Category Archives: 1955

Jedno číslo MATEŘÍDOUŠKY – 11.ročník – 1954-55

Dnešní číslo časopisu MATEŘÍDOUŠKA pro www.detske-casopisy.cz digitalizoval Jaroslav P. Veliké díky!

Dnes archivovaní číslo MATEŘÍDOUŠKY ilustrovala Alena Ladová. Šéfredaktorem Jiří V. Svoboda, který měl kolem sebe  redakčni kruh ve složení J. Alda, J. Binek, Dr J. Červenka, V. Chmelíř, O. Kryštofek, E. Kuečrová, J. Otčenášek, O. Syrovátka.

MATEŘÍDOUŠKU v letech 1954-55 vydával ÚV ČSM (ústřední výbor českého svazu mládeže) v Mladé frontě. Cena jednotlivého čísla byla 60 haléřů.

Olga Bezděková v knize PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL (2012) na straně 145 chrakterizuje MATEŘÍDOUŠKU:

„Jakýmsi mezistupněm mezi poválečnými časopisy, které navazovaly na tradice titulů z první republiky, a nově vzniklými časopisy je Mateřídouška, časopis pro nejmenší čtenáře, jediný časopis, který vychází nepřetržitě už od roku 1945. Během let se vyvíjela jak po stránce obsahové, tak i formální. Několikrát změnila formát, rozsah stran i periodicitu a v jejím vedení se vystřídala řada osobnosti, například F. Hrubín, M. Holas. B. Mencák, J. Průša, J. V. Svoboda, Z. Adla, P. Černý, E. Vavruška, E. Knotová. Časopis nejdříve vycházel ve vydavatelslví Práce, později v nakladatelslví SNDK a posléze ve vydavatelství Mladá fronta.“

„Zaměřeni na nejmenší čtenáře vyžadovalo co nejvíce obrázků veselých a hodně barevných.“

Celé 11.číslo 11.ročníku MATEŘÍDOUŠKY (1954-55) ilustrovala Alena Ladová (*1925  +1992).

Na předposlední straně dnes archivované MATEŘÍDOUŠKY je návod na vystřihovánku letadla.

V 11.ročníku MATEŘÍDOUŠKY (1954-55) byl na zadní straně nejprve otiskován kreslený seriál KDE JE MÍŠA (6x).  Vznikl podle kresleného filmu režiséra E. Hofmana – obrázky kreslila D. Landrová, text psal scenárista M. Pavlík. Ale v dnes archivovaním 11.čísle je na poslední straně kreslený příběh JAK VLÁĎA VYHRÁL. Kreslila jej Alena Ladová a kdo je autorem scénáře se mi nepodařio zjistit.

Pokud můžeš  přispět jakoukoliv informací, která by dokreslila souvislosti kolem vydávání 11.ročníku MATEŘÍDOUŠKY v letech 1954-55, napiš do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledem titulní stránky.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované číslo časopisu MATEŘÍDOUŠKA – kliknutím na náhled strany:

Soubor komiksu PŘÍHODY SLÁVKOVY DRUŽINY z PIONÝRSKÝCH NOVIN

Dnes archivované stránky komiksu PŘÍHODY SLÁVKOVY DRUŽINY z časopisu PIONÝRSKÉ NOVINY pro www.detske-casopisy.cz digitalizoval Damro. Moc děkujeme!

Damro poslal spolu s digitalizovaným komiksem i průvodní text: Příběhy Slávka, Elišky a Strakoše  –  Slávkovy družiny a kamarádů. Pionýrské noviny měly vedle svých už zavedených posta­viček tendenci vytvořit ještě další figurky, s nimiž by se mohli čtenáři ztotožnit a doslova je přijmout jako své vlastní. Proto redakce uvedla na svých stránkách bezejmenného kluka, děvče a psa se žádostí, aby je děti „adoptovaly“ tím, že jim vy­myslí jména, tato upoutávka se objevila na stránkách „Pionýrek“ dvakrát, v číslech 6 a 7 (ročník 5), aby  v 8. čísle pak mohly nové postavy slavnostně oznámit, že: „ …z velkého množství dopisů nám vy­plynula jména Slávek, Eliška a Strakoš !

