Archív kategorie: 1928

Další kompletní ÚTĚCHA – 6.ročník – 1927-28

Přidávám další již 6.ročník (1927-28) UTĚCHY, časopis československé mládeže v Rakousku. Většina, co se dá napsat o tomto časopise základního, už byla zmíněna v článcích u předchozích tří ročníků. Časopis vycházel 1x měsíčně, mimo prázdniny, černobíle s perokresbami, v rozsahu 8 stran s průběžným číslováním, vyšlo tedy 10 čísel. Zajímavostí je, že 1. číslo vyšlo až 15.října a potom, aby se dohnal počet čísel, tak v květnu 1928 vyšlo číslo 8 a 9.

Součástí byla také příloha, kde byla „Studentská hlídka“ a také „Snadno a rychle německy“. Tyto přílohy jsem zatím nesehnal. Kdyby je někdo měl, jistě by nás obohatily o nové poznatky z té doby.

Časopis nabídl čtenářům novou rubriku – UČTE SE ESPERANTU, kterou vedl Vojtěch Klátil.

Pokračovalo povídání o československé zemi, o její historii  a lásce k ní od Milady Kalinové „PRODAVAČKA SNŮ“.

Časopis věnoval většinu prostoru české literatuře, seznamoval zejména českou  mládež v Rakousku s našimi spisovateli  a básníky, a také se věnoval formou různých slovních hádanek  a jazykolamů českému jazyku.

 

Hádankám opět patřila poslední strana. I tady došlo k menší změně. Od pátého čísla se změnilo logo hádanek. Další zajímavostí bylo, že redakce ÚTĚCHY zadala čtenářům v posledním čísle tři  soutěže o ceny, aby netrpěli nudou o prázdninách.

Přečti si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) na svém tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu ÚTĚCHA  – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke čtení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu KNIHOVNA. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla časopisu ÚTĚCHA zde >>>

 

Premiéra časopisu ÚSVIT – 9.ročník – 1927-28

V dnešnej premiére zaraďujeme do nášho archívu kompletný ročník časopisu ÚSVIT a to konkrétne 19 výtlačkov aj s jeho obsahom.

Nakoľko boli skeny urobené zo zviazaného zväzku, tiráž ako aj prebaly časopisu k dispozícii nemáme. Z úvodnej strany sa však dá vyčítať: ÚSVIT s podtitulom Obrázkový časopis pro mládež. Šéfredaktor Adolf Wenig, redakčná rada Fr. Flos, Fr. Homolka, V F. Suk.

Časopis vychádzal v rokoch 1919 – 1931. 1.–8.ročník ako mesačník s podtitulom Listy věnované mladému pokolení a 9. – 12.ročník ako štrnásť-denník s podtitulom Obrázkový časopis pro mládež. Pre predstavu o podobe, ukážkam prebalov 6. a 8.ročníka, ktoré sa mi podarilo objaviť na internete.

   

K charakterizovaniu časopisu použijeme výstižné citáty z knihy Š.Šveca ČESKY PSANÉ ČASOPISY PRO DĚTI (1850-1989) zo strán 567-571:

Náročný časopis, založený po vzniku samostatného Československa Ústředním spolkem jednot učitelských, byl určen k umělecké výchově starších dětí pomocí kvalitních literárních a výtvarných děl. Jeho cílem bylo „přispět estetickou výchovou k přípravě mladé generace na život v novém zřízení.“ Ideově navázal na předválečné Jaro. Titul byl hojně oceňován soudobou kritikou, jejíž hlavní představitelé (např. redaktor Úhoru O. Svoboda či zakladatel Sukovy knihovny profesor V. F. Suk) do něj často přispívali. Sám V. F. Suk, který časopis několik let i spoluredigoval, právě v něm viděl ideál obrázkového časopisu pro děti. Vzhledem k nižšímu nákladu byl časopis distribuován za poměrně vysokou cenu, což bylo jeho zřejmě jedinou podstatnější nevýhodou. „Časopis otiskoval povídky, básně, pohádky, ale nezapomínal ani na významná jubilea, výročí a události ze světa, často se na jeho stránkách objevovaly cestopisné a zeměpisné příběhy.“
První číslo Úsvitu uvedla báseň Františka Serafínského Procházky s názvem „Dětem vítězů“, reflektující nadšení ze vzniku nového státu. Úsvit byl tištěn černobíle, na křídovém papíře Nejdůležitějším úkolem časopisu byla výchova čtenářů k umění a jeho vnímání. Každé číslo uvozovala původní báseň, následovala povídka či pohádka. V časopisu se pravidelně objevovaly kvalitní (černobílé) reprodukce významných výtvarných umělců (vedle obrazů např. i fotografie soch) spolu s životopisem autora a výkladem o jeho významu (většinou z pera Adolfa Weniga) v rubrice nejprve nazvané „Naše obrázky“, později „Naše obrazárna“. Ve výběru převažovali umělci domácí, klasičtí, jako Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek ap. Díla některých autorů se stala předmětem výkladu opakovaně (např. Mánesovy motivy z pražského orloje).

