Category Archives: 1938

DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA

Před pár dny jsem si udělal radost a pořídil si za skoro patnáct stovek výpravnou knihu DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA s podtitulem Ilustrační tvorba z let 1927-1942 pro nakladatelství J. R. Vilímek a další. Knihu sestavili Ondřej Müller a Rostislav Walica.  Nádherně vyrobenou 415 stránkovou knihu v roce 2016 vydalo nakladatelství Plus.

Název knihy odkazuje i k časopisu DOBRODRUŽNÝ SVĚT, který se nám pomalu ale jistě daří na www.detske-casopisy.cz archivovat.

DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA je velká monografie z počátků mistrovy dobrodružné ilustrace. Knihu tvoří povětšinou kompletní soubory ilustrací ke knihám z nakladatelství J. R. Vilímek a několika dalších nakladatelů z let 1927–1942. Chybějící ilustrace jsou připojeny v dodatku, takže kniha poslouží rovněž jako vůbec první souborný katalog rané tvorby Zdeňka Buriana.

Vedle ilustrací a obálek ke známým knihám Alexandra Dumase, Roberta Louise Stevensona, Rudyarda Kiplinga či Alfreda Assollanta jsou v knize uvedeny i méně známí autoři Joseph Delmont, Paul Grabein, Rudolf de Haas a mnozí další. Výtvarný doprovod je uveden krátkou statí o autorovi i stručným obsahem knihy, aby čtenář měl lepší přehled, k jakému ději se ilustrace váží. Kniha též obsahuje několik raritních ilustrací z nevydaných knih nakladatelství J. R. Vilímek.

Ve fantastické předmluvě nazvané VYCHÁZKA DO SNU Ondřej Neff píše:

„Nesmrtelnost, to je asi meta, po níž přiznaně a častěji nepřiznaně touží umělec. Myslím na Mistra Buriana, do sebe uzavřeného, ostražitého proti světu, v mnohém ohledu zklamaného – takového jsem ho osobně poznal, jak by mu asi bylo u srdce, kdyby se probíral stránkami knihy, jako je tato. Burianem ilustrované knihy vycházejí a lidé je s nadšením kupují, hlavně kvůli ilustracím, méně už kvůli textu. Už to by byl důvod k uspokojení. Ovšem jak jsem poznal Buriana profesionála, měl by obrovskou radost z úrovně reprodukcí. Kvalita dnešní polygrafie předčí vše, co bylo v třicátých a čtyřicátých letech, natožpak to, co přišlo potom. Bez přehánění můžeme konstatovat, že takto reprodukované své práce Burian nikdy nespatřil.
Jeho talent mu byl prokletím i požehnáním. Narodil se s ním a zachované kresby zvířat, to mu bylo sedm let, prozrazují ruku suverénního kreslíře. Ve čtrnácti ho vzali na Akademii, po dvou letech ho vyhodili, protože se začal živit jako ilustrátor. Měl okamžitě úspěch, zakázka střídala zakázku a to bylo jeho prokletí. Ilustroval to, co mu zadali. Vzal mě jednou do svého depozitáře. Počet uskladněných prací odhadoval na sedm tisíc. Byla to roztodivná směsice témat. Rozpětí od pistolníků Maxe Branda po Staré Bělidlo Boženy Němcové s přívažkem neandrtálců a pterodaktylů. Bylo to v době, která Burianovi nepřála. Obrázky byly odsouzené do depozitáře jako do vězení.
Dnes je můžeme vidět v počtu a tiskové kvalitě, o jaké nemohl Mistr ani snít.
Mimoděk uvažuji, co spojuje Burianovy ilustrace. Jistě je to technika, kresebné mistrovství a malba prastarou technikou kvaše, objevenou arabskými malíři ve 12. století. Krom toho ale v nich cítím ještě něco jiného. Malíř dává jasně najevo svůj vztah k figuře.
Poznáme, které patří jeho sympatie. V jejich vzezření čteme celou škálu emocí, ovšem velmi často z nich čiší cosi jako vzdor. To je projev Burianova vnitřního postoje ke světu. Jsem realista a maluju, co vidím, to byla jeho zásada a držel se jí i v době, která mimetickým uměním pohrdala. On pohrdal dobou, tak zvláštní vztah to byl, vztah doby a umělce.
Není třeba o tom přemýšlet hořce. Za jiných, takzvaně lepších okolností by toho možná umělec nevytvořil tolik. Snad právě díky tomu všemu zde máme v rukou kolekci, cosi jako katalog výstavy vizí vzdorovitého muže, který dokázal nastoupit na cestu a nikdy z ní neuhnout ani o metr.“

Knihu uzavírá studie o ilustrační tvorbě Zdeňka Buriana z pera znalce jeho díla Rostislava Walici.

Mistr Zdeněk Burian byl, je a vždy bude nezaměnitelnou ikonou – malířem (nejen) mého dětství. Proto by se mi moc líbilo, kdyby tato kniha byla jen první ze série stejně kvalitně připravených Burianových monografií. Mistr si to nepochybně zaslouží a já, co by jeho vděčný obdivovatel také :-)

Přesně před 78 lety vyšel první příběh Rychlých šípů

Poslední stránka 7.čísla IV.ročníku MLADÉHO HLASATELE přinesla 17.prosince 1938 úvodní příběh kresleného seriálu o RYCHLÝCH ŠÍPECH.  Zmínku o RYCHLÝCH ŠÍPECH zde ale nenajdete, jméno Mirek Dušín také ne. Jediné jméno ze slavné pětice, které v prvním příběhu zazní je „Jarka Metelka“. Příběh je nadepsán ČERNÍ JEZDCI ŘÁDÍ … Jméno Mirek (zatím bez příjmení Dušín) a Jindra Hojer, se v seriálu objeví už o čtyři dny později v příběhu ČERNÍ JEZDCI SE MSTÍ – 8.číslo vydané 21.prosince 1938.

mlady_hlasatel_4_1938-39_07_rychle_sipy

(Originální verze, která vyšla 17.12.1938 v MLADÉM HLASATELI – kreslil Dr.Jan Fischer)

rychle_sipy_1-pribeh_2-verze

(Překreslená 2. verze – z období 1941-43 – viz níže)

rychle_sipy_1-pribeh_3-verze

(Překreslená 3.verze – s novým názvem. Vyšla v roce 1969 v časopise RYCHLÉ ŠÍPY)

Kompletní pětice se setká až v 11.čísle (vyšlo 14.ledna 1939). RYCHLÉ ŠÍPY zde jsou zobrazeny trochu jinak než je známe nyní – Rychlonožka má károvanou košili namísto své obvyklé červené, Jindra Hojer je nakreslený s mašlí na košili, Mirek Dušín je v bílé košili namísto žluté, Červenáček má košili s dlouhým rukávem místo krátkého …

mlady_hlasatel_4_1938-39_11_rychle_sipy

Premiérové příběhy z MLADÉHO HLASATELE byly později překresleny – web VONTSKÁ STÍNADLA k tomu uvádí:

„Protože se už v průběhu let 1939–1941 vytvořila kolem kresleného seriálu silná legenda, hojně podporovaná samotným Jaroslavem Foglarem, měl Foglar už během války zájem původní verze kreslených příběhů Rychlých šípů upravit. Důvody byly v zásadě tři:

  1. Původní scénáře byly viditelně ovlivněny brakovou literaturou. Některé obrázky působily nereálně a přehnaně.
  2. Některé prvky (především šátky Černých jezdců) působily poměrně nevýchovně, a Foglar měl kvůli nim zbytečné potíže.
  3. Ilustrátorský rukopis Jana Fischera se postupem času výrazně zlepšil. Zatímco u prvních příběhů Fischer ideální vzhled postav takříkajíc hledal, postupně došel k velice zdařilému pojetí, které v letech 1946–1948 dostoupilo svého vrcholu. Překreslení prvních příběhů proto bylo nasnadě.

Z výše uvedených důvody nechal Jaroslav Foglar už někdy v letech 1941–1943 několik původních příběhů Rychlých šípů překreslit. Kdo byl tehdejším autorem těchto úprav původních Fischerových obrázků není úplně jasné. Pravděpodobně to však byl Bohumír Čermák (1910–1973), který v roce 1941 nakreslil i několik regulérních příběhů Rychlých šípů poté, kdy mezi Foglarem a Fischerem došlo k autorské roztržce.