Prihody_Slavkovy_druziny_zaber_se_podaril

Hodnotit tento komiks je velice obtížné. Pokud se probere­me zažloutlými stránkami dětských novin, velice brzy pocho­píme, že příhody trojice jsou ukázkou neustálé improvizace a snahy zachránit bortící se stavbu. Vůbec to neznamená, že by šlo o práci odbytou, nebo dokonce špatnou. Bohužel vždy, když se zdálo, že se ustálí nějaká koncepce a příběhy dostanou určitý řád, krátce nato se vše sesypalo jako domeček z karet. Sympaticky zvolená záhlaví brala za své, mizela čísla jednotlivých epizod, měnily se formáty, seriál putoval po různých stránkách časopisu. Bylo by to přínosné, kdyby v tom všem byla nějaká dlouhodobější koncepce, leč tady se nedá říci nic jiného, než že pionýrští „maskoti“ zřejmé přicházeli při tvorbě novin na řadu až jako poslední, museli se vtěsnávat do prostor, které zrovna vybyly (podobných případů bylo více, i v jiných periodikách), střídaly se verze celobarevné a černobílé, slibně se rozvíjející několikadílná pokračováni bývala překotné ukončována. Hodně k tomu napomohl i fakt, že se na scénářích podílelo minimálně deset lidí. To na jednu stranu může budit zdání, že příhody byly pestřejší a nápaditější, jedním dechem je ale třeba také přiznat, že Slávek, Eliška a Strakoš tím zůstali vlast­ně anonymní, chovající se každou chvíli jinak. Navíc nikdo netrval na tom, že by v každé epizodě museli být nutně všichni tři hlavní protagonisté, a tak jsou příběhy postupné zaplavovány spous­tou dalších lidi, čímž se v situaci obtížné orientuje i ten, kdo sledoval dění od samého začátku. Vzhledem k tomu, že Pionýrské noviny nebyly klasickým časopisem, který by si někdo schovával, je jasné, že provázanost s minulostí tu nebyla ani být nemohla. Vlastně až na jeden jediný případ neprožili Slávek s Eliškou a Strakošem nějaký velký, dramaticky propracovanější příběh.

Nelze ovšem tvrdit, že mnoho epizod nebylo vtipných, glosujících danou dobu či reagujících na události právě probíhající. Někdy autoři zvolili v podstatě několikaobrázkový vtip bez jediné bubliny, jindy mají příběhy poučný charak­ter nebo se blíží až detektivním pří­běhům. Děj epizod byl většinou velice jednoduchý, protože se musel odehrát právě na pěti až osmi obrázcích. Poměrně malé množství příběhů bylo rozloženo do tří nebo více pokračováni. V jedné z vícedílných epizod se dětem podařilo zachránit družstevní obili, Slávek na horách měl 8 pokračování a několikadílný příběh „Na daleké cestě“.

Ten začal vycházet v 25. čísle pátého ročníku a čtenáři ho mohli číst až do konce roku. Kapitán Kalousek, strýc naší dvojice (v komiksu je dokonce napsáno trojice, ovšem že by měl i Strakoš strýce?), vyráží na další ze svých plaveb, a protože nechce naši trojku vzít s sebou, schovají se děti se psem do koše a dostanou se na palubu lodi jako černí pasažéři. Záhy se „nechají“ objevit a prožívají další drobné příhody. V nejmenovaném přístavu (Káhira?) Slávek usne na velbloudu a policie ho musí hledat v poušti. Po Singapuru loď zakotví na týden v Kantonu, kde se děti se seznamují s čínským hochem Liangem. Jejich výlet na loďce zkomplikuje tajfun, takže nyní už čtveřice má možnost si vyzkoušet pocity Robinsonů. Nakonec se ukáže, že byli v zoologické rezervaci a muži, které po­važovali za piráty, byli jen filmaři. Protože strýc mezitím musel s lodi z Kantonu odplout, Slávka, Elišku a Strakoše dopraví do Melbourne Kalouskův přítel, sovětský kapitán. Po menších zmatcích na kanadském stadionu odveze trojici do Moskvy posádka letadla Aeroflotu – odtud je to do Pra­hy jen skok. Ovšem o tom se čtenáři dozvědí až z malého boxu v 1. čísle následujícího ročníku.

Ani tenhle ucelený příběh mající 27 pokračování nevybočuje ze zvyklostí zmíněných na přede­šlých řádcích. Bez výjimky barevné epizody jsou číslované pouze do osmého dílu, od 15. pokračo­váni přibývá grafický prvek ve formě rámečku. Neměnný je jen formát zabírající čtvrtinu strany.

Komiksy byly využívány i k oslavě oficiálních svátků či akcí, mezi nimiž můžeme zmínit Zá­vod míru nebo připomínku Říjnové revoluce. Náměty však povážlivě řídly, proto byli v sedmém ročníku (číslo 15) osloveni čtenáři, zda by nechtěli příhody Slávka & spol. vymýšlet. To už se v souhrnném názvu (tedy pokud je vůbec uveden) objevuje pouze jméno Slávka a jeho družiny. Nerozvinuly se ani nově avizované postav), více prostoru dostali jen Ludvík a Řeřicha.

