Archív kategorie: 1946

VPŘED – 2.ročník – 1946-47 – čísla v lepší kvalitě

Když jsem 12.6.2014 na tento web archivoval 38 čísel 2.ročníku časopisu VPŘED, uváděl jsem článeček slovy:  „Věř mi – váhal jsem. Váhal jsem velmi, zda časopis v tak mizerné kvalitě skenovaný vůbec na tento web umístit. PDF soubor ani při nejlepší snaze nešel udělat tak, aby v něm šlo spolehlivě vyhledávat. Nicméně – VPŘED jako poválečná legenda mezi dětskými časopisy – si zaslouží, aby zde byl archivován. A lépe alespoň takto než vůbec :-(„

Dnes, díky Damrovi, zmizely z archivu mizerné skeny a místo nich jsou uloženy mnohem kvalitnější PDF soubory. Damro – velikánský dík! Damro ke své zásilce VPŘEDŮ připojil ještě žádost:

VPŘED – časopisu pro chlapce a děvčata vycházel pod různými názvy v letech 1945–1951 a navazoval na předválečný časopis MLADÝ HLASATEL. Časopis byl během šesti let své existence třikrát přejmenován:

  • 1945 vznikl jako VPŘED
  • 1948 na JUNÁCI VPŘED (byl sloučen s redakcí časopisu JUNÁK)
  • 1949 zpět na VPŘED (potom, co organizace Junák nuceně zanikla)
  • 1950 na VPŘED PIONÝŘI
  • 1951 časopis zaniká

Od dubna 1946 do konce roku 1948 byl jeho redaktorem Jaroslav Foglar. První číslo VPŘEDU vyšlo v 18.července 1945. Po roce byl do jeho redakce přizván Jaroslav Foglar, který před tím pracoval v redakci JUNÁKA. K největším tahákům VPŘEDU patřil komiks RYCHLÉ ŠÍPY. Zcela určitě RYCHLÉ ŠÍPY přispěly k navýšení nákladu – během roku na 193.000 výtisků! Na konci roku 1948 musel Foglar z redakce odejít.

Zajímavý článeček o posledním (čtyř)číslu 2. ročníku Vpředu jsme publikovali nedávno – 12.4.2018.

Štefan Švec ve své knize ČESKÉ ČASOPISY PRO MLÁDEŽ 1850-1989 na stranách 593-599 uvádí:

„První číslo nového, poválečného dětského časopisu vyšlo 18. července 1945 černobíle, v téměř čtvercovém formátu, na výjimečně dobrém papíře a v nákladu 100 000 výtisků. Mladý redaktor Ota Šafránek se pokusil vybudovat kvalitní dětské periodikum s pestrým obsahem. Zavedl samostatnou stranu „Práce našich čtenářů“, rubriku Sportovní vševěd„, zájmové rubriky, soutěž „Obrazy se vás ptají„, kreslený seriál Máček a Ráček, vlastní román na pokračování či rubriku „Dopisy z venkova“ o životě mimo město. Snaží se též založit čtenářské kluby pod názvem „Družba chlapců a děvčat„. Nepodařilo se mu však přes veškerou snahu (zavádění nových i převzatých rubrik, změna formátu na A4 a barevný tisk od 10. čísla atd.) vzbudit širší ohlas. Náklad časopisu postupně klesl o více než polovinu.

Na počátku roku 1946 vydavatel nabídl vedení časopisu osvědčené dvojici Bureš – Foglar (od 18. čísla z 9. dubna 1946). Časopis poté plynule navázal na předválečného Mladého hlasatele. Jaroslav Foglar s Karlem Burešem obnovili kreslený seriál Rychlé šípy, spolupráci s osvědčenými autory, do časopisu opět přivedli Disneyův seriál Kačer Donald a další americké kreslené seriály (veršovaný doprovod k obrázkům zde psal např. František Listopad), a také nové komiksy české (např. seriál z divokého západu Pim a Red). Časopis opět zavedl rubriku „Sportovní škola“, do níž přispívaly legendy českého sportu, včetně opět Josefa Bicana, běžce Oty Jandery, Vladimíra Zábrodského, Rudolfa Štorkána, ba dokonce brankáře anglické Chelsea Toma Lawtona.

Mezi rubriky časopisu patří naučná „Obrazová škola„, četba na pokračování, stránka věnovaná kultuře či „Film minulosti“. Časopis má i svůj esperantský oddíl. Recenzent časopisu Štěpnice, který Vpřed podroboval zdrcující kritice, přesto rozvrhu časopisu přiznal pestrou náplň: „Nelze upřít a nepoznat, že časopis dělají nápadití novináři.
Stačí se podívat na osnovu každého čísla: Politická výchova, Dívám se ti do talíře, Létající modely, Janderova atletická škola, Chemická dílna, Z bobří hráze, Domácí dílna, Koutek české hádanky, samozřejmě povídky a romány na pokračování, informace o výročích, o současných světových i domácích událostech, seriál veselých obrázků, obyčejně s veršovaným doprovodem a seriál dobrodružno-poučno-veselo-narůzno-slepený Rychlé šípy na zadní straně obálky.“

Vpřed začal opět organizovat čtenářské kluby, a to téměř v totožné formě jako v Mladém hlasateli, jen s názvem Foglarovy čtenářské kluby (FČK). Nově je zaveden tzv. Odznak FČK. Jaroslav Foglar převádí kluby, které po válce zavedl i v časopisu Junák, do Vpředu. V roce 1948, kdy musel redakci nedobrovolně opustit, bylo registrovaných klubů téměř 13000, a to přesto, že dětské a mládežnické organizace na rozdíl od období protektorátu fungovaly, a kluby tedy nesloužily jako náhradní forma sdružování např. skautského.

„Vpřed nebyl orientován ani protisocialisticky ani protikomunisticky, i on své čtenáře angažoval pro výstavbu nové republiky a zveřejňoval sovětské povídkáře.
Ozřejmoval skautské a další příbuzné tradice, usměrňoval činnost chlapeckých a dívčích klubů. Na jeho stránkách měly velmi důležité místo dobrodružné, humoristické a naučné kreslené seriály (příloha Rychlé šípy, Kačer Donald), válečné, dobrodružné, skautské povídky a romány na pokračování.“ Mezi zmíněnými romány na pokračování byla např. i druhá část slavné Foglarovy románové trilogie o Rychlých šípech s názvem Stínadla se bouří. I tímto románem časopis navazoval na Mladého hlasatele, v němž vycházela v letech 1940-1941 část první, Záhada hlavolamu. Vpřed však Mladého hlasatele pouze nekopíroval, obsah se rozvíjel. Přírodovědné články ze života hmyzu psal Jan Obenberger, vycházely zde válečné příběhy, např. letců z bitvy o Británii (psal je kpt. Václav Robert Bozděch). Mezi mladými autory rubriky „Práce našich čtenářů“, již redigoval Stanislav Sohr, se objevují později známá jména jako J. Z. Novák, Ervín Hrych či Ludvík Souček.

Přes ostrou kritiku dobové odborné veřejnosti se Vpředu podařilo zakrátko vybudovat širokou čtenářskou základnu. Jeho náklad se zvýšil postupně na 200 000, a nakonec dokonce až na 250 000 výtisků. Předmětem kritiky (např. v časopisu Štěpnice) byl časopis zejména pro propagaci komiksu a zdánlivě bulvární obsah (byl řazen do prakticky stejné kategorie jako sešity populárních časopisových knihovniček Rodokaps či Večery pod lampou, dobově označované populárním termínem Morzakor (mor za korunu). Komiks se u pedagogů a teoretiků dětské literatury obecně netěšil dobré pověsti, obrázkové příběhy byly považovány za stereotypní, bulvární a nevýchovné. Kritika za jejich tištění se nevyhnula ani dalším časopisům, např. Junáku.
Dalším zdrojem kritiky byla kvalita tisku (její špatný stav způsobila těžko ovladatelná moderní rotačka, zakoupená za války Foglarem). Časopis se stal terčem řady ataků, mezi něž patřily „útoky vypovězených pracovníků bývalé redakce, odsudky seriálu Rychlé šípy v tisku O. Hostáň), hovory s učiteli a žáky, které vedl Z. Vavřík ve školách o škodlivém vlivu časopisu Vpřed, kritika odpůrců J. Foglara (V. Stejskal ad.)“. Foglar se stal cílem kritických článků např. i v Kulturní politice E. F. Buriana a ocitl se mimo oficiálně tolerovanou literaturu. Oblíbenost časopisu je kritikům spíš přitěžující okolností než zdrojem chvály: „Omluvný argument, že se Rychlé šípy mládeži líbí, je pro každého pedagoga i psychologa (vyjma ovšem obchodníka) k smíchu – dětem se také líbí plivat po druhých, a přece jim to máma rázně zarazí.
Redakce se snaží bránit např. zasíláním nadšených čtenářských dopisů do odborných periodik, tato snaha ale změnu pohledu nepřináší. Po únoru 1948 hrozí časopisu zánik. Redakce se snaží přizpůsobit novým podmínkám, hrdinové komiksu Rychlé šípy jedou na kolektivní Stavbu mládeže, v čísle 39 z přelomu května a června 1948 vyzývá časopis čtenáře, aby podněcovali své rodiče k účasti ve volbách, v čísle 44 má Vpřed na titulní straně portrét nově zvoleného prezidenta Klementa Gottwalda.
Přesto byl časopis nucen se sloučit s druhým největším mládežnickým časopisem Junák a od září 1948 vycházel pod spojeným názvem Junáci, vpřed!. Šéfredaktorem nového časopisu je jmenován Svatopluk Hauser. Karel Bureš, aktivně podporující nový režim, se stává v novém periodiku odpovědným redaktorem, Jaroslav Foglar dostává od vedení vydavatelství výpověď.

Po sloučení Vpředu a Junáka nový týdeník Junáci, vpřed! na Vpřed částečně navazoval.
Kreslíř Jan Fischer, spoluautor komiksu Rychlé šípy, např. pro nový časopis začal během prvního ročníku kreslit podobný seriál se scénářem (zřejmě) Karla Bureše o skupině chlapců sdruživších se ve školní třídě (postupně nazvané „Jiskrovci“).
Příhody Jiskrovců byly didaktické a v nové společenské situaci aktivistické (už ve třetím pokračování např. jejich hrdinové pomohli odhalit skrýš utajeného textilu nepoctivého obchodníka). Časopis byl tištěn celobarevně, jeho programem bylo od počátku pomáhat se sjednocením mládeže pod jednotnou hlavičku SČM. Čtenářské kluby se v časopisu změnily ve „Čtenářské kroužky“, jejichž hlavní náplní měla být – četba. Podobně jako vpředovské kluby byly v obsahu marginalizovány i oddíly Junáka: „Hlídka Junáckou stopou je od čísla 15 přejmenována na Co dělat v oddílech a začíná příznačným nadpisem Sovětský pionýr – náš vzor.

I pro nový časopis byly hlavním vzorem sovětské dětské časopisy, jejichž materiály i styl časopis také často kopíroval. Obsah časopisu bez Jaroslava Foglara, který v nové sloučené redakci nedostal místo, byl návodnější, spjatý s novým režimem. Titul tiskl výchovné povídky, beletrii ruských autorů, portréty socialistických básníků, agitační materiály atp. Vedle nich pak i rubriku „Dílna“ pro ruční práce, stránku věnovanou oddílům SČM, materiály jako „Tenisová škola“ atp. Jeho náklad postupně stále výrazněji klesal.

Sloučení časopisu přivítala dobová ideologizující kritika: „Změna redakce se projevila takřka ihned. Především ideově. Do Junáci, vpřed našly konečně cestu budovatelské práce, povídky socialistických autorů našich a z cizích především sovětských, polských a ostatních slovanských a lidově demokratických autorů. Zanikly Foglarovy kluby, Rychlé šípy, zanikly křiklavé, nevkusné ilustrace. V obsahu časopisu je věnována především pozornost zpřístupnění a zpopularizování budovatelských otázek naší republiky, výstavbě a příkladů SSSR apod.

Po jednom ročníku pod názvem Junáci, vpřed! vychází časopis opět pod názvem Vpřed, poslední, šestý ročník má časopis název Vpřed, pionýři. Už od prvního přejmenování však časopis ztrácí na kvalitě, jeho největší lákadla, čtenářské kluby a seriál Rychlé šípy, v obsahu chybí a časopis tiskne především agitační články, např. v rubrice „Boj o mír“, výzvy jako „Neplýtvejte potravinami“, překlady dobové sovětské dětské prózy apod. Pravidelně informuje zejména o Pionýrské organizaci, rubrika „Pionýrské noviny“ se posléze, po zániku časopisu osamostatňuje jako stejnojmenný týdeník.

Vpřed byl i po svém zániku socialistickou kritikou dětské literatury zmiňován jako zřejmý odstrašující příklad bulvárního pojetí dětské literatury. U některých ideologů přerostla nechuť k němu v denuncující nenávist. Kritika foglarovského pojetí dětské literatury a vedení časopisů pro děti sloužila jako učebnicový příklad ideologicky „nesprávné“ tvorby periodik pro děti s normativními důsledky i pro časopisy, které se alespoň částečně pokoušely ,,foglarovský“ přístup uplatňovat později (např. ABC mladých techniků a přírodovědců). Jako příklad uveďme např. odsudek Václava Stejskala v jeho knize Moderní česká literatura pro děti: „Mimořádnou rafinovanost v tomto směru prokazovaly zejména předúnorové časopisy Vpřed a Junák, oba vedené Jaroslavem Foglarem. Dokázaly využít zvláštních mentálních rysů pubertální mládeže k tomu, aby jí očkovaly nebezpečnou ideologii skautské „elitnosti“ a pohrdání „hrubou“ dělnickou mládeží, ideologii, která neměla daleko k atmosféře přímo fašistického podhoubí. Je pravda, že Foglar, jehož obliba u mládeže vkořenila do šířky obzvláště za okupace, sáhl po Květnu pohotově a obratem ruky po partyzánské „tematice“, avšak jeho rekvizity zůstaly stejné, jen se ještě více přiblížily (například v seriálu o Rychlých šípech) manýrám soudobého amerického braku. ( … ) Celé „kouzlo“ Foglarova působení na mládež tkvělo však pouze v tom, že dokázal rafinovaněji než kdo jiný zneužít bezelstnosti a bezbrannosti dětí, které zavalil dráždivým nevkusem.“

V dobách své největší slávy Vpřed vydával i dvě knižnice – Knižnici časopisu Vpřed a Knižnici Rychlých šípů, tu jako románovou přílohu samotného časopisu. Dnes je vnímán jako jeden z nejvýznamnějších titulů domácí tradice časopisectví pro děti.“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydávání časopisu VPŘED v letech 1946-47, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku všechny archivované čísla časopisu VPŘED – kliknutím na náhled strany:

VPRED_2_(1946-47)_01

VPRED_2_(1946-47)_02

VPRED_2_(1946-47)_03

VPRED_2_(1946-47)_04

VPRED_2_(1946-47)_05

VPRED_2_(1946-47)_06

VPRED_2_(1946-47)_07

VPRED_2_(1946-47)_08

VPRED_2_(1946-47)_09-10

VPRED_2_(1946-47)_11

VPRED_2_(1946-47)_12

VPRED_2_(1946-47)_13

VPRED_2_(1946-47)_14

VPRED_2_(1946-47)_15

VPRED_2_(1946-47)_16

VPRED_2_(1946-47)_17

VPRED_2_(1946-47)_18

VPRED_2_(1946-47)_19

VPRED_2_(1946-47)_20

VPRED_2_(1946-47)_21

VPRED_2_(1946-47)_22

VPRED_2_(1946-47)_23

VPRED_2_(1946-47)_24

VPRED_2_(1946-47)_25

VPRED_2_(1946-47)_26

VPRED_2_(1946-47)_27

VPRED_2_(1946-47)_28

VPRED_2_(1946-47)_29

VPRED_2_(1946-47)_30

VPRED_2_(1946-47)_31

VPRED_2_(1946-47)_32

VPRED_2_(1946-47)_33

VPRED_2_(1946-47)_34

VPRED_2_(1946-47)_35

VPRED_2_(1946-47)_36

VPRED_2_(1946-47)_37

VPRED_2_(1946-47)_38

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„.

VPŘED – 2.ročník – 1946-47 – čtyřčíslo 39-42

Dnes archivované čtyřčíslo časopisu VPŘED z let 1946-47 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Štěpán V. Veliký dík!

VPŘED vycházel v letech 1945–1951 a v prvních ročnících navazoval na předválečný časopis MLADÝ HLASATEL. Od dubna 1946 do konce roku 1948 byl jeho redaktorem Jaroslav Foglar.

Souborný sešit „60 veselých a vážných příběhů slavného a vzorného chlapeckého klubu Rychlé šípy“ vyšel 30. srpna 1947 jako čtyřčíslo 39-42 druhého ročníku časopisu Vpřed. Jde o výběr ze starších příběhů z Mladého hlasatele. Začátek příběhu byl zkrácen a nově překreslen a sled příběhů opět upraven (stejně jako v souborném vydání z dob Mladého hlasatele). Vydala Mladá fronta a SČM, Praha. 68 stran. Rozměry 30,3 × 21 cm. 60 příběhů RŠ.
Čtyřčíslo s datem 30.8.1947 vychází až 3.12.1947 – Jaroslav Foglar výtisk dostává 2.12.1947. Celkem v nákladu cca 253.000 výtisků.

Před třemi lety jsme na www.detske-casopisy.cz archivovali (2.10.2015) MAGAZÍN KOMETA (článek „Patrně nejúspěšnější MAGAZÍN KOMETA – RYCHLÉ ŠÍPY 60x – 1991„). V úvodníku redakce mimo jiné odkazuje na dnes archivovaný VPŘED:

„Navazujeme tak především na předchozí dva sešity, které vyšly v Melantrichu (1940) jako Rychlé šípy a jejich 65 úžasných dobrodružství a poté jako čtyřčíslo Vpředu (1947) — 60 příběhů Rychlých šípů. Jsme však první, kteří vydávají Rychlé šípy v tématickém celku, doplněném navíc o soutěž, hru a drobné hry, které si mohou zahrát čtenáři spolu s Rychlými šípy.“