Tyto pravděpodobné Čermákovy příběhy nikdy nevešly ve větší známost. Po roce 1945 totiž Foglar urovnal své dříve napjaté vztahy s původním kreslířem, takže obnovené příběhy Rychlých šípů kreslil pro časopis Vpřed opět Jan Fischer. Ten také na Foglarovu žádost po válce znovu překreslil původní předválečné příběhy č. 1, 2, 4 a 5. Redaktor Jaroslav Foglar tyto příběhy drobně upravil,“

mlady_hlasatel_4_1938-39_11_rychle_sipy_prekleseleno

Poměrně kompletní sérii příběhů RYCHLÝCH ŠÍPŮ jsme do archivu vložili už 2.5.2014.

Jistě i letos bude v tisku toto výročí vzpomenuto. Například časopis HISTORY přinesl na dvojstraně KALENDÁRIM pro prosinec o RYCHLÝCH ŠÍPECH tuto zprávu:

rychle_sipy_history

 

Dalších 5 čísel časopisu PUNŤA – 4.ročník – 1938

V článečku z 20.12.2014 byl prvně na www.detske-casopisy.cz archivován časopis PUNŤA – jakýsi prvorepublikový předchůdce ČTYŘLÍSTKU. Tehdy do archivu přibyly pouze 2 čísla z roku 1938.

Dnes přidáváme dalších 5 čísel! Digitalizoval je Damro – veliké díky!

Některá čísla se sice nepodařilo digitalizovat kompletní (většinou chybí první a poslední strana), ale třeba se díky návštěvníkům tohoto webu podaří do našeho archivu získat všechny stránky : -)

Zatím nejrozsáhlejší pojednání o časopise PUNŤA napsala Olga Bezděková – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL. Zmiňuje jej uceleně dokonce na dvou místech knihy. Na stranách 30-33:

„Zábavný seriál, kterému v polovině 30. let patřil celý časopis, se jmenoval PUNŤA (1935-1942). Tento původně měsíčník, později čtrnáctideník, vycházel v Čechách a na Moravě (vyd. Rodina, nakladatelská a. s.). Odpovědným redaktorem časopisu byl Augustin Novák a řídila jej Marie Voříšková, autorka četných čtyřverší k seriálům. Časopis nesl jméno hrdiny ústředního seriálu, který provázel všech 140 vydaných sešitů. Punťa byl úředně zastaven v roce  1942 a po válce již nebyl obnoven.

punta_4-rocnik_1938_cislo_42_tajemstvi_stareho_hradu

Ještě po desítkách let si pamětníci vzpomínají na oblou psí tvář, která se na ně usmívala z dětských časopisů. Začalo to přílohou dětského koutku v týdeníku LIST PANÍ A DÍVEK (vyd. Rodina, akc. spol.), která otiskovala obrázkové příběhy o Punťovi. Posléze v roce 1935 vznikl samostatný časopis pojmenovaný prostě po hrdinovi seriálu PUNŤA. První čtyři čísla vyplnil seriál Punťa, přetiskovaný z přílohy LISTU PANÍ A DÍVEK. Po původních patnáctistránkových seriálech pokrývaly jeho příhody střídavě čtyři až šest stran. V závěrečné etapě pouze dvě stránky. Zbytek časopisu byl věnován povídkám, různým rubrikám a dalším seriálům, krátkým epizodám, ale i delším na pokračování. Všechny seriály v časopise doprovázela dvouverší nebo čtyřverší nestejné úrovně: slabší se střídaly se zdařilejšími, ale vesměs budily dojem zakázky „na objednávku“.

punta_4-rocnik_1938_cislo_42_pro_pilne_rucicky_nasich_devcatek

Veselé i smutné a dojemné příhody rozpustilého psíka Punti v dvoubarevných obrázcích doprovázených čtyřverším (M. Voříšková, A. Novák, J. Kaublová, Z. Helenová, B. Svačinová) kreslil René Klapač a později někdy i Hermína Tearlová (Týrlová). Počet stran seriálu dosáhl v časopise úctyhodného čísla, cca 400 stránek. Psík Punťa se stal populárním hrdinou dětí stejně jako jeho “ čilá družka“ Kiki. Na titulní stránce časopisu byl Punťa často zachycen v nějaké kritické situaci, ze které se mu vždy podařilo vyváznout. Oblíbený psí hrdina si záhy získal důvěru čtenářů a děti mu dokonce psaly dopisy, tak jako později psávaly hrdinům sešitu Čtyřlístek. Punťa dal podnět k mnohým akcím, soutěžím, hrám nebo závodům a v rámci časopisu také k rubrikám „Punťa mluví se čtenáři“, „Punťova tisková kancelář“ a “ Punťův klub filatelistů“. Zpravodajství ze světa přinášel tzv. “ Punťův zvukový žurnál“. Punťa uváděl také Disneyho seriály. Vyšel i kalendář, nazvaný „Punťův kalendář na školní rok 1940/1941″, kde se na stránkách kalendářních měsíců objevovala v záhlaví známá Punťova postavička. Reklama na kalendář upozorňovala, že každý najde zalíbení v Punťovi: Milovníci dobrodružných románů, filatelisté, hádankáři, křížovkáři, malí i velcí. Kalendář byl plný Punťových žertíků, hádanek a stránek určených bystrým hlavičkám Punťových přátel. Redakce časopisu doporučovala malým čtenářům také osmistránkové sešitky malého formátu Punťovy příhody (Rodina 1940), obsahující příběhy vašeho milého Punti ve verších i obrazech, dvě stránky hezoučkých veselých i poučných pohádek a jednu stránku různých žertíků a veselých hádanek a oříšků pro bystré hlavičky. Verše psala M. Voříšková. Na trhu se objevily i „Punťovy pohádky“ (Aug. Novák, R. Klapač), skládanky a leporelo Punťa se svou drahou Kiki dostali se do Afriky (1936), které obsahovalo výjevy z jeho nejzdařilejších seriálů. Prodávala se i hračka „tahací Punťa s pohyblivými údy“, na niž časopis své věrné čtenáře upozorňoval obrázkovým poutačem. A ještě nesmíme zapomenout, že vznikla i píseň „Punťův pochod“ a divadelní hra „Punťa honí gangstery“.

Značné popularity dosáhl i další zábavný seriál Růda a Slávinka, opět kreslený H. Tearlovou a doprovázený dvou či čtyřverším (B. Svačinová, M. Voříšková, J. Kaublová). Byl to seriál o dětech a jejich denních radostech, trampotách a dobrodružstvích. Každá jednotlivá epizoda nesla obvykle vlastní název.

punta_4-rocnik_1938_cislo_48_ruda_a_slavinka

Růda a Slávinka jsou dva malí nerozluční kamarádi. Spolu procházejí nesčetnými nástrahami, které jednou končí špatně pro Slávinku, jindy pro Růdu a často pro oba. Růda vystupuje jako rytířský ochránce své kamarádky. Často se však spolu poškorpí a Slávinka pak vyznamenává svou přízní jiného chlapce. Růda podniká vše, aby se ospravedlnil a svého soka vytlačil ze sedla. Jejich příhodám byla zpočátku věnována dvou stránka, později jen jedna stránka. Veselé historky nerozlučné dvojice v humorně stylizované kresbě H. Tearlové dosáhly téměř sedmdesáti pokračování a vedle Punti se těšily přízni čtenářů.

punta_4-rocnik_1938_cislo_42_billy_a_ku-ku

Kromě Punti, Růdy a Slávinky se pokusila H.Tearlová i o nevelký seriál O Evičce (verše B. Svačinová). Vlastním námětem, vlastními verši i kresbou v seriálu o trpaslících Billy a Kuku … s proměnlivými názvy jednotlivých epizod přispěl E. Posledník. Je také autorem seriálu o Skřítkovi Palečkovi (12 x), seriálu Brok a Šňup (veselé historky dvou psíků, 7x ) a také dlouhodobého seriálu o Vodníku Vencovi (46 x) a zábavného seriálu Tom a Brum (lQx) o dvou medvídcích, mámě Brum a mláděti Tom. Lidské vztahy promítnuté do zvířecích figurek vždy slavily u malých čtenářů úspěch. V Punťovi vycházely současně krátké zábavné kreslené seriály doprovázené verši M. Voříškové (kreslíř neuveden), např. Dobrodružství kocourka Čertíka (2 x), Pepíkova taškařina (l x), Osudy medvídka Mumly (4 x), Nezbedná primánka (l x), nebo verši J. J. Holuba Medvěd a Krtek (l x). M. Rychetská namalovala Jak opičák Puk s pomocí zajíčka pomaloval velikonoční vajíčka (J. Kaublová, 1 x), V. Seidl zase Co zkusil malý Honzík, když táhl vozík (l x) a Jaroušek malířem (l x).

Z dílny Walta Disneyho představil časopis tři populární seriály, Sněhurka a sedm trpaslíků, Tři malá prasátka a Pinocchio. Verše přeložila B. Svačinová. Půvabné, u dětí oblíbené kresby přiblížil dětem populární pohádky tak, že je u nich dodnes představa Sněhurky a jejích společníků i Pinocchia zafixovaná s výtvarným pojetím W. Disneyho. Děti tehdejších čtenářů je sice neznají přímo z kreslených seriálů, zato měly možnost zhlédnout Disneyho celovečerní kreslené filmy (v Praze promítané poprvé v roce 1938). Disneyho seriály vycházely od č.76 až do čísla 121 (1940-1941).

Pro zajímavost ještě uvádíme, že v prvním ročníku časopisu Punťa předvedli několikrát své kousky dva komikové ze slavných grotesek v seriálu Laurel a Hardy (5 x), který verši doprovodila M. Voříšková. Macíčkova dobrodružství (č. 123-140), zahraniční seriál kreslený Martenem Toonderem s čtyřveršími B. Svačinové, který skončil v posledním čísle Punti, byl výtvarně velmi zdařilý.

Závěrem dodejme, že Punťa byl jedním z časopisů, jehož náplň tvořily zejména domácí i zahraniční dětské seriály. A působila zde budoucí přední režisérka kreslených dětských filmů Hermína Týrlová (Tearlová), která kreslila seriály i pro Malého čtenáře (1933-1934). Z její dílny pochází první český animovaný film Ferda Mravenec 1942).“

punta_4-rocnik_1938_cislo_42_bimbo_uceni_se_stiti

Olga Bezděková se z titulu své knihy věnuje časopisu PUNŤA z pozice kreslených seriálů, které v něm byly otiskovány. Bylo by ale nespravedlivé hodnotit PUNŤU pouze viděním touto optikou. V dnes archivovaných číslech 4.ročníku PUNŤI tvoří dětská poesie (či prosté veršovánky) i próza nepominutelnou součást.

punta_4-rocnik_1938_cislo_42_moderni_pohadky

Jedno číslo PUNTI v roce 1938 mělo 16 stran. Například 45.číslo z listopadu 1938 mělo 11 stran „textových“ (69%), 4 stránky s kreslenými příběhy + 1 titulní kreslenou stranu (31%).

Na pokračování vycházel v PUNŤOVI mimo jiné román Marie Tippmannové (*1886 +1965) s názvem SKAUTKA JIŘKA.  Marie Tippmannová byla žurnalistka, autorka dívčích románů a románů pro ženy i dětské literatury. Mimo jiné také aktivní  skautka.

punta_4-rocnik_1938_cislo_45_skautka_jirka

Olga Bezděková a Milan Krejčí se o časopise PUNŤA zmiňují i v knize PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 2.DÍL – strana 116:

„Záhy po listopadu 1989 se na trhu objevil šedesátistránkový sešit PUNŤA (Blanka Svačinová, Julie Kaublová, René Klapač), který vydalo nakladatelství  Kruh v Hradci Králové v roce 1991.“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydávání časopisu PUNŤA v roce 1938, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku všechny archivované strany časopisu PUNŤA – kliknutím na náhled strany:

punta_4-rocnik_1938_cislo_42 punta_4-rocnik_1938_cislo_43

punta_4-rocnik_1938_cislo_45

punta_4-rocnik_1938_cislo_47

punta_4-rocnik_1938_cislo_48