Pokud bychom tedy celý tento rozhodné zajímavý, ale bohužel značné nevyvážený počin shr­nuli, komiks s příhodami čtenáři pojmenované trojice vystřídal hned několik formátů, od podvalového dvouřádkového stripu přes šestinu a čtvrtinu strany až k atypickému třířádkovému členě­ní. Barevné byl seriál řešen tak, že se na černobílý základ dodělávaly barevné doplňky, což občas vedlo k jejich výraznému posunu. Epizody měly někdy vlastní název, střídaly se i souhrnné tituly. Snad jedinou neměnnou věcí od samého počátku až do konce trvání seriálu byla přítomnost kreslíře Brychty, který se občas podílel i na námětech. Redakce samozřejmě využívala postavičky i k další propagaci Pionýrských novin či jejich činnosti. Trojice představovala hry, vysvětlovala různé plánky, návody, uváděla významná výročí a přála čtenářům vše nejlepší do nového roku. S většími či menšími prodlevami se Slávek, Eliška a Strakoš objevovali v „Pionýrkách“ pět let. Vzhledem k rozličnosti a nekoncepčnosti seriálu není překvapivé, že nebyl nikdy reprizován. (Josef Ládek a Robert Pavelka : Encyklopedie komiksu 2)

Uvedení autoři uvádějí počet epizod – 150 barevných + celostránková upoutávka. Zřejmě počítají za jednu epizodu i delší příběhy a neuvádějí černobílé epizody.

Z autorů měl nejvíce epizod Jiří Bednář, dále se podíleli Lucie Sirotková, Hana Matiášová, Jiřina Lišková, František Strož, kteří upravovali i náměty čtenářů. Jediným výtvarníkem, ale také i autorem epizod byl Jan Brychta, který byl v té době  domovským ilustrátorem Pionýrských novin. Slávkovy příběhy jsou také ve zde naskenovaných Pionýrských zápisnících. V srpnu 1968 Jan Brychta i s rodinou emigroval do Anglie.

Komiks vycházel v ročnících 5 až 9 (1956-1960).

Uváděné příběhy Slávka a spol. nejsou podle data vydání. Nemám žádný podklad k tomu v jakém pořadí vycházely. Jsou poskládány tak, aby aspoň částečně seděly podle velikosti. Některé, vzhledem ke kvalitě jsou mírně upraveny. Skeny a úprava jsou moje.

Jako přídavek jsou  dvě stolní hry. „Za Strakošem do vesmíru“ , datum vánočního vydání nevím , a „Ohníček přátelství“ ročník 6. číslo 22

Jan Brychta (*11. 5. 1928, Mladá Boleslav – †13. 11. 2013, Londýn) – malíř, ilustrátor, výtvarník animovaných filmů a knižní grafik.

Jan Brychta pochází ze známé výtvarné rodiny, z níž vzešel např. Jaroslav Brychta, zakladatel Sklářské školy v Železném Brodě, nebo Jaroslava Brychtová, sklářská výtvarnice a manželka Stanislava Libenského. Brychta absolvoval VŠUP. Mezi jeho pedagogy patřil Josef Kaplický, na kterého rád vzpomínal. V 50. a hlavně 60. letech začal ilustrovat dětské knížky, včetně Vlastivědy pro 4. ročník základních škol. Po jeho odchodu do Anglie byla tato učebnice stažena z oběhu.

Tehdy se v Československé televizi rozvíjel animovaný film a Brychtu filmová práce zaujala. Podle jeho kreseb vzniklo několik animovaných povídek O´Henryho. Do několika filmů navrhnul kostýmy a v dětském filmu Máte doma lva si dokonce zahrál malíře. V roce 1967 se podílel na slavném Kinoautomatu. Po srpnové okupaci Jan Brychta s ženou a dvěma dětmi odešel přes Francii do Londýna. V rozhovoru pro Český rozhlas o své představě Británie prohlásil: „Než jsme přijeli, představoval jsem si Anglii jako dobře naolejovaný mechanismus, ale úplně to tak není. Angličané jsou také byrokrati a bordeláři. Očekával jsem od nich určitý odstup, ale ukázalo se, že jsou velmi bezprostřední, srdeční, rychle jsme s nimi navázali kontakt.“

V Londýně získal práci jako ilustrátor, více než 20 let spolupracoval s BBC. Graficky upravil i velké množství exilové literatury, pro exilové vydavatelství Rozmluvy navrhoval knižní grafiku a obálky. Do jeho bibliografie se řadí desítky titulů, ještě v roce 2011 se podílel na osmém vydání románu Josefa Škvoreckého Tankový prapor. Pokoušel se zde dokonce založit dětský časopis podobný těm, s nimiž spolupracoval v Československu, bohužel však zjistil, že podobný model nemá na místním trhu šanci.

Po roce 1990 se Jan Brychta vracel do Česka. Vyšlo několik knih s jeho ilustracemi, např. Poselství v láhvi od whisky od Zdeňka Mahlera.

Jan Brychta neztrácel vtip a nadhled, a to jak ve svých ilustracích, tak v osobním životě. Humorně glosoval výstřelky anglických postmodernistů, např. Damiana Hirsta. „Kvalitu umění stejně prověří čas,“ říkával. V posledním rozhovoru mi prozradil, co si myslí o anglickém vkusu: „Angličané se vůči nám rozhodně nemůžou tvářit nadřazeně. Stačí srovnat meziválečnou avantgardu v Československu a v Británii. Pokud jde o pohled na umění, Britové jej většinou vnímají jako komoditu, investici. A ten jejich vkus! Poznáte to podle toho, čím se doma obklopují. Když už u nich najdete slušný obraz, tak má hrozný rám!“  (Miroslav Krupička)

Jan Brychta také vytvořil řadu komiksů. Klíčová je ale jeho série Příhody Slávka, Eliška a Strakoše, kterou pro Pionýrské noviny začal kreslit v únoru 1956. Po několika letech největšího komunistického temna představoval tento komiks první odvážný (a úspěšný) pokus o návrat k promluvovým bublinám a k syžetu blízkému Rychlým šípům.

V 60. letech vytvořil Brychta spolu se scenáristou Svatoplukem Hrnčířem sci-fi cyklus o Martinu Martínkovi a Marťánkovi a s libretistkou Ljubou Štíplovou humorný komiks Strýc, Laurinka a já, oba pro časopis Pionýr.

I když už je u nás dnes Jan Brychta téměř zapomenut, spolu s Karlem Frantou, Jiřím Kalouskem nebo Jaroslavem Malákem patří k nejdůležitějším českým tvůrcům, kteří se ve druhé polovině 20. století věnovali dětské ilustraci a komiksům.“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydávání časopisu PIONÝRSKÉ NOVINY či komiksu SLÁVKOVA DRUŽINA, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku všechny archivované strany komiksu SLÁVKOVA DRUŽINA – kliknutím na náhled strany:

PIONYRSKE_NOVINY_SLAVEK_JEDE_NA_HORY

Prihody Slavkovy druziny 02

Kompletní VTM – 9.ročník – 1955

9.ročníku VĚDY A TECHNIKY MLÁDEŽI  má celkem 832 stran (všechny se podařilo digitalizovat a archivovat na www.detske-casopis.cz) – každé číslo mělo rozsah 32 stran.

VĚDA A TECHNIKA MLÁDEŽI — čtrnáctideník pro polytechnickou výchovu mládeže vycházel v roce 1955 v českém, slovenském a maďarském jazyce. Cena výtisku byla 2 Kčs. Časopis vydával ÚV ČSM a Slovenský ÚV ČSM v Mladé frontě. Šéfredaktorem byl spisovatel Vladimír BABULA – o je jeho nedlouhém životě je psáno v například v článečku z  11.2.2015. a hlavně v článečku z 23.4.2015, kde je zmínka o tom jak zvedl náklad VTM (MLADÉHO TECHNIKA) ze čtyřiceti na sto dvacet tisíc výtisků a pak byl propuštěn.

O převážně poutavé kresby na titulní strany VTM se staral hlavně malíř  František Škoda (*1931 +1988).  Titulní strany VTM č.10 („9 květen 1945″),  č.11 („Vláda tmy končí“)  a č.21 („Stavba Cheopsovy pyramidy“)  z 9.ročníku (1955) se od ostatních odlišují tím, že je nakreslil Zdeněk Burian (*1905   +1981).  Spolu s titulní stranou 16.čísla 8.ročníku,  jsou to do roku 1955 jediné 4 strany, které pro VĚDU A TECHNIKU MLÁDEŽI kdy nakreslil. Z.Burian nakresli pro 9.ročník VTM i poslední stranu ke 4. číslu  „Život v hlubinách oceánu“.  Další dvě titulní stránky VTM nakreslil už jen pro čísla v roce 1974  (č.7) a 1975  (č.5). Tím je výčet Burianových „titulek“ pro VTM úplný.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k dokreslení souvislostí kolem vydávání 9.ročníku VĚDY A TECHNIKY MLÁDEŽI v roce 1955, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE dolů pod náhledem titulní stránky.

Kliknutím na obálku si stáhneš (jako registrovaný uživatel tohoto webu) všechny strany VTM uložené do jednoho souboru PDF. V tomto souboru lze i relativně spolehlivě vyhledávat dle textu:

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_01

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_02

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_03

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_04

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_05

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_06

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_07

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_08

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_09

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_10

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_11

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_12

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_13

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_14

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_15

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_16

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_17

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_18

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_19

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_20

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_21

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_22

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_23

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_24

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_25

VTM_9.rocnik_(1955)_cislo_26