V Diplomové práci Terezy Meravé „Komparace zábavně poučných týdeníků pro mládež Mladý hlasatel a Vpřed (30. – 50. léta 20.století)“ na stranách 40-41 autorka píše:

Druhý ročník byl pravděpodobně nejzdařilejším ročníkem Vpředu, až na technické potíže, kvůli kterým vycházel stejně jako ročník první značně nepravidelně. Redakce k tomu ve článku „Proč Vpřed vychází tak nepravidelně?“ píše: „Je pravda, že jsme vám před začátkem II.ročníku oznámili, že Vpřed už dostal nový tiskařský stroj, který zaručí správné a rychlé vycházení. (…) Pak ale montáž nového stroje trvala o téměř 2 měsíce déle, než bylo předpovídáno, po vytištění druhého čísla se stroj podivně porouchal a od té doby zlobí až do dneška s krátkými přestávkami stále.“ Celou dobu řídil jeho redakci Jaroslav Foglar bez jakýchkoliv zásadních omezení, náklad se zvyšoval takřka každý týden, na konci druhého ročníku zaznamenal nárůst skoro padesátiprocentní, na 143 000 výtisků. Přišly však i potíže. Každé druhé číslo muselo mít 10 stran místo dvaceti kvůli nouzi o papír, a časopis čelil kritice některých literárních teoretiků. Foglar k tomu píše: „Jedním z hnízdišť nenávistného odporu je kritická revue Štěpnice, ta na nás chrlí pomluvy a vyvolává proto nám i veřejnou diskusi v novinách. Kdyby měli naši odpůrci zajímavý obsah svých časopisů, čtenáři by kupovali i ty!“ Formát se opět o něco zvětšil, měl už větší rozměry než A4. Vrátilo se také netypické číslování stránek Mladého hlasatele, od prvního čísla stále vzestupně (kvůli budoucímu předpokládanému svázání časopisu). Začal se také vkládat román Stínadla se bouří. (jednalo se o samostatnou přílohu). Zvláštností druhého ročníku je prázdninové čtyřčíslo 39–42, kde dostal hodně prostoru komiks Rychlé šípy, zvláště díly z předválečného Mladého hlasatele. V druhém ročníku došlo k posunu věku cílové skupiny směrem nahoru (zejména zřejmě proto, že velká masa čtenářů předválečného Mladého hlasatele byla už starší, přesto ale odebírala svůj oblíbený časopis a představovala potenciálně větší kupní sílu než nastupující generace, které už myšlenky skautingu a záležitostí s tím spojených tolik nezajímaly). Souviselo s tím mimo jiné i výrazné rozšíření témat, kterými se časopis zabýval. Více prostoru bylo věnováno zprávám a kultuře, jako například literatuře a divadlu, přibyla rubrika pro dívky. A to hned z několika důvodů. Zaprvé, vyjít vstříc starším čtenářům, jejichž zájmy už pochopitelně nebyly tak jednostranně zaměřeny a kteří už často spíše přemýšleli, na jaký film by pozvali dívku do kina, zadruhé, získat tímto rozšířením čtenáře nové, a za třetí šlo o jakousi obranu skautingu, jehož myšlenka právě pro svou určitou jednostrannost začala sklízet ve společnosti kritiku, začalo se více mluvit o tom, že mládež by měla být více kromě zábavy a života v přírodě vedena i k práci a kultuře. Někteří také nelibě nesli fakt, že skauting vyzdvihuje ideje, směřující k podpoře individualismu místo kolektivismu, který se začínal prosazovat, a že zde funguje poměrně malý dohled dospělých (více v kapitole Srovnávané ročníky časopisů v kontextu doby).“

„Časopis od čísla 18 začal nést název Vpřed s přílohou Rychlé šípy. Foglar doufal, že se po čase Vpřed přestane používat a zůstanou jen Rychlé šípy, což se nestalo, naopak dovětek „s přílohou Rychlé šípy“ se později objevoval nepravidelně. Od čísla 19 už byl  Vpřed od Mladého hlasatele k nerozeznání.“

