Category Archives: 1933

DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA

Před pár dny jsem si udělal radost a pořídil si za skoro patnáct stovek výpravnou knihu DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA s podtitulem Ilustrační tvorba z let 1927-1942 pro nakladatelství J. R. Vilímek a další. Knihu sestavili Ondřej Müller a Rostislav Walica.  Nádherně vyrobenou 415 stránkovou knihu v roce 2016 vydalo nakladatelství Plus.

Název knihy odkazuje i k časopisu DOBRODRUŽNÝ SVĚT, který se nám pomalu ale jistě daří na www.detske-casopisy.cz archivovat.

DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA je velká monografie z počátků mistrovy dobrodružné ilustrace. Knihu tvoří povětšinou kompletní soubory ilustrací ke knihám z nakladatelství J. R. Vilímek a několika dalších nakladatelů z let 1927–1942. Chybějící ilustrace jsou připojeny v dodatku, takže kniha poslouží rovněž jako vůbec první souborný katalog rané tvorby Zdeňka Buriana.

Vedle ilustrací a obálek ke známým knihám Alexandra Dumase, Roberta Louise Stevensona, Rudyarda Kiplinga či Alfreda Assollanta jsou v knize uvedeny i méně známí autoři Joseph Delmont, Paul Grabein, Rudolf de Haas a mnozí další. Výtvarný doprovod je uveden krátkou statí o autorovi i stručným obsahem knihy, aby čtenář měl lepší přehled, k jakému ději se ilustrace váží. Kniha též obsahuje několik raritních ilustrací z nevydaných knih nakladatelství J. R. Vilímek.

Ve fantastické předmluvě nazvané VYCHÁZKA DO SNU Ondřej Neff píše:

„Nesmrtelnost, to je asi meta, po níž přiznaně a častěji nepřiznaně touží umělec. Myslím na Mistra Buriana, do sebe uzavřeného, ostražitého proti světu, v mnohém ohledu zklamaného – takového jsem ho osobně poznal, jak by mu asi bylo u srdce, kdyby se probíral stránkami knihy, jako je tato. Burianem ilustrované knihy vycházejí a lidé je s nadšením kupují, hlavně kvůli ilustracím, méně už kvůli textu. Už to by byl důvod k uspokojení. Ovšem jak jsem poznal Buriana profesionála, měl by obrovskou radost z úrovně reprodukcí. Kvalita dnešní polygrafie předčí vše, co bylo v třicátých a čtyřicátých letech, natožpak to, co přišlo potom. Bez přehánění můžeme konstatovat, že takto reprodukované své práce Burian nikdy nespatřil.
Jeho talent mu byl prokletím i požehnáním. Narodil se s ním a zachované kresby zvířat, to mu bylo sedm let, prozrazují ruku suverénního kreslíře. Ve čtrnácti ho vzali na Akademii, po dvou letech ho vyhodili, protože se začal živit jako ilustrátor. Měl okamžitě úspěch, zakázka střídala zakázku a to bylo jeho prokletí. Ilustroval to, co mu zadali. Vzal mě jednou do svého depozitáře. Počet uskladněných prací odhadoval na sedm tisíc. Byla to roztodivná směsice témat. Rozpětí od pistolníků Maxe Branda po Staré Bělidlo Boženy Němcové s přívažkem neandrtálců a pterodaktylů. Bylo to v době, která Burianovi nepřála. Obrázky byly odsouzené do depozitáře jako do vězení.
Dnes je můžeme vidět v počtu a tiskové kvalitě, o jaké nemohl Mistr ani snít.
Mimoděk uvažuji, co spojuje Burianovy ilustrace. Jistě je to technika, kresebné mistrovství a malba prastarou technikou kvaše, objevenou arabskými malíři ve 12. století. Krom toho ale v nich cítím ještě něco jiného. Malíř dává jasně najevo svůj vztah k figuře.
Poznáme, které patří jeho sympatie. V jejich vzezření čteme celou škálu emocí, ovšem velmi často z nich čiší cosi jako vzdor. To je projev Burianova vnitřního postoje ke světu. Jsem realista a maluju, co vidím, to byla jeho zásada a držel se jí i v době, která mimetickým uměním pohrdala. On pohrdal dobou, tak zvláštní vztah to byl, vztah doby a umělce.
Není třeba o tom přemýšlet hořce. Za jiných, takzvaně lepších okolností by toho možná umělec nevytvořil tolik. Snad právě díky tomu všemu zde máme v rukou kolekci, cosi jako katalog výstavy vizí vzdorovitého muže, který dokázal nastoupit na cestu a nikdy z ní neuhnout ani o metr.“

Knihu uzavírá studie o ilustrační tvorbě Zdeňka Buriana z pera znalce jeho díla Rostislava Walici.

Mistr Zdeněk Burian byl, je a vždy bude nezaměnitelnou ikonou – malířem (nejen) mého dětství. Proto by se mi moc líbilo, kdyby tato kniha byla jen první ze série stejně kvalitně připravených Burianových monografií. Mistr si to nepochybně zaslouží a já, co by jeho vděčný obdivovatel také :-)

Kompletní MALÝ ČTENÁŘ – 53.ročník – 1933-34

Dnes přidáváme kompletní 53. ročník MALÉHO ČTENÁŘE (1933-34). Naskenoval jej, veškeré úpravy provedl a tento článeček připravil Damro. Veliké díky!

Každé číslo tohoto ročníku mělo 20 stránek a barevnou obálku.Tento ročník patří k těm cennějším sběratelským kouskům. Od 51.ročníku vycházely barevné obálky a na nich převládaly kresby Zdeňka Buriana. 53. roční byl však jediný, kde Burianovy ilustrace byly na všech 20 obálkách. V následujících ročnících nakreslil Zdeněk Burian už jen 17 obálek .

Redakci vedli dva osvědčení redaktoři , Bohumil Schweigstill a František Serafínský Procházka. F.S. Procházka byl český básník, spisovatel a překladatel (*1861  +1939). Zpočátku byl učitelem na několika místech v Praze. Od roku 1891 pracoval ve Vilímkově nakladatelství jako redaktor Malého čtenáře. Od roku 1900 řídil městskou knihovnu v Praze na Královských Vinohradech. Od roku 1901 se stal redaktorem České grafické unie a v letech 1913-1939 řídil časopis Zvon. Zapojil se do činnosti v řadě tehdejších kulturních organizací – Moravská beseda, Svatobor, Spolek Máj, Společnost literatury pro mládež, Masarykův lidovýchovný ústav v Praze. Stal se členem České akademie věd a umění. Hlavní těžiště jeho velice rozmanité práce bylo věnováno tvorbě pro děti. Blížší informace: (cs.wikipedia.org/wiki/František_Serafínský_Procházka)

Bohumil Schweigstill (*1895  +1964) byl ředitelem obchodní školy a autorem loutkových her. Je známý především ze svého působení v redakci časopisu MALÝ ČTENÁŘ a také jako spisovatel, hlavně pohádkových děl, které zejména publikoval v dětském časopise SRDÍČKO, kde působil po celou dobu jako redaktor (Jak šlo srdíčko do světa, Hvězdička z nebíčka a další). Používal též pseudonymy Jiří Klas a Prokop Tichý.

Jako další autor povídky v Malém čtenáři je František Omelka (*1904   +1960) – působil jako učitel na Uherskohradišťsku a Zlínsku. V roce 1976 vydala jeho manželka v edici Karavana román „Velký admirál“. Omelkovy knihy později zmizely z veřejných knihoven a zůstaly jen ve vědeckých. Jeho román Štafeta vyšel jako příloha časopisu ABC v 7.ročníku. V MALÉM ČTENÁŘI si přečtete jeho „Tondova dobrodružství“, které ilustroval Z.Burian. (http://cs.wikipedia.org/wiki/František_Omelka)

Karel Hloucha (*1881  +1957), jeden z průkopníků české scifi literatury napsal povídku „Perluščin příběh“. Patřil již od počátku 20 století k nejlepším představitelům českého dobrodružného románu. Směr celé jeho literární tvorby určil roku 1906 vydaný román o válce rusko-japonské „Požár na východě“, k němuž přičlenila se později řada moderně fantastických děl, v nichž se podařilo Hlouchovi vytvořit typ svůj vlastní. Mezi mladými dobrodružnými romanopisci je Hloucha spisovatelem světového formátu , jehož práce svou   dějovostí i motivy vyrovnají se, ba svou vysokou literární úrovní ještě předčí knihy nejvýznamnějších zástupců dobrodružné tvorby v cizině. (Malý čtenář 53/14)

Dobrodužné povídky a poučné články psal Bohumil Pospíšil. Narozený 1902 v Přerově. Bližší podrobnosti neznám.

Povídkou ze skautského prostředí se blýskl Jaroslav Novák (*1894  +1965) český skaut a spisovatel a pozdější šéfredaktor časopisu Junák. http://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Novák_(skautský_spisovatel)

Marie Žlábková (*1883  +1963) učitelka, ředitelka na několika školách, prozaička a autorka didaktických próz a divadelních her pro děti a mládež. Pro Malého čtenáře napsala povídku „Karneol, malý alchymista“. Jako zajímavost uvádím, že v 30 letech chtěla seznamovat studenty a také dospělé se sexuální výchovou mládeže. Po její přednášce o pohlavní výchově, kterou označila tehdejší společnost za mravně pohoršující, byla přeložena na školu do Vodňan a brzy nato odešla do důchodu.(http://biblio.hiu.cas.cz/documents/62557)

Nosným románem ročníku je dobrodružný román z kanadského prostředí „Výstřely na říčce Přeludů“. Román napsal František Lev. O něm nic bližšího nevím.

Rubriku „Z umělecké dílny Malého čtenáře“ stále řídil Rudolf František Vojíř (*1896  +1968). Sám si také své články ilustroval. (http://www.databazeknih.cz/autori/rudolf-frantisek-vojir-16636)

„Ferda Ferdásek vysílá rozhlásek“ byla oblíbená rubrika ve které se probíraly různé denní události z běžného života dětí a zároveň byly nabádány ke slušnému životu. Připomínaly příběhy Rychlých šípů v psané podobě. Úlohu Ferdáska vzal na sebe Bohumil Schweigstill.

A jak je uvedeno v obsahu ročníku, tak „obrázkové koncovky(cykly)“ ukončovaly každé číslo. Tím jsou míněny kreslené seriály.

Na druhé straně obálky je nadále Hádankový koutek Malého čtenáře. Na zbývajících dvou stranách je reklama, která se převážně věnuje inzerci knih a časopisů vycházejících v nakladatelství J.R. Vilímka. Pro ty, kteří se zajímají o knihy , které se vydávaly v letech třicátých jsou tu určitě podnětné informace.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění souvislostí kolem vydávání MALÉHO ČTENÁŘE v letech 1933-34, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) časopis MALÝ ČTENÁŘ do svého počítače či tabletu ve formátu PDF kliknutím na náhled titulní strany:

MALY_CTENAR_53.rocnik_(1933-34)_cislo_01

MALY_CTENAR_53.rocnik_(1933-34)_cislo_02

MALY_CTENAR_53.rocnik_(1933-34)_cislo_03

MALY_CTENAR_53.rocnik_(1933-34)_cislo_04

MALY_CTENAR_53.rocnik_(1933-34)_cislo_05

MALY_CTENAR_53.rocnik_(1933-34)_cislo_06

MALY_CTENAR_53.rocnik_(1933-34)_cislo_07

MALY_CTENAR_53.rocnik_(1933-34)_cislo_08

MALY_CTENAR_53.rocnik_(1933-34)_cislo_09

MALY_CTENAR_53.rocnik_(1933-34)_cislo_10

MALY_CTENAR_53.rocnik_(1933-34)_cislo_11

MALY_CTENAR_53.rocnik_(1933-34)_cislo_12

MALY_CTENAR_53.rocnik_(1933-34)_cislo_13

MALY_CTENAR_53.rocnik_(1933-34)_cislo_14

MALY_CTENAR_53.rocnik_(1933-34)_cislo_15

MALY_CTENAR_53.rocnik_(1933-34)_cislo_16

MALY_CTENAR_53.rocnik_(1933-34)_cislo_17

MALY_CTENAR_53.rocnik_(1933-34)_cislo_18

MALY_CTENAR_53.rocnik_(1933-34)_cislo_19

MALY_CTENAR_53.rocnik_(1933-34)_cislo_20

 

 

SRDÍČKO – 2.ročník – 1933-34 – kompletní!

Časopis SRDÍČKO byl i ve 2.ročníku čtrnáctideníkem pro malé děti, který vycházel mimo prázdniny. Odpovědným redaktorem i v tomto ročníku byl Bohumil Schweigstill (*1875 +1964) a ilustroval jej téměř výhradně akademický malíř Cyril Kotyšan (*1899 +1978).

SRDÍČKO vycházelo v letech 1932-1942 – nejdříve jako čtrnáctideník a od 4.ročníku (1935) jako týdeník. Vydával jej J.R.Vilímek.

Pro www.detske-casopisy.cz celý 2.ročník SRDÍČKA pracně digitalizoval Damro. Patří mu veliké díky!

Štefan Švec – ČESKY PSANÉ ČASOPISY PRO DĚTI (1850-1989), strana 550: „Bohatě vypravený, celobarevný, ilustrovaný týdeník tiskl pohádky. říkanky, loutkové hry a hádanky o soutěž s knižními odıněnami (v jediné pravidelné rubrice „Ořišky pro louskání – pro radost a zasmání“) pro mladší děti. Časopis programově publikoval radostné, optimistické texty: „… veselé, rozmarné; žádné bolesti a trudy!“ Pravidelné místo v něm měly příběhy či loutkové hry o Kašpárkovi od různých autorů, často ođ jeho propagátora a autora divadelních kašpárkovských her, redaktora časopisu B.Schweigstila. V titulu se líbivost mísila S ,,přehnaným vemlouváním se a vtíravou sentimentalitou“ Jeho obsah nebyl náročný, pojetí se dá označit za spíš konzervativní, časopis však dosáhl solidního komerčního úspěchu. Dobová kritika ho nehodnotjla příliš pozitivně: „Srdíčko (…) podřizuje se zálibám dětí bezvýhradně a jeho obsah je ve znamení líbivosti a konvence. Serie básniček, v nichž se pod primitivní formou lidové poesie skrývá často bezradnost, postrádá básnické hodnoty. Pohádky neprokazují vnitřní ukázněnosti klasických pohádek, podle nichž jsou tvořeny, a neprojevují snahy o tvůrčí úsilí. Stejně i příběhy ze života dětí nám předvádějí věčně stejné, šablonovité postavy, které ostře kontrastují s pestrostí typů dětských, s nímiž se setkáváme v denním životě. Ilustrace, prováděné v jednotném stylu, jsou sice výtvorem zručného kreslíře, ale jejich neproměnná tvářnost v komposici a koloritu svědčí o výrazové schematičnosti. K tomu přistupuje i nevkusná, plakátovitě pestrá reprodukce.“

Kritiku netřeba podceňovat, ale přesto je vhodnější si raději udělat samostatný úsudek.

Stáhni si  kliknutím na náhled (titulní) strany do svého tabletu, pc nebo notebooku kterékoliv číslo 2.ročníku časopisu SRDÍČKO:

SRDICKO_2.rocnik_(1933-34)_cislo_01

SRDICKO_2.rocnik_(1933-34)_cislo_02

SRDICKO_2.rocnik_(1933-34)_cislo_03

SRDICKO_2.rocnik_(1933-34)_cislo_04

SRDICKO_2.rocnik_(1933-34)_cislo_05

SRDICKO_2.rocnik_(1933-34)_cislo_06

SRDICKO_2.rocnik_(1933-34)_cislo_07

SRDICKO_2.rocnik_(1933-34)_cislo_08

SRDICKO_2.rocnik_(1933-34)_cislo_09

SRDICKO_2.rocnik_(1933-34)_cislo_10

SRDICKO_2.rocnik_(1933-34)_cislo_11

SRDICKO_2.rocnik_(1933-34)_cislo_12

SRDICKO_2.rocnik_(1933-34)_cislo_13

SRDICKO_2.rocnik_(1933-34)_cislo_14

SRDICKO_2.rocnik_(1933-34)_cislo_15

SRDICKO_2.rocnik_(1933-34)_cislo_16

SRDICKO_2.rocnik_(1933-34)_cislo_17

SRDICKO_2.rocnik_(1933-34)_cislo_18

SRDICKO_2.rocnik_(1933-34)_cislo_19

SRDICKO_2.rocnik_(1933-34)_cislo_20