Category Archives: 1935

DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA

Před pár dny jsem si udělal radost a pořídil si za skoro patnáct stovek výpravnou knihu DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA s podtitulem Ilustrační tvorba z let 1927-1942 pro nakladatelství J. R. Vilímek a další. Knihu sestavili Ondřej Müller a Rostislav Walica.  Nádherně vyrobenou 415 stránkovou knihu v roce 2016 vydalo nakladatelství Plus.

Název knihy odkazuje i k časopisu DOBRODRUŽNÝ SVĚT, který se nám pomalu ale jistě daří na www.detske-casopisy.cz archivovat.

DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA je velká monografie z počátků mistrovy dobrodružné ilustrace. Knihu tvoří povětšinou kompletní soubory ilustrací ke knihám z nakladatelství J. R. Vilímek a několika dalších nakladatelů z let 1927–1942. Chybějící ilustrace jsou připojeny v dodatku, takže kniha poslouží rovněž jako vůbec první souborný katalog rané tvorby Zdeňka Buriana.

Vedle ilustrací a obálek ke známým knihám Alexandra Dumase, Roberta Louise Stevensona, Rudyarda Kiplinga či Alfreda Assollanta jsou v knize uvedeny i méně známí autoři Joseph Delmont, Paul Grabein, Rudolf de Haas a mnozí další. Výtvarný doprovod je uveden krátkou statí o autorovi i stručným obsahem knihy, aby čtenář měl lepší přehled, k jakému ději se ilustrace váží. Kniha též obsahuje několik raritních ilustrací z nevydaných knih nakladatelství J. R. Vilímek.

Ve fantastické předmluvě nazvané VYCHÁZKA DO SNU Ondřej Neff píše:

„Nesmrtelnost, to je asi meta, po níž přiznaně a častěji nepřiznaně touží umělec. Myslím na Mistra Buriana, do sebe uzavřeného, ostražitého proti světu, v mnohém ohledu zklamaného – takového jsem ho osobně poznal, jak by mu asi bylo u srdce, kdyby se probíral stránkami knihy, jako je tato. Burianem ilustrované knihy vycházejí a lidé je s nadšením kupují, hlavně kvůli ilustracím, méně už kvůli textu. Už to by byl důvod k uspokojení. Ovšem jak jsem poznal Buriana profesionála, měl by obrovskou radost z úrovně reprodukcí. Kvalita dnešní polygrafie předčí vše, co bylo v třicátých a čtyřicátých letech, natožpak to, co přišlo potom. Bez přehánění můžeme konstatovat, že takto reprodukované své práce Burian nikdy nespatřil.
Jeho talent mu byl prokletím i požehnáním. Narodil se s ním a zachované kresby zvířat, to mu bylo sedm let, prozrazují ruku suverénního kreslíře. Ve čtrnácti ho vzali na Akademii, po dvou letech ho vyhodili, protože se začal živit jako ilustrátor. Měl okamžitě úspěch, zakázka střídala zakázku a to bylo jeho prokletí. Ilustroval to, co mu zadali. Vzal mě jednou do svého depozitáře. Počet uskladněných prací odhadoval na sedm tisíc. Byla to roztodivná směsice témat. Rozpětí od pistolníků Maxe Branda po Staré Bělidlo Boženy Němcové s přívažkem neandrtálců a pterodaktylů. Bylo to v době, která Burianovi nepřála. Obrázky byly odsouzené do depozitáře jako do vězení.
Dnes je můžeme vidět v počtu a tiskové kvalitě, o jaké nemohl Mistr ani snít.
Mimoděk uvažuji, co spojuje Burianovy ilustrace. Jistě je to technika, kresebné mistrovství a malba prastarou technikou kvaše, objevenou arabskými malíři ve 12. století. Krom toho ale v nich cítím ještě něco jiného. Malíř dává jasně najevo svůj vztah k figuře.
Poznáme, které patří jeho sympatie. V jejich vzezření čteme celou škálu emocí, ovšem velmi často z nich čiší cosi jako vzdor. To je projev Burianova vnitřního postoje ke světu. Jsem realista a maluju, co vidím, to byla jeho zásada a držel se jí i v době, která mimetickým uměním pohrdala. On pohrdal dobou, tak zvláštní vztah to byl, vztah doby a umělce.
Není třeba o tom přemýšlet hořce. Za jiných, takzvaně lepších okolností by toho možná umělec nevytvořil tolik. Snad právě díky tomu všemu zde máme v rukou kolekci, cosi jako katalog výstavy vizí vzdorovitého muže, který dokázal nastoupit na cestu a nikdy z ní neuhnout ani o metr.“

Knihu uzavírá studie o ilustrační tvorbě Zdeňka Buriana z pera znalce jeho díla Rostislava Walici.

