Archív kategorie: 1940

Dalších 5 čísel časopisu RODOKAPS – 6.ročník – 1940-41

Dnes archivované čísla časopisu RODOKAPS z let 1940-41 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizovali František I. a Jaromír K. Veliký dík!

Wikipedie o tomto časopise uvádí: RODOKAPS je název několika řad dobrodružných sešitových románů, z něhož se apelativizací stalo i obecné označení pro levné dobrodružné čtivo. Slovo vzniklo jako zkratka pro řadu ROmánů DO KAPSy, která vycházela původně od roku 1935. Typickým znakem rodokapsů je sešitová vazba, lákavá barevná obálka a jednoduchý dobrodružný děj.“ O časopisu RODOKAPS toho bylo na tomto webu napsáno relativně hodně. Pro ty, kteří by si chtěli přečíst více, doporučuju vyhledat starší článečky a nebo si přečíst vynikající čtyřsetpadesátistránkovou publikaci SVĚT RODOKAPSU – KOMENTOVANÝ SOUPIS SEŠITOVÝCH ROMÁNOVÝCH EDIC 30. A 40. LET 20. STOLETÍ, kterou napsali Pavel Janáček a Michal Jareš.

Ilustrace pro dnes archivované číslo 298 vytvořil malíř František Horník (*1989  +1955). Dovolím si k němu krátce citovat z nedávno vydané výpravné knihy Vladimíra Prokopa ILUSTRÁTOŘI DOBRODRUŽSTVÍ (strana 133):

„Mezi ilustrátory narativního realistického proudu náleží dozajista také tento umělec, který je v odborné literatuře téměř opomíjen a rovněž autory studií 0 dobrodružné literatuře je s výhradami akceptován až po stylově nejvýraznějších osobnostech. Jistou měrou se na této segregaci podílí rozkolísaná výtvarná kvalita díla, navíc Horník nikdy nebyl systematickým ilustrátorem dobrodružného žánru a už vůbec nebyl svázán s nejrespektovanějšími a nejčtenějšími spisovateli. Jeho talent a rozsáhlá tvorba v oblasti ilustrační zůstaly rozmělněny po dobových periodikách a titulech druhého kvalitativního sledu, on sám se nikdy příliš neprosazoval a jako objekt zajmu o jeho dílo, třeba v uvolněnějších šedesátých letech 20. století, v podstatě nikoho nepřitahoval – bohužel, dopadl na něj nespravedlivě stín slavnějších. Paradoxně zevrubnější studium Horníkovy biografie a umělecké tvorby blokuje vzhledem k datu úmrtí současná legislativa 0 ochraně soukromých dat. …

… Malíř byl znám jako velice agilní člen Sokola, pro organizaci vytvářel pohlednice a jeho vítězný návrh pro VI. Všesokolský slet se stal hlavním plakátem celostátní akce (1912) ….

… Horník se v celé své volné tvorbě prezentoval jako bytostný realista s akademicky ukázněným rukopisem. Profiloval se především jako portrétista a malíř koní, vysoké zvěře a loveckých výjevů – dvěma obrazy nás například roku 1937 reprezentoval na Mezinárodní lovecké výstavě v Berlíně …

… Horník je ale všude uváděn především jako autor slavného jezdeckého portrétu T. G. Masaryka na koni Hektorovi, který byl domalován roku 1930 dle „reálného“ prezidenta v lánském parku a částečně ve slovenských Topoľčiankách, kam za hlavou státu umělec dojížděl. Legendární olej na plátně (300 x 240 cm) byl tvořen téměř tři roky a po dokončení byl v březnu 1930 vystaven v Tyršově domě v Praze a roku 1934 v Mánesu, a to u příležitosti čtvrtého zvolení T G. Masaryka prezidentem…


Biograf hrál za protektorátu nepominutelnou roli při lidovém kulturním vyžití. V té době údajně fungovalo více než 1000 (!) kin (nejvíc pochopitelně v Praze), některé hrály každý den, jiné jen jednou týdně. Většinu tehdejší produkce promítající se v protektorátu tvořily americké filmy. Proto také na začátku dnes archivovaných RODOKAPSŮ byla populární rubrika „ALBUM AMERICÉHO FILMU“. Filmy tehdy musely být opatřeny německými titulky. Diváků se nemile dotklo sílící omezení dovozu amerických filmů – na konci roku 1941 (USA v prosinci po útoku na Pearl Harbor vstoupily do války) se už žádné americké filmy v českých kinech nepromítaly.

Níže vytažená ukázka HISTORICKÝ DOKUMENT NĚMECKÉ STRATEGICKÉ KONCEPCE je z 263. čísla RODOKAPSU (strana 4), které vyšlo 21.června 1940. V té době Rusové anektovali Lotyšsko, Němci už měli týden obsazenou Paříž a o den později Francie kapitulovala.

P.Janáček a M.Jareš ve své knize  SVĚT RODOKAPSU na straně 72-73 uvádí:

Hojné rubriky doprovodného čtení přinášely kratší zábavnou a poučnou publicistiku, tabulky nebo sloupky literárních, divadelních a filmových tipů (v závěrečném období tyto rubriky pod společným záhlavím Sledujeme kulturní události spravoval J. V. Kincl). Skladba rubrik se poměrně často proměňovala, stálicí bylo krátké zpravodajství, tvořené kaleidoskopem zajímavostí ze světa.

V každém čísle RODOKAPSU nemohla chybět reklama na další číslo – nový dobrodružný román.

Významnou cílovou skupinu čtenářů RODOKAPSU tvořili trampové, proto nemohla chybět pravidelná DO PŘÍRODY se zprávami z trampských osad.

