Category Archives: 1936

DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA

Před pár dny jsem si udělal radost a pořídil si za skoro patnáct stovek výpravnou knihu DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA s podtitulem Ilustrační tvorba z let 1927-1942 pro nakladatelství J. R. Vilímek a další. Knihu sestavili Ondřej Müller a Rostislav Walica.  Nádherně vyrobenou 415 stránkovou knihu v roce 2016 vydalo nakladatelství Plus.

Název knihy odkazuje i k časopisu DOBRODRUŽNÝ SVĚT, který se nám pomalu ale jistě daří na www.detske-casopisy.cz archivovat.

DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA je velká monografie z počátků mistrovy dobrodružné ilustrace. Knihu tvoří povětšinou kompletní soubory ilustrací ke knihám z nakladatelství J. R. Vilímek a několika dalších nakladatelů z let 1927–1942. Chybějící ilustrace jsou připojeny v dodatku, takže kniha poslouží rovněž jako vůbec první souborný katalog rané tvorby Zdeňka Buriana.

Vedle ilustrací a obálek ke známým knihám Alexandra Dumase, Roberta Louise Stevensona, Rudyarda Kiplinga či Alfreda Assollanta jsou v knize uvedeny i méně známí autoři Joseph Delmont, Paul Grabein, Rudolf de Haas a mnozí další. Výtvarný doprovod je uveden krátkou statí o autorovi i stručným obsahem knihy, aby čtenář měl lepší přehled, k jakému ději se ilustrace váží. Kniha též obsahuje několik raritních ilustrací z nevydaných knih nakladatelství J. R. Vilímek.

Ve fantastické předmluvě nazvané VYCHÁZKA DO SNU Ondřej Neff píše:

„Nesmrtelnost, to je asi meta, po níž přiznaně a častěji nepřiznaně touží umělec. Myslím na Mistra Buriana, do sebe uzavřeného, ostražitého proti světu, v mnohém ohledu zklamaného – takového jsem ho osobně poznal, jak by mu asi bylo u srdce, kdyby se probíral stránkami knihy, jako je tato. Burianem ilustrované knihy vycházejí a lidé je s nadšením kupují, hlavně kvůli ilustracím, méně už kvůli textu. Už to by byl důvod k uspokojení. Ovšem jak jsem poznal Buriana profesionála, měl by obrovskou radost z úrovně reprodukcí. Kvalita dnešní polygrafie předčí vše, co bylo v třicátých a čtyřicátých letech, natožpak to, co přišlo potom. Bez přehánění můžeme konstatovat, že takto reprodukované své práce Burian nikdy nespatřil.
Jeho talent mu byl prokletím i požehnáním. Narodil se s ním a zachované kresby zvířat, to mu bylo sedm let, prozrazují ruku suverénního kreslíře. Ve čtrnácti ho vzali na Akademii, po dvou letech ho vyhodili, protože se začal živit jako ilustrátor. Měl okamžitě úspěch, zakázka střídala zakázku a to bylo jeho prokletí. Ilustroval to, co mu zadali. Vzal mě jednou do svého depozitáře. Počet uskladněných prací odhadoval na sedm tisíc. Byla to roztodivná směsice témat. Rozpětí od pistolníků Maxe Branda po Staré Bělidlo Boženy Němcové s přívažkem neandrtálců a pterodaktylů. Bylo to v době, která Burianovi nepřála. Obrázky byly odsouzené do depozitáře jako do vězení.
Dnes je můžeme vidět v počtu a tiskové kvalitě, o jaké nemohl Mistr ani snít.
Mimoděk uvažuji, co spojuje Burianovy ilustrace. Jistě je to technika, kresebné mistrovství a malba prastarou technikou kvaše, objevenou arabskými malíři ve 12. století. Krom toho ale v nich cítím ještě něco jiného. Malíř dává jasně najevo svůj vztah k figuře.
Poznáme, které patří jeho sympatie. V jejich vzezření čteme celou škálu emocí, ovšem velmi často z nich čiší cosi jako vzdor. To je projev Burianova vnitřního postoje ke světu. Jsem realista a maluju, co vidím, to byla jeho zásada a držel se jí i v době, která mimetickým uměním pohrdala. On pohrdal dobou, tak zvláštní vztah to byl, vztah doby a umělce.
Není třeba o tom přemýšlet hořce. Za jiných, takzvaně lepších okolností by toho možná umělec nevytvořil tolik. Snad právě díky tomu všemu zde máme v rukou kolekci, cosi jako katalog výstavy vizí vzdorovitého muže, který dokázal nastoupit na cestu a nikdy z ní neuhnout ani o metr.“

Knihu uzavírá studie o ilustrační tvorbě Zdeňka Buriana z pera znalce jeho díla Rostislava Walici.

Mistr Zdeněk Burian byl, je a vždy bude nezaměnitelnou ikonou – malířem (nejen) mého dětství. Proto by se mi moc líbilo, kdyby tato kniha byla jen první ze série stejně kvalitně připravených Burianových monografií. Mistr si to nepochybně zaslouží a já, co by jeho vděčný obdivovatel také :-)

Poslední číslo 1.ročníku RODOKAPSu

Dnes archivované číslo RODOKAPSU digitalizoval  pro www.detske-casopisy.cz sběratel Hozd. Moc díky!

Pro méně znalé návštěvníky tohoto webu si opět dovolím citovat z nejkomplexnější a nejserióznější publikace, která se tématu RODOKAPSU věnuje – Pavel Janáček, Michal Jareš – SVĚT RODOKAPSU, strana 13-14: „Obecné jméno rodokaps – jako označení pro druh četby, nikoli jednu určitou románovou řadu – má čeština zaznamenáno nejpozději od září 1937, kdy se v nakladatelské revue Panorama objevila úvaha o zásluhách Družstevní práce na pozadí „inflace různé »literatury« otiskované v obchodních týdenících a rodokapsech“.

Číslo 48 s románem ESKADRA ŠÍPŮ je posledním číslem 1.ročníku.  V tiráži se vydavatel RODOKAPSU Zdeněk Holfeld chlubí ustáleným nákladem 70 000 výtisků.

RODOKAPS_1.rocnik_1936_cislo_048_Eskadra_sipu_2

Pavel Janáček, Michal Jareš – SVĚT RODOKAPSU, strana 71: „Týdeník Romány do kapsy –  RODOKAPS začal vycházet v polovině roku 1935. Sešity nebyly zpočátku datovány, z archivních pramenů vyplývá, že první číslo vyšlo k 13. červnu. V záhlaví edice figurovalo po většinu jejího trvání plné i zkrácené označení, se střídavým důrazem na první či druhou variantu. V devíti ukončených a desátém započatém ročníku vyšlo 407 průběžně číslovaných sešitů, jejichž počáteční rozsah činil okolo padesáti tiskovýeh stran. Některá čísla se dochovala ve více verzícb, lišících se obálkou. Není zřejmé, zda šlo o nakladatelskou strategii, o dotisky žádaných románů nebo o záležitost tiskárenské terhnolobrie či kapacit. Tisk periodika zajišťovala Československá akciová tiskárna.
Redakce románů do kapsy sídlila na Starém Městě pražském, v Haštalské 6 a posléze v Kozí 15. Prvním vydavatelem Rodokapsu byl Zdeněk Holfeld, který již dříve na stejné adrese v Kozí ulici provozoval knibkupt’ctví. Počínaje RODOKAPSEM 97 převzala edici společnost Sběratel, do té doby obchod poštovními známkami pro filatelisty, již vlastnily čtyři fyzické osoby. V listopadu 1941 se tato firma přejmenovala na Kvádr (zkratka ze sloganu Knihy vynikajících autorů dobrodružnýcb románů); do tiráže byla změna promítnuta v RODOKAPSU 232. Jedinou publikací Sběratele mimo sešity Rodokapsu se slala propagační brožura Dobrodružná literatura jako činitel výchovný (1939). Jako Kvádr firma později vydávala též knihy, a to až do poválečné doby. Zanikla 1949 v rámci znárodnění nakladatelské sítě.
Vedoucím redaktorem RODOKAPSU byl nejprve okrajový legionářský beletrista Jaroslav Josef Svoboda, od RODOKAPSU 47 blíže neznámý František Danihelka,…“

Pokud máš více informací o dnes archivovaném RODOKAPSU a jsi ochoten(a) přispět k dokreslení souvislostí kolem jeho vydání v roce 1936, napiš do KOMENTÁŘE dolů pod náhledem titulních stran.

Stáhni si sešit RODOKAPS (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého počítače či tabletu ve formátu PDF kliknutím na náhled titulní strany:

RODOKAPS_1.rocnik_1936_cislo_048_Eskadra_sipu