Mistr Zdeněk Burian byl, je a vždy bude nezaměnitelnou ikonou – malířem (nejen) mého dětství. Proto by se mi moc líbilo, kdyby tato kniha byla jen první ze série stejně kvalitně připravených Burianových monografií. Mistr si to nepochybně zaslouží a já, co by jeho vděčný obdivovatel také :-)

Dva RODOKAPSy – 1.ročník – 1935

Tento RODOKAPS č.16 z roku 1935 pro www.destke-casopisy.cz digitalitzovat Tony. Veliké díky! Věřím, že se časem podaří do archivu tohoto webu „uložit“ i zbývajících 363 čísel RODOKAPSŮ, které zde ještě chybí :)

Znalcům RODOKAPSU netřeba připomínat, ale pro ty méně zasvěcené alespoň stručně několik základních informací o tomto „časopiseckém“ titulu: „Edice začala vycházet v polovině roku 1935. Prvním vydavatelem byl Zdeněk Holfeld, počínaje číslem 97 převzala edici společnost Sběratel, do té doby obchod poštovními známkami a potřebami pro filatelisty. V listopadu 1941 se tato firma přejmenovala na Kvádr (zkratka ze sloganu Knihy vynikajících autorů dobrodružných románů); do tiráže byla změna promítnuta v č. 232. RODOKAPS byl zastaven z úředního rozhodnutí ze srpna 1944. Celkem vyšlo 407 průběžně číslovaných sešitů.“

Konkurencí RODOKAPSU (ROmány DO KAPSy) byl bezesporu ROZRUCH (ROmány vZRUšené CHvíle), který začal vycházet o dva roky později. Oba „časopisy“ jsou typickými představiteli „brakové literatury“ :-)

„Český meziválečný a protektorátní knižní trh byl touto masovou triviální a brakovou produkcí přesycen. Navzdory příkrým odsudkům tehdejších vzdělanců, zejména pedagogů a kritiků, sdružených kolem teoretického časopisu o dětské literatuře Úhor, jí naši mladí čtenáři prokazovali upřímné sympatie. Na jedné straně tedy byla posměšně a s despektem oficiálně nazývána „morzakorem“ (mordováním za korunu), „lacinou kulturní lihovinou“, „morovou záplavou“, „kloakou, kterou již nikdo neucpe“, „ničemnou literaturou, která lacině oslavuje slovem i obrazem lidskou krutost, drzost a darebáctví“, nebo čtivem „zavádějícím dívku na nesprávnou cestu podivných tužeb“, na straně druhé byla vydávána ve statisícových nákladech a jejím svodům podléhala více než polovina české populace pubescentních a adolescentních čtenářů.Ale již tehdy se na obranu masové zábavné Četby a literárního braku postavili někteří elitní tvůrci umělecké literatury celonárodní, například Karel Čapek, Jiří Mahen, Marie Majerová a Vítězslav Nezval. Ve svých apologetikách zdůvodňovali jejich společenskou potřebnost a čtenářskou funkčnost a přiznávali jim i hodnoty pozitivní.“

RODOKAPS_1.rocnik_(1935(_cislo_16_ilustrator

RODOKAPS č.16MUŽ SE ŽELEZNOU MASKOU52 černobílých stran (vyjma červeno-černo-bílé obálky) a vyšel v „ustáleném“ nákladu 64.000 výtisků. Zajímavostí tohoto čísla je i to, že ilustrace k románu nakreslil René Klapač – autor titulní postavy komiksovského časopisu PUNŤA.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované číslo časopisu RODOKAPS – kliknutím na náhled strany:

RODOKAPS_1.rocnik_(1935)_cislo_016_MUZ_SE_ZELEZNOU_MASKOU

RODOKAPS_1.rocnik_(1935)_cislo_035_Poklad_pagody