Strana 78-81: „Jaroslav Foglar ve druhém ročníku Vpředu pokračoval v uveřejňování románů na pokračování. Zatímco v Mladém hlasateli druhého ročníku vycházel například román Vládce mořských hlubin od J. M. Trosky, v druhém ročníku Vpředu vycházel Foglarův vlastní román Devadesátka pokračuje, který již začal být prezentován v ročníku prvním. Není to poprvé, co Foglar zvolil svoji vlastní knihu (souviselo to s potížemi s vydáváním, které měl, a samozřejmě i se snahou využít časopis k propagaci vlastní tvorby). Již v šestém ročníku Mladého hlasatele takto vycházela Záhada hlavolamu. U obou ročníků platilo, že romány byly vkládány tak, aby šly snadno vcelku vyjmout a na konci jejich vydávání svázat.
Mladý hlasatel se mezi ostatními časopisy pro mládež své doby vypracoval ke zřejmě nejoblíbenějšímu periodiku také tím, že byl schopen postihnout širokou paletu zájmů, které mládež své doby měla. Vpřed pak oproti druhému ročníku Mladého hlasatele obsah ještě rozšířil a zpestřil, mimo jiné i proto, aby myšlenka skautingu, kterou oba časopisy propagovaly, byla bráněna před nařčeními z přílišné jednostrannosti. Je třeba mít ovšem stále na zřeteli, že druhý ročník Vpředu vlastně v pravém slova smyslu druhým ročníkem nebyl – byl vlastně sedmým ročníkem časopisu, ve kterém přímo či nepřímo působil Jaroslav Foglar, měl již tedy s tvorbou periodika pro mládež velké zkušenosti. K rozšiřování palety témat docházelo od počátku Mladého hlasatele až do srovnávaného druhého ročníku Vpředu vlastně neustále.
Shodu mezi druhým ročníkem Mladého hlasatele a druhým ročníkem Vpředu lze najít ve způsobu práce s tématy. Ta byla propojena s celým obsahem časopisu, například s komiksy.
Například oblíbený komiks Rychlé šípy přinášel v druhém ročníku Vpředu (v druhém ročníku Mladého hlasatele ještě nevycházel) týden co týden nápady na zájmovou činnost, tipy na to, jak organizovat výpravy, vycházky a výlety, jak se chovat v přírodě a podobně. Komiks byl vynalézavě propojen i s nenápadným výchovným působením a interaktivním vyzněním časopisu.

Rychlé šípy se staly brzy fenoménem, nástrojem pro výchovu mládeže a rozšiřování a pěstování jejich zájmů a druhů volnočasové činnosti.
Fišerova barevná kresba s textem vloženým do bublin byla realistická v detailech i v koncepci původní Foglarovy předlohy, té se držela i humorným využitím karikaturní zkratky.“ Foglar první přišel na to, že se dětem komiks líbí. A také, že jeho forma je vhodná pro nejrůznější sdělení, která by v souvislém textu nevyzněla. Že se komiksem dá mládež v kladném slova smyslu ovlivňovat, pěstovat její nejrůznější zájmy, vychovávat a podněcovat k zájmové činnosti. Rychlé šípy si získaly srdce čtenářů neobyčejnými příhodami, které se dají zažít v obyčejném, klukovském světě – interaktivita, reálné prostředí a situace, pocit, že něco takového mohou ve svém klubu zažít také, to vše odlišilo Rychlé šípy od různých fantaskních a westernových komiksů, kterými se čtenář pouze pobaví, ale jejichž příhody nezažije. Tipy na činnosti samozřejmě vycházely tak, jak je čtenář mohl zažít a rovnou praktikovat. O zimních činnostech se psalo v zimě, o vánoční nadílce a besídce před Vánoci, tipy na táboření vycházely v létě. Rychlé šípy reagují i na výzvy redakce ohledně toho, co mají dělat. Tak například kluby jsou vyzvány, aby při náledí sypaly chodníky, a čtenářský klub číslo jedna, Rychlé šípy, si hned v nakreslené trafice odebere nakreslený časopis a pustí se v políčkách komiksu do díla. V příštím vydání budou pochváleny skutečné kluby, které o svém sypání podaly zprávu.

„Klasický komiks, který přináší pouze dobrodružství a nesnaží se příliš vychovávat ani podněcovat k činnosti, byl ve Vpředu i v Mladém hlasateli ovšem také zastoupen. Ve Vpředu šlo například o Výpravu Toma Bartona, kterou kreslil V. Junek a psal František Běhounek alias dr. Tomek. Foglar se snažil komiksů do časopisu prosadit co nejvíce, jelikož byl dobře obeznámen se skutečností, že vnímání obrazu je pro dítě tou nejpřirozenější cestou přijímání vjemů a dá se přirovnat ke hře. A že je hra tím úspěšnější, čím „ jednodušeji a emotivněji jsou složité myšlenky podány“ A hru milují děti všech věkových kategorií. Komiksy proto zůstaly v časopise i po výrazném krácení rozsahu časopisu z důvodu nedostatku papíru.
Že příběhy skutečně činnost dětí podněcují, potvrzuje například text uveřejněný na klubovní stránce čísla 32, zhruba tři měsíce po uveřejnění dílu Nadílka opuštěným dětem: „(…)Vybalili jsme z balíku deset krásných pestře lakovaných vozíčků, ručně dělaných, jeden hezčí než druhý – a v dopise, který byl přiložen, jsme četli: „Hračky, které vám posíláme, jsou vyrobeny členy našeho klubu. Doručte tyto hračky chudým dětem v Praze, bude-li Vám to možno. (…) Vozíčky jsme robili jeden a půl měsíce.“ (…)Vozíčky se nám opravdu velmi líbily, právě tak, jako celá obětavost klubu. Že se hračky líbily i malým dětem v sirotčinci sv. Josefa v Praze XII, kterému jsme je poslali, nemusíme jistě ani připomínat“. Takový vliv dokázal mít komiks Rychlých šípů.
Poněkud přímější cestou k podněcování zájmové činnosti mládeže byly kutilské a jiné návody, které v Mladém hlasateli ve Vpředu najdeme takřka v každém čísle. „Charakteristickým rysem Foglarovy žurnalistické tvorby jsou metodické a instruktážní články, sloupky a beletristicky psané návody pro dětské a mládežnické kolektivy a jednotlivce,“ píše o této problematice i Slavomil Janov. Co se týče druhého ročníku Mladého hlasatele, nebyly ještě ale příliš diferenciované a byl jim věnován menších rozsah. Vycházely pod jednotnou hlavičkou „Co si uděláme“. Zařadit do obdobné kategorie by se daly i texty rubriky Naučte se hráti (dámu, šachy…). V rubrice „Co si uděláme“ se střídaly návody na užitečné věci domů i do klubovny, na amatérskou meteorologickou stanici, na sáňky a podobně.
V druhém ročníku Vpředu se návodné rubriky oproti srovnávanému Mladému hlasateli i oproti prvnímu ročníku Vpředu rozrostly, textů je více a postupy jsou mnohem složitější. Často tak složité, že dnes by s jejich uskutečněním měl velké potíže dospělý. Zručnost a zběhlost v manuální činnosti byly zřejmě u mládeže v době bez počítačů nesouměřitelně větší než dnes.
Mezi návodné rubriky v druhém ročníku Vpředu patří například „Chemická dílna“. Prezentace nejrůznějších chemických pokusů dobře koresponduje s výše popisovaným rozšířením záběru a zvýšením věku čtenářské obce. Dalšími návodnou rubrikou jsou například „Létající modely“ psané opět osvědčeným Mirko Musilem. Tato rubrika začala už ve čtvrtém ročníku Mladého hlasatele a byla mezi čtenáři značně populární. I zde ovšem úměrně k věku vzrostla náročnost prezentovaných modelů. Vznikla také nová rubrika „Radiotelegrafie“, která souvisela s dobovou popularitou této problematiky. I zde jsou návody na nejrůznější bzučáky, přenosy písmem a podobně poměrně značně náročné, pro čtenáře zhruba od 13 let. Zapomínat nesmíme ani na „Dívčí čtení“, později přejmenované na „Dívčí svět“ s návody na šití, ruční práce a podobně. Dívčí čtení bylo ve Vpředu novou rubrikou. I Mladý hlasatel se občas ve druhém ročníku obracel na dívky, ale žádnou samostatnou rubriku jim nevěnoval. Nová rubrika Vpředu vycházela vstříc proměnám společnosti, směřujícím ke zrovnoprávnění mužů a žen ve všech oborech lidské činnosti.. V jednom z úvodních dílů můžeme například číst text, už ovšem ovlivněný ideologií budoucího režimu: „Dnešní dívky už jsou v jedné řadě s našimi hochy s odhodláním vybudovat lepší svět. I Ty patříš do této nové generace. Čekají na Tebe v životě velké úkoly, nesmíš proto stát nečinně stranou. Buď podnikavější, změř své síly, neseď v koutku!“
Skutečnost, že se druhý ročník Vpředu věnuje větší šíři témat, dokládají rubriky, jejichž obdobu v druhém ročníku Mladého hlasatele nenalezneme. Jsou to například již výše zmíněné rubriky kulturní, jako je 10 minut hudby nebo Divadlo-knihy-rozhlas-film, ale i rubriky věnované nyní moderním zájmům, například Hlídka fotografů, Svět železnic, malá výtvarná škola pod hlavičkou „Jak se maluje“, nebo sokolský sloupek „V tělocvičnách a na hřištích.“ Zmizely naopak některé rubriky Mladého hlasatele, jako například rubrika pro známkaře nebo škola hraní na kytaru, pravděpodobně proto, že tyto zájmy již nebyly mezi mládeží tolik populární. Zájem, který ovšem mládeži vydržel a v obou srovnávaných časopisech je zastoupen téměř shodně, je sport. O velký prostor sportu věnovaný v obou časopisech se zasloužil Karel Bureš, sám nadšený sportovec. Ve druhém ročníku Vpředu najdeme například novou rubriku Pod bezedným košem, ve které učil Josef Klíma čtenáře správně hrát košíkovou. Poměrně často se Vpřed věnuje i plavání a jiným sportům.“

Pokud můžeš  přispět jakoukoliv informací, která by dokreslila souvislosti kolem vydávání 2.ročníku VPŘEDU v letech 1946-47, napiš do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledem titulní stránky.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované číslo časopisu VPŘED – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„.

První číslo časopisu BROUČEK – 1.ročník – 1945-46

Úpně prvné číslo 1.ročníku časopisu BROUČEK z roku 1945 pro www.detske-casopisy.cz digitalizoval Tubajtanaj. Moc děkujeme za doplnění počáteční mezery v časopisech pro děti a mládež, které byly vydávány po druhé světové válce.

Dnes představovaný dětský časopis patří do „brněnské líhně“. BROUČEK – časopis nejmenších čtenářů vydávala v rozsahu 20 stran Ústřední odborová rada učitelská a Výzkumný pedagogický ústav v Praze. V letech 1945-46 časopis vycházel měsíčně – kromě prázdnín. Výtisk BROUČKA stál 2 Kčs. Šéfredaktorem byl spisovatel Antonín Zhoř  (*1896  +1965). Před 2.světovou válkou i po válce působil jako redaktor v časopise VLAŠTOVIČKA – tedy i v době kdy vyšlo toto číslo BROUČKA. Více o obdivuhodném životě Antonína Zhoře je v článečku z 28.12.2015.

Namísto klasického úvodníku sepsal šéfredaktor krátký příběh. Jeho začátek se mi moc líbí, protože mi připomíná každovečerní rituál, když náš nejmenší tříletý synek přicupitá do poslete, přitulí se a řekne jediné slovo – „povídej“. A „povídej“ opakuje tak dlouho, dokud nezačnu. A povídám, dokud neusne :-)

„Slavný český malíř Mikoláš Aleš byl milý a veselý člověk. Podívejte se, jaký žertovný obrázek pro děti nakreslil. Prohlédněte si jej dobře a spočítejte, kolik je tam nemožnosti. Uvidíte, že hodně – nejméně deset.“:

V 1.čísle byl dvoustránkový obrázek převzat z „ruského“ časopisu:

Emil Posledník (*1903  +1961)  příspíval do BROUČKA svými kreslenými příběhy O KŮZLÁTKÁCH. Obdobně koncipované seriály s proměnlivými názvy jednotlivých epizod publikoval Emil Posledník i v časopise PUNŤA (1935-42).

Cca 1/4 časopisu tvořily celostránkové ilustrace či kleslené příběhy. Černobílé obrázky byly vhodné pro malé děti k vybarvování. U některých (jako třeba CHYTRÉ OPIČKY) není autor uveden. Stejně tak v tiráži není zmínka o tom, kdo se staral o grafickou podobu časopisu.

Pravidelnou rubrikou na posledním listu BROUČKA byla BROUČKOVA POŠTA.

Štefan Švec – ČESKY PSANÉ ČASOPISY PRO DĚTI (1850-1989), strana 204:

„Brněnský Brouček byl určený nejmenším čtenářům a předčtenářům. Jeho název byl inspirován Karafiátovými Broučky, obrázek broučka s lucerničkou se nacházel i v záhlaví časopisu. Časopis byl programovým titulem tzv. brněnské literární skupiny teoretiků literatury pro děti a mládež (Oldřich Audy, František Tenčík a spol.), tiskl krátkou uměleckou, ale i žertovnou beletrii (někdy na pokračování), byl ilustrovaný, jeho černobílé obrázky byly vhodné k tomu, aby si je děti obarvovaly samy. Oznámení čtenářům redakce publikovala v rubrice „Broučkova pošta“, mezi další rubriky patřil např. pravidelný koutek hádanek „Pro bystré hlavy“. Charakteristickou postavičkou v Broučkovi byl vedle titulního Broučka, oznamujícího zprávy z redakce a oslovujícího čtenáře, skřítek Popletálek s popleteným jazykem a zvláštními přeřeknutími. Náklad časopisu se pohyboval kolem 50000 výtisků. Po únoru 1948 časopis zanikl. Brouček vydával svou vlastní Broučkovu knihovnu, a to v roce 1948, vyšly v ní 2 svazky.“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k dokreslení souvislostí kolem vydávání časopisu BROUČEK v letech 1945-46, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE dolů pod náhledem titulní stránky.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku všechny strany archivovaných čísel BROUČKA – kliknutím na náhled strany:

Speciální stránka s přímými odkazy na všechna čísla a tituly časopisů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná po přihlášení v horním menu „STÁHNOUT