RODOKAPS jako „románová edice“ pečoval o široké spektrum svých věrných čtenářů – tvořily jej pochopitelně i ženy. Proto mezi pravidelné rubriky patřilo o ŽENSKÉ OKÉNKO RODOKAPSU.

Poslední stránky RODOKAPSU měly „vzdělávací“ charakter. I v pozdějších letech se nechaly některé časopisy pro děti a mládež tímto umístěním obdobně koncipovaných stran inspirovat.

Pokud někomu poslední oboustranné kartičky LÉČIVÉ ROSTLINY V MĚSÍCI ČERVNU připomínají pozdější veleúspěšný ATLAS ABC, má dobrý postřeh :-)

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu RODOKAPS z let 1940-41, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu RODOKAPS z let 1940-41 – kliknutím na náhled strany:

Prvně NOVÝ SVET – 15.ročník – 1940

Dnes archivované čísla titulu NOVÝ SVET z roku 1940 pro www.detske-casopisy.cz  do PDF převedla jako svůj „vstupní“ časopis Martina W. Veliký dík!

Tento časopis má na www.detske-casopisy.cz premiéru. Nejedná se o typický časopis pro děti a mládež, ale vzhledem k zařazení jeho souputníka NOVÁ MLÁDEŽ, nám lépe dokreslí souvislosti za kterých tyto časopisy vycházely. Z tiráže časopisu lze vyčíst: NOVÝ SVET, obrázkový, spoločenský, kritický týždenník s bohatou románovou prílohou. Vychodí a každů sobotu. Majiteľ, vydavateľ a zodpovedný redaktor: Jožo Nižnánsky. Časopis vycházel černobíle v rozsah 44 stran.

Jožo Nižnánsky (*1903  +1976) byl slovenský básník, spisovatel-prozaik, publicista a překladatel, autor populárních historických románů a pověstí. Asi nejznámější je jeho román o Alžbětě Báthoryové – ČACHTICKÁ PANÍ z roku 1932. Po maturitě se Jožo Nižnánsky zapsal na práva, ty ale nedokončil, protože dal z finančních důvodů přednost novinářské praxi. Ve svých dvaceti letech se tak stal novinářem z povolání. Většinu svých románu uveřejnil v leteh 1924-1938, kdy byl redaktorem deníku agrární strany Slovenská politika. Zde vycházely na pokračování. V době druhé světové války byl majitelem a vydavatelem časopisu NOVÝ SVET.

Na pokračování uveřejňoval Jožo Nižnánsky v NOVÉM SVĚTĚ román ZBOJNÍK STANKO od srbského spisovatele Janko Veselinoviče (*1862 +1905). Historický román ZBOJNÍK STANKO  vyšel i česky jako ZKRVAVENÝ PŮLMĚSÍC. Kniha vyšla prvně v roce 1896 jako Хајдук Станко (Hajduk Stanko). Děj je zasazen do zápasu jihoslovanských junáků proti tureckým utlačovatelům. Tento boj roku 1804 vyvrcholil v národní srbské povstání. Hlavní hrdina Hajduk Stanko se staví na odpor obrovské armádě, zadržuje její postup a nakonec se svými druhy hrdinně umírá.

LISTY Z INDIE – jedinečné dílo etnologického charakteru – sepsala běloruská emigrantka ze šlechtické rodiny, doktorka Anna Igumnová. Doktorský titul z chemie získala v Berlíně. V roce 1940 ji bylo padesát let a  pracovala v piešťanském Ústavu reumatických chorob jako chemička. O čtyři roky později, v nemilosrdných časech léta 1944 začala Anna Igumnová pomáhat židovským spoluobčanům. Zabezpečila jim úkryt v pokoji starého opuštěného piešťanského hotelu. Přes deň se skrývali v malé vaničce zapuštěné v podlaze a po setmění mohli vyjít do pokoje. Anna Igumnová k nim chodívala každý večer a nosila jim jídlo, knihy a především útěchu.

Slovenská republika (známá též jako Slovenský štát či první Slovenská republika) vznikla v důsledku nacistické agrese vůči Československu. Přes svou formální samostatnost patřila po celou dobu své existence (1939-45) mezi satelity podléhající Třetí říši. Je tedy přirozené, že ze strany státu byla akcentována výuka němčiny i v rámci volnočasového vzdělávání obyvatelstva. Ostatně podobně tomu bylo i v Protektorátu Čechy a Morava. Navzdory oficiálnímu „tlaku“ rostla mezi slovenským obyvatelstvem určitá averze vůči němčině (stejně tak jako v Protektorátu).

Rubrika NÁŠ ROZHLAS otiskovala program tehdejších slovenských stanic. S odstupem téměř osmdesáti let jsou pro nás zajímavé použité zkratky v programu, které dokreslují dobové souvislosti: BZ (bezpečnostní zprávy), CH (cigánská hudba), DH (dechová hudba), Pr (přednáška), VHG (vysílání pro HG (Hlinkovu gardu)), …

NOVÝ SVET se snažil reflektovat aktuální dění na Slovensku –  např. NIŽNÉ RUŽBACHY PO KATASTROFE.

Nebo připomínka PRÁVE PRED ROKOM, kde je vzpomínáno na opětovné připojení obce Sklabina (jižně od Veľkého Krtíša) z Maďarska ke Slovensku.

Na poslední straně NOVÉHO SVETA byla otiskována rubrika VŠELIČO ZOVŠADIAĽ. Pokud by jste Baťovany chtěli hledat na mapě, tak raději hledejte Partizánske (město bylo roku 1949 přejmenováno) :-)

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu NOVÝ SVET z roku 1940, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu NOVÝ SVET  – kliknutím na náhled strany: