Category Archives: 1940

Prvně NOVÝ SVET – 15.ročník – 1940

Dnes archivované čísla titulu NOVÝ SVET z roku 1940 pro www.detske-casopisy.cz  do PDF převedla jako svůj „vstupní“ časopis Martina W. Veliký dík!

Tento časopis má na www.detske-casopisy.cz premiéru. Nejedná se o typický časopis pro děti a mládež, ale vzhledem k zařazení jeho souputníka NOVÁ MLÁDEŽ, nám lépe dokreslí souvislosti za kterých tyto časopisy vycházely. Z tiráže časopisu lze vyčíst: NOVÝ SVET, obrázkový, spoločenský, kritický týždenník s bohatou románovou prílohou. Vychodí a každů sobotu. Majiteľ, vydavateľ a zodpovedný redaktor: Jožo Nižnánsky. Časopis vycházel černobíle v rozsah 44 stran.

Jožo Nižnánsky (*1903  +1976) byl slovenský básník, spisovatel-prozaik, publicista a překladatel, autor populárních historických románů a pověstí. Asi nejznámější je jeho román o Alžbětě Báthoryové – ČACHTICKÁ PANÍ z roku 1932. Po maturitě se Jožo Nižnánsky zapsal na práva, ty ale nedokončil, protože dal z finančních důvodů přednost novinářské praxi. Ve svých dvaceti letech se tak stal novinářem z povolání. Většinu svých románu uveřejnil v leteh 1924-1938, kdy byl redaktorem deníku agrární strany Slovenská politika. Zde vycházely na pokračování. V době druhé světové války byl majitelem a vydavatelem časopisu NOVÝ SVET.

Na pokračování uveřejňoval Jožo Nižnánsky v NOVÉM SVĚTĚ román ZBOJNÍK STANKO od srbského spisovatele Janko Veselinoviče (*1862 +1905). Historický román ZBOJNÍK STANKO  vyšel i česky jako ZKRVAVENÝ PŮLMĚSÍC. Kniha vyšla prvně v roce 1896 jako Хајдук Станко (Hajduk Stanko). Děj je zasazen do zápasu jihoslovanských junáků proti tureckým utlačovatelům. Tento boj roku 1804 vyvrcholil v národní srbské povstání. Hlavní hrdina Hajduk Stanko se staví na odpor obrovské armádě, zadržuje její postup a nakonec se svými druhy hrdinně umírá.

LISTY Z INDIE – jedinečné dílo etnologického charakteru – sepsala běloruská emigrantka ze šlechtické rodiny, doktorka Anna Igumnová. Doktorský titul z chemie získala v Berlíně. V roce 1940 ji bylo padesát let a  pracovala v piešťanském Ústavu reumatických chorob jako chemička. O čtyři roky později, v nemilosrdných časech léta 1944 začala Anna Igumnová pomáhat židovským spoluobčanům. Zabezpečila jim úkryt v pokoji starého opuštěného piešťanského hotelu. Přes deň se skrývali v malé vaničce zapuštěné v podlaze a po setmění mohli vyjít do pokoje. Anna Igumnová k nim chodívala každý večer a nosila jim jídlo, knihy a především útěchu.

Slovenská republika (známá též jako Slovenský štát či první Slovenská republika) vznikla v důsledku nacistické agrese vůči Československu. Přes svou formální samostatnost patřila po celou dobu své existence (1939-45) mezi satelity podléhající Třetí říši. Je tedy přirozené, že ze strany státu byla akcentována výuka němčiny i v rámci volnočasového vzdělávání obyvatelstva. Ostatně podobně tomu bylo i v Protektorátu Čechy a Morava. Navzdory oficiálnímu „tlaku“ rostla mezi slovenským obyvatelstvem určitá averze vůči němčině (stejně tak jako v Protektorátu).

Rubrika NÁŠ ROZHLAS otiskovala program tehdejších slovenských stanic. S odstupem téměř osmdesáti let jsou pro nás zajímavé použité zkratky v programu, které dokreslují dobové souvislosti: BZ (bezpečnostní zprávy), CH (cigánská hudba), DH (dechová hudba), Pr (přednáška), VHG (vysílání pro HG (Hlinkovu gardu)), …

NOVÝ SVET se snažil reflektovat aktuální dění na Slovensku –  např. NIŽNÉ RUŽBACHY PO KATASTROFE.

Nebo připomínka PRÁVE PRED ROKOM, kde je vzpomínáno na opětovné připojení obce Sklabina (jižně od Veľkého Krtíša) z Maďarska ke Slovensku.

Na poslední straně NOVÉHO SVETA byla otiskována rubrika VŠELIČO ZOVŠADIAĽ. Pokud by jste Baťovany chtěli hledat na mapě, tak raději hledejte Partizánske (město bylo roku 1949 přejmenováno) :-)

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu NOVÝ SVET z roku 1940, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu NOVÝ SVET  – kliknutím na náhled strany:

DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA

Před pár dny jsem si udělal radost a pořídil si za skoro patnáct stovek výpravnou knihu DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA s podtitulem Ilustrační tvorba z let 1927-1942 pro nakladatelství J. R. Vilímek a další. Knihu sestavili Ondřej Müller a Rostislav Walica.  Nádherně vyrobenou 415 stránkovou knihu v roce 2016 vydalo nakladatelství Plus.

Název knihy odkazuje i k časopisu DOBRODRUŽNÝ SVĚT, který se nám pomalu ale jistě daří na www.detske-casopisy.cz archivovat.

DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA je velká monografie z počátků mistrovy dobrodružné ilustrace. Knihu tvoří povětšinou kompletní soubory ilustrací ke knihám z nakladatelství J. R. Vilímek a několika dalších nakladatelů z let 1927–1942. Chybějící ilustrace jsou připojeny v dodatku, takže kniha poslouží rovněž jako vůbec první souborný katalog rané tvorby Zdeňka Buriana.

Vedle ilustrací a obálek ke známým knihám Alexandra Dumase, Roberta Louise Stevensona, Rudyarda Kiplinga či Alfreda Assollanta jsou v knize uvedeny i méně známí autoři Joseph Delmont, Paul Grabein, Rudolf de Haas a mnozí další. Výtvarný doprovod je uveden krátkou statí o autorovi i stručným obsahem knihy, aby čtenář měl lepší přehled, k jakému ději se ilustrace váží. Kniha též obsahuje několik raritních ilustrací z nevydaných knih nakladatelství J. R. Vilímek.

Ve fantastické předmluvě nazvané VYCHÁZKA DO SNU Ondřej Neff píše:

„Nesmrtelnost, to je asi meta, po níž přiznaně a častěji nepřiznaně touží umělec. Myslím na Mistra Buriana, do sebe uzavřeného, ostražitého proti světu, v mnohém ohledu zklamaného – takového jsem ho osobně poznal, jak by mu asi bylo u srdce, kdyby se probíral stránkami knihy, jako je tato. Burianem ilustrované knihy vycházejí a lidé je s nadšením kupují, hlavně kvůli ilustracím, méně už kvůli textu. Už to by byl důvod k uspokojení. Ovšem jak jsem poznal Buriana profesionála, měl by obrovskou radost z úrovně reprodukcí. Kvalita dnešní polygrafie předčí vše, co bylo v třicátých a čtyřicátých letech, natožpak to, co přišlo potom. Bez přehánění můžeme konstatovat, že takto reprodukované své práce Burian nikdy nespatřil.
Jeho talent mu byl prokletím i požehnáním. Narodil se s ním a zachované kresby zvířat, to mu bylo sedm let, prozrazují ruku suverénního kreslíře. Ve čtrnácti ho vzali na Akademii, po dvou letech ho vyhodili, protože se začal živit jako ilustrátor. Měl okamžitě úspěch, zakázka střídala zakázku a to bylo jeho prokletí. Ilustroval to, co mu zadali. Vzal mě jednou do svého depozitáře. Počet uskladněných prací odhadoval na sedm tisíc. Byla to roztodivná směsice témat. Rozpětí od pistolníků Maxe Branda po Staré Bělidlo Boženy Němcové s přívažkem neandrtálců a pterodaktylů. Bylo to v době, která Burianovi nepřála. Obrázky byly odsouzené do depozitáře jako do vězení.
Dnes je můžeme vidět v počtu a tiskové kvalitě, o jaké nemohl Mistr ani snít.
Mimoděk uvažuji, co spojuje Burianovy ilustrace. Jistě je to technika, kresebné mistrovství a malba prastarou technikou kvaše, objevenou arabskými malíři ve 12. století. Krom toho ale v nich cítím ještě něco jiného. Malíř dává jasně najevo svůj vztah k figuře.
Poznáme, které patří jeho sympatie. V jejich vzezření čteme celou škálu emocí, ovšem velmi často z nich čiší cosi jako vzdor. To je projev Burianova vnitřního postoje ke světu. Jsem realista a maluju, co vidím, to byla jeho zásada a držel se jí i v době, která mimetickým uměním pohrdala. On pohrdal dobou, tak zvláštní vztah to byl, vztah doby a umělce.
Není třeba o tom přemýšlet hořce. Za jiných, takzvaně lepších okolností by toho možná umělec nevytvořil tolik. Snad právě díky tomu všemu zde máme v rukou kolekci, cosi jako katalog výstavy vizí vzdorovitého muže, který dokázal nastoupit na cestu a nikdy z ní neuhnout ani o metr.“

Knihu uzavírá studie o ilustrační tvorbě Zdeňka Buriana z pera znalce jeho díla Rostislava Walici.

Mistr Zdeněk Burian byl, je a vždy bude nezaměnitelnou ikonou – malířem (nejen) mého dětství. Proto by se mi moc líbilo, kdyby tato kniha byla jen první ze série stejně kvalitně připravených Burianových monografií. Mistr si to nepochybně zaslouží a já, co by jeho vděčný obdivovatel také :-)