ročníka bolo, že začal vychádzať ešte v tom istom roku, ako prvý ročník. Ten obsahoval vrátane nultého čísla 6 výtlačkov. Posledné číslo vyšlo v júny 1969 a prvé číslo druhého ročníka už septembri 1969. Tento tvorilo 10 čísel, vychádzajúcich mesačne okrem prázdnin.

Pre porovnanie uvádzam nejaké údaje z tiráže: SLNIEČKO mesačník pre deti, vydávajú Mladé letá, slovenské vydavateľstvo kníh pre mládež, kolektívny člen Matice slovenskej. Adresa redakcie: Bratislava. Vedúca redaktorka Mária Ďuríčková-Masaryková, redaktorka Hana Suchá. Výtvarný redaktor Miroslav Cipár, grafická úprava Ľubomír Krátky. Tlačia Polygrafické závody, n. p., závod 1, Bratislava. Vychádza každý mesiac okrem júla a augusta. Cena výtlačku 3 Kčs, ročné predplatné 30 Kčs.

Časopis obsahoval okrem klasických rozprávok, glos, poviedok a básničiek aj rozprávku na pokračovanie od J.C.Hronského „SMELÝ ZAJKO V AFRIKE“, napísanú na obrázky J.Vodrážku.

Neskôr, v roku 1970 bola táto rozprávka publikovaná, ako samostatná kniha s rovnomenným názvom.

Prostrednú dvojstranu 16 – 17 vypĺňala rubrika „OBRÁZKOVÁ HISTÓRIA SLOVENSKA“, pútavé rozprávanie z dejepisu o histórii Slovenska, doplnená ilustráciou.

V jednotlivých číslach boli uverejňované životopisy významných osobností Slovenska, doplnené ich kreslenými podobizňami.

Na poslednej strane pravidelne vychádzala ilustrovaná detektívka Kristy Bendovej „DETEKTÍVNY PRÍBEH SLNIEČKA“. Prvé 4 príbehy kreslila Božena Plocháňová a zvyšné Ondrej Zimka.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu SLNIEČKO, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Přečti si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) na svém tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu SLNIEČKO  – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke čtení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu KNIHOVNA. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla časopisu SLNIEČKO zde >>>

Další dvě čísla časopisu OHNÍČEK – 20.ročník – 1969-70

Dnes archivovaná dvě čísla časopisu OHNÍČEK z let 1969-70 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizovali Jaroslav Ch. a Honza H. Veliký dík!

V tiráži dnes archivovaných čísel je napsáno: OHNÍČEK, zábavný čtrnáctideník. — Vydává česká rada Pionýra v Mladé frontě. — šéfredaktor Jiří Binek. — Zástupce šéfredaktora Marie Lapáčková. Redaktoři Jiří Červin, Ivo Pechar, Vojtěch Steklač. — Výtvarná redaktorka Věra Faltová.“

Podrobnější informace o obsahu 20. ročníku časopisu OHNÍČEK jsem sepsal v článečku z 28.7.2017.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu OHNÍČEK z let 1969-70, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu OHNÍČEK z let 1969-70 – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla časopisu OHNÍČEK zde >>>

Chybějící čísla ABC – 14.ročník – 1969-70

Dnes archivovaná čísla časopisu ABC z let 1969-70 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Flon. Veliký dík!

V tiráži 14. ročníku se uvádí:ABC MLADÝCH TECHNIKŮ A PŘIRODOVĚDCŮ – zábavně naučný čtrnáctideník pro chlapce a děvčata. Vydává Česká rada Pionýra v Mladé frontě – Šéfredaktor V. Toman. Zást. šéfredaktora prom. biolog. K. Dunda. Přírodní vědy – prom. biol. H. Kholová, CSc. Technika – M. Kazimourová, M. Pilný. Zájmová činnost – prom. hist. J. Tůma, L. Kolářová. Výtvarný redaktor J. Drahokoupil. Technický redaktor – J. Sovová, ext. Sekretariát – M. Kunová, J. Bieliková. …. Cena výtisku Kčs 2,-.“

Vlastislav Toman ve své knize MŮJ ŽIVOT S ABC – ÁBÍČKEM (na straně 106) zmiňuje mimo jiné i  jedno jméno z výše uvedené tiráže – redaktora Martina Pilného:

„Martin na tomhle úseku udělal opravdu velký kus práce poté, co jsem mu ho předal. Připomínám, že jsme ho nejdříve poznali jako nadšeného čtenáře ábíčka na našich prvních srazech, pak byl jedním z klubových stovkařů-guvernérů. Když si odbyl vojenskou základní službu, pracoval nějaký čas jako nakladatelský redaktor – a od roku 1969 na mnoho let zakotvil v oddělení techniky redakce ABC. Však jsem se při besedách se čtenáři často chlubil, že se Martin stal ze čtenáře redaktorem. Většinou jsem tím odpovídal na dotaz, jak se stát redaktorem.

Řekl bych, že právě Martin Pilný, i když sám snad ani jeden papírový model nezkonstruoval, dokázal to, co má dělat správný redaktor – vytvářet koncepci, pracovat s autory, vyhledávat tipy a zvažovat nápady, udržovat kolektiv stálých spolupracovníků. Velice si rozuměl s architektem Vyškovským, i když pak někdy u ostatních bral jako měřítko kvality právě Vyškovského práce. Některé z nich tím možná odradil, zatímco by bývali potřebovali jakýsi „záběhový čas“, poradit nebo dát do party s některým z těch zkušených.“

Na stranách 127-128 zase píše o souvislostech s publikováním komiksu LENIN A VELKÁ REVOLUCE:

„Významnou událostí se naopak stalo 100. výročí narození V. I. Lenina, které UNESCO (Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu) vyhlásilo jako výročí pro rok 1970! A u nás doma už se zase „dbalo“ na to, aby se takové výročí řádně oslavilo. Nu, a nám se to povedlo velmi neobvyklým způsobem – komiksem o Leninovi!
Docela náhodou jsem si vzpomněl, že jsem před časem v Pifovi viděl kreslený seriál s názvem Lenin a Velká revoluce. Autorská práva vlastnil nakladatel Éditions Vaillant v Paříži, takže tady by problém s přetiskováním nebyl. Ale co na to v Československu, kde právě začínala tzv. normalizace? Musel jsem hledat a najít nějaké dobré politické krytí, jinak bude průšvih – a velký! Začal jsem tedy v pražském Muzeu V. I. Lenina, a kupodivu pochodil. Souhlasili s doložkou: … ve spolupráci s Muzeem V. I. Lenina v Praze. O překlad a úpravu české verze se postarali M. Hašková a J. Rocco.
Dostal jsem radu, abych zkusil získat souhlas i na „nábřeží“, kde už zase pilně pracovali nejvyšší funkcionáři. Pro Českou socialistickou republíku (byli jsme už federálním státem!) fungovalo jakési „byro“, aby se vyrovnala asymetrie se Slovenskem, kde měli Slovenský ÚV KSČ. Putoval jsem na byru od jedněch dveří ke druhým, a ne a ne dostat platný souhlas. Až konečně padlo sladké „ano, můžete to tisknout“. (Jméno a funkci onoho odvážlivce si bohužel už nepamatuji.)
Začali jsme lednovou devítkou a skončili v patnáctce. Ještě štěstí, že jsme to „krytí“ měli, ozvaly se hlasy „kovaných“ nespokojenců, kteří se rozčilovali nad takovým hanobením Lenina.“

Inspirací rubrice POKLADY ČTYŘ SLUNCÍ byla nepochybně BOBŘÍ HRÁZ z předválečného „foglarovského“ MLADÉHO HLASATELE:

Olga Bezděková, Milan Krejčí – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ (2. DÍL) – strana 91-92:

STRÁŽCI. Objevili se v časopise ABC mladých techniků a přírodovědců v druhé polovině 60.let, přesně v 5.čísle 11.ročníku (1966-67). V dosavadní historii poúnorových seriálů, kdy byl žánr z časopisů téměř vymýcen, to byl po KULIŠÁCÍCH další kreslený seriál, který se udržel po řadu let a redakce se k němu na přání čtenářů v reminiscencích vracela. Jestliže KULIŠÁKY vystřídala dobrodružná tématika v seriálech typu vědecko-fantastického, detektivního a špionážního, čas ukázal opět potřebu chlapeckého příběhu. Návrat k tradici nebyl v případě STRÁŽCŮ krokem zpět. Čas a zejména výsledky čtenářské ankety v lednu 1969 ukázaly, že to byl v dosavadní historii časopisu první kreslený seriál (ovšem i KULIŠÁCI vycházeli po tři roky), který se udržel po několik let a zachoval si přízeň čtenářů. A že tedy tematika chlapeckých seriálů neomrzela … “

„Zemědělec dnes už není prostý rolník. Zemědělec dnes, to je odborník na slovo vzatý, zemědělec dnes, to je specialista!“  – tak redakce ABC uvedla vystřihovací kartičky ve stylu „Atlasu ABC“ nazvané POVOLÁNÍ PRO TEBE:

OBRAZOVÁ ŠKOLA (ve 14. ročníku ABC tištěna na poslední stránce) sice není originálním vynálezem redakce ABC, ale právě v ABC se dočkala několika set stran.

Vlastislav Toman ve své knize MŮJ ŽIVOT S ABC – ÁBÍČKEM (na stranách 110-111)  se o 14.ročníku zmiňuje i takto:

„K další změně došlo po rozšíření ábíčka o nebarevnou (černobílou) vložku v rozsahu 16 stran formátu A5. Využili jsme ji dvojnásobně – půl na půl, osm stran dostal román Karla Maye Mezi supy, upravený Lukášem Tejnorem a s původními ilustracemi Zdeňka Buriana (1968-69), a z druhé poloviny vznikl minimagazín ABC do kapsy s komiksem uprostřed a různými návody, náměty, zajímavostmi, rébusy atp.
Následoval román Rájem i peklem z pera Otakara Batličky (1968-70) upravený Bohumilem Jírkem a s ilustracemi Karla Přibyla. Jako další příběh (1969-70) vyšel Žlutý markýz Knuda Gatzwillera upravený Libuší Kolářovou a opět s ilustracemi Karla Přibyla. Protože se oba romány střídaly na přechodu ze 13. do 14. ročníku, zůstal v jeho závěru prostor na známý krátký příběh G. S. Erskina Poslední jezdec Pony Expresu ilustrovaný Jirkou Vraštilem.“

„Když jsem znovu zalistoval 14. ročníkem, přece jen jsem jednu dobrou akci objevil: 10 splněných přání našich čtenářů! Ve spolupráci s televizní Vlaštovkou si pak o nich mohli čtenáři nejen přečíst v ábíčku, ale zhlédnout reportáž také v televizi.
Nebylo lehké vybrat z toho velkého počtu přání, která bychom dokázali splnit. Nebyli jsme všemocní. První přání jsme splnili Janě Škramovské z Prahy a Michalu Svobodovi z Rakovníka. Chtěli se podívat do zákulisí televizního studia a naši přátelé z televize nám to umožnili. Druhé přání jsme splnili hned čtyřem pražským čtenářům, Katce Mlčouchové, Ivo Hingarovi, Jardovi Jelínkovi a Mirkovi Spilkovi, a to v Březce u Valnovky. Chtěli vidět hodně krásných zvířat v nějaké oboře.
Za třetím přáním jsme vyrazili do Plzně a jeli s námi dva kluci, které zajímala práce strojvedoucího elektrické lokomotivy a jak se takový stroj vyrábí. Láďa Oliberius to neměl daleko, byl z Plzně, zato Petr Slavík přijel až z Chrudimi. Plzeň, to byla moje parketa, vždyť jsem ve Škodovce skoro dva roky pracoval, a nádražní depo nám také vyšlo vstříc. Škoda jen, že si nevzpomínám, který z těch dvou se později skutečně stal strojvedoucím. Myslím však, že to byl Petr Slavík a připomněl se nám později dopisem i fotografií, že svého snu dosáhl.
Čtvrté přání jsme splnili v pražských botanických zahradách Vláďovi Hlaváčkovi ze Solnice a Hance Chalupové z Jihlavy. Pro splnění pátého přání jsme museli zajet až do Tatry Kopřivnice, i když Libor Vávra bydlel nedaleko ve Frenštátu pod Radhoštěm. Bohužel v továrně naší akcí příliš nadšení nebyli. Šesté přání třem děvčatům doslova propršelo. S dvojčaty Alenou a Miroslavou Erbanovými a Olgou Golubcovou z Tábora jsme zajeli do výcvikového střediska Pohraniční stráže, protože se zajímaly o psy a jejich výcvik. Hana Odvářková ze Svitav, Alena Přichystalová z Pardubic, Albert Simon z Hradce Králové a Kateřina Šauerová z Prahy chtěli blíže poznat tajemný svět filmu.
Za sedmým přáním jsme proto vyrazili do filmových ateliérů na Barrandov. Zrovna se natáčely filmy Čtyři vraždy stačí, drahoušku a Kdo chce zabít krále. S Pražáky Michalem Vávrou a Dáňou Menšíkem jsme při osmém přání putovali na Státní závodiště ve Velké Chuchli v Praze. Přáli si svézt se na koni, a vyšlo jim to. To Zdeněk Macourek ze Zborovic na Kroměřížsku a Jan Tluka ze Slavičína měli pro deváté přání jinou touhu – vidět, jak se v Aeru ve Vodochodech vyrábějí proudová letadla L-29 Delfín. I to se povedlo. Zato na splnění desátého přání už se nedostalo, tak je čtenáři našli až ve 3. čísle dalšího ročníku. Helena Bretfeldová z Brna a dva Pražáci, Charalambas Metallidis a Karel Štěpán, chtěli poznat zákulisí pražské zoo. To pro nás nebyl problém, protože i tam ábíčko mělo kamarády. Potom jsme všem čtenářům slíbili novou možnost, a to reportáž na přání, které se někteří možná zúčastní.
Čtrnáctý ročník skončil, a my jsme už v několika číslech slibovali, jaký bude jubilejní patnáctý.“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu ABC z let 1969-70, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu ABC  – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla ABC zde >>>

Noviny pre mládež KURÝR – 2.ročník – 1969

Dnes archivovaná čísla časopisu – novín KURÝR z roku 1969 pre www.detske-casopisy.cz zaslal náš spolupracovník damro. Ďakujeme krásne!

Úvodom treba povedať, že sa jedná o periodikum, ktorého je mimo knižníc, zrejme ako šafránu. Aj dohľadaných informácií z webu a publikácií bolo minimálne minimum.

K archivovaným číslam nám damro zaslal aj doprovodný text:

„Posílám avizovaný měsíčník moravskoslezské mládeže KURÝR . Bohužel mám jen čtyři čísla. (r.2-1969 číslo 4,5,7-8 a 9.) Vycházel v letech 1968-1970 v běžném novinovém vydání. Vydavatelem byl  Svaz pracující mládeže ČSM. Vycházel pro mládež Moravy a Slezska a věnoval se všem tehdějším mládežnickým organizacím, které v letech 1968-1970 působily na Moravě a ve Slezsku. Postupně jak se opět v období mormalizace sdružovaly do SSM, tak postupně zanikaly kluby a další mládežnické organizace , tak měsíčník byl následně zrušen. Ještě v roce 1969 od čísla 10 byla přílohou měsíčníku čtyřstránková příloha , určená zejména pro pracující mládež ČSR.“

K tomu dodávam. Časopis mal 8 čiernobielych strán novinovej kvality, podfarbenými červenými a modrými titulkami. Cena za výtlačok 1 Kčs, za dvojčíslo 2 Kčs. Rozmery bežného novinového priemeru 32 cm x 47 cm s oblasťou tisku 27,5 cm x 40,5 cm. Tlačilo ho RUDÉ PRÁVO, tiskařské podniky v Brně.

V jedinej dohľadanej informácii  Krátké moravské kulturní intermezzo (Dávno odvátý čas, kterým před čtyřiceti lety mládí šlo) od Ludvíka Štepána (BRNO) sa v citáciách uverejnených v tomto príspevku, uvádza:

„Časopis vydávala MLOK – Mládežnická obchodní komora v Brně, později Rada pracující mládeže brněnského krajského výboru mládežnické organizace. Jeho šéfredaktorem byl nejprve Miloš Antoš, po tlaku krajské svazácké organizace se jeho vedení ujal pro forma Karel Přikryl; ani to však nepomohlo a po několika číslech (s aplikací autocenzury) časopis musel skončit.“

 

V období 1968 -1970 vyšli 3 ročníky po 12 čísiel. V 2.ročníku dvojčíslo 7-8 a v 3.ročníku dvojčíslo 11-12. Od r.1968 vychádzal titul s podnázvom: časopis moravské mládeže. V tomto roku bol viac menej orientovaný na juhomoravskú mládež. Postupne sa však jeho dosah  rozrástol na moravsko-slezskú oblasť, dosahujúcu až do Čiech a Slovenska. V r.1969 sa podtitul zmenil na: měsíčník moravskoslezské mládeže a nakoniec v r.1970 na podnázov: měsíčník Svazu pracující mládeže.

 „Časopis Kurýr byl měsíčníkem a vycházel v roce 1969 a v první polovině roku 1970, kdy byly s konečnou platností zlikvidovány mládežnické iniciativy jako rezidua roku 1968. Nebylo to periodikum čistě kulturní a už vůbec ne literární, ale na kulturní dvojstraně dávalo prostor, jak jsem předeslal, prezentaci mladých tvůrců.“

„Rubriky obsahovaly reportáže z domova i ze světa, ze života mladých lidí, také tehdy módní horoskopy (jen pro zajímavost – Kurýr zveřejnil i autentický horoskop tehdy legendárního pana Hřebačky, který ve své předpovědi předvídal vpád cizích vojsk na naše území) a články charakteru spíše bulvárního.“

V období „kultúrneho intermezza“ v roku 1968, mladí a začínajúci umelci (literáti,  výtvarníci, hudobníci, herci a tanečníci) založili v Brne K-klub.

Jeho prostredníctvom prezentovali verejnosti svoje diela v časopise MLADÁ MÚZA, ale tiež na dvojstránke (v kultúrnej rubrike) časopisu KURÝR s názvom REVUE MLADÝCH AUTORŮ. Túto rubriku mal na starosti autor týchto citácií Ludvík Štepán.

KURÝR dával priestor aj menej známym výtvarníkom. V tomto prípade to bol surrealista Jiří Havlíček, ktorého tvorba je bohužiaľ mimo môjho chápania maliarskeho umenia.

„Časopis sledoval i dráhu slavného ostravského Divadelního klubu Waterloo, který vznikl z amatérského divadla Waterloo a začal své pořady a legendární divadelní představení uvádět od podzimu 1969. Ředitelem klubu byl zpěvák Luděk Nekuda (právě v té době ho povolali na vojnu!) a po nástupu normalizace jeho hlavní členy a autory (mj. spisovatele Ivana Binara, Josefa Fraise, herce Tomáše Slámu, tzv. ostravského Lenina16, ad.) nové Mamulovo stranické vedení kraje rozehnalo – do ústraní, vězení i emigrace.“

„Tehdy byla zrušena předběžná cenzura, při níž se vše, co se prezentovalo na veřejnosti, muselo předkládat cenzorům, kteří obsah knih, časopisů, novin, divadelních her atd. buď schválili, nebo neschválili (v takovém případě provedli tzv. zápis) či doporučili úpravy (případně obsah oklestili, někdy i nevratně zmrzačili).“

V tomto období bolo nič neobvyklého, keď sa v časopisoch a to aj mládežníckych, bežne objavovali fotky obnažených žien a dievčat.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu KURÝR z roku 1969, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu KURÝR – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„.