Tento ročník nám postupne predstavil: č.1. Artuš Scheiner, č.2. Mikoláš Aleš, č.3. Otto Gutfreund a Antonín Machek, č.4. Quido Mánes, č.5. Mikoláš Aleš, č.6. Antonín Slavíček, č.7. Josef Mánes, č.8. Oldřich Blažíček, č.9. Jaromír Stretti Zamponi, č.10. T. F. Šimon, č.11. Václav Brožík, č.12. Ryjec Jan Balzer, č.13. Viktor Barvitius, č.14. Ferdinand Maximilian Brokov, č.15. T. F. Šimon, č.16. Petr Brandl, č.17. Antonín Hudeček, č.18. Karel Svoboda a Josef Trenkwald, č.19.-20. Jaroslav Čermák

Od pátého ročníku časopis publikoval samostatnou „Obrazovou přílohu“. V čísle se objevovaly také „Noviny Úsvitu“, jako časová rubrika se zprávami o významných akcích a výročích, někdy doprovozené fotografií. U beletristických příspěvků se nacházely ilustrace, případně fotografie autora s životními daty. Titul se zaměřoval i na vlastní dětskou tvorbu, především však na její podporu a návody k ní v rubrice „Dílna“ (např. jak vytvořit linoryt, zhotovit věšák na oblečení, ptačí budku apod.).

Posledná strana obsahovala buď rubriku ROZMANITOSTI so zaujímavosťami z domova a zo sveta, alebo VESELÝ KOUTEK s kreslenými vtipmi a tzv. filmovými veselohrami.

Časopis se věnoval i Slovensku, v roce 1921 otiskl i celé slovenské číslo (č. 5). Od 9. ročníku časopis rozšířil obsah a zvýšil periodicitu na čtrnáctideník. Publikoval i knižní přílohy, v letech 1929-1931 románovou přílohu na pokračování. Úsvit svým obsahem reagoval na aktuální výročí, případně světové události (např. zemětřesení v Japonsku). Tiskl cestopisné, vlastivědné a přírodovědné naučné články, především byl ale zaměřen na výchovu uměním.
Výtvarná složka časopisu, redigovaná Josefem Wenigem, byla od počátku jeho významnou součástí. Obsahovala i už zmíněnou rubriku „Naše obrazárna“, která tiskla texty vztahující se k reprodukcím tištěným v čísle. Čísla se věnovala představování jednotlivých výtvarných umělců včetně přetiskování reprodukcí, životopisů a výkladů autorova díla a významu. Rubrika „Od Šumavy k Tatrám“ na obálce dávala prostor textům samotných čtenářů, jejich dopisům a slohovým pracím. Mezi další rubriky patřily „Rozmanitosti“, později rozšířené na výše zmíněné „Noviny Úsvitu“ s aktuálními drobnými materiály, dále „Sport a hry“, „Hovorna strýčkova“ určená vzkazům atd… Časopis měl také významnou beletristickou část s původními literárními texty v poezii i próze.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu ÚSVIT z let 1927-28, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované číslo časopisu ÚSVIT – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla časopisu ÚSVIT zde >>>

MALÝ ČECHOSLOVÁK – 5.ročník – 1927-28

Dnes archivovaná čísla časopisu MALÝ ČECHOSLOVÁK z let 1927-28 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Damro. Veliký dík!

Časopis MALÝ ČECHOSLOVÁK začal vycházet v roce 1923. V roce 1934 nevycházel a v roce 1939 se přejmenoval na MLADÝ KŘESŤAN – pod tímto názvem vycházel až do roku 1943, kdy svou dvacetiletou existenci ukončil. Zprvu jej vydávalo Tiskové a nakladatelské družstvo církve československé, po změně názvu Církev českomoravská. Šéfredaktory byli postupně V. Lemberk, Antonín Stržínek (roč. 10), Jaroslav Halbhuber (od roku 1935) a Marie Matesová (1939-1943).

Záhlaví 5. ročníku MALÉHO ČECHOSLOVÁKA má podtitul OBRÁZKOVÝ ČASOPIS PRO MLÁDEŽ. Časopis řídil Antonín Stržínek. MALÝ ČECHOSLOVÁK vycházel 1. každého měsíce mimo červenec a srpen, v rozsahu 16 stran (+ nečíslované (barevné)  přílohy).

Časopis postupně vystřídal několik podtitulů: Obrázkový časopis pro děti (1923-1924), Obrázkový časopis pro mládež (1924-1933), Obrázkový časopis pro mládež církve československé (1935-1936), Časopis pro mládež církve československé (1937-1939), po přejmenování na MLADÉHO KŘESŤANA pak Časopis pro mládež církve českomoravské (1939-1943).

Štefan Švec v knize ČESKY PSANÉ ČASOPISY PRO DĚTI (1850-1989) píše o časopisu MALÝ ČECHOSLOVÁK na stranách 350-352:

„Časopis nově vzniklé Církve československé, jehož úvodní číslo vyšlo před Vánoci roku 1923, se nevyhnul moralistnímu tónu a nevyvážené úrovni obsahu, spojené s dětskými časopisy většiny církví. Tiskl výchovnou beletrii a poezii, a to původní i výbory z klasiků. Snažil se o pestrý obsah (včetně naučných článků a zajímavosti z exotických zemí), jednotlivá čísla se však výrazně lišila, pokud jde o kvalitu výsledku. Časopis se v úvodu na obálce svého prvního čísla programově odkazoval na Malého čtenáře v jeho starších podobách, tím však pominul aktuální vývoj dětských časopisů a působil ve své době spíše zastarale, a to přestože v období po roce 1935 tiskl např. i pokusy o vědeckofantastické povídky. Kombinace některých pokusů o fantastiku a moralistního tónu vedla z dnešního pohledu k poněkud úsměvným výsledkům. Časopis tiskl i vlasteneckou poezii, hádanky, a na zadních stranách též komiks s veršovanou legendou a nepravidelnou pestrou rubriku „Rozmanitosti„. Byl kromě ilustrací a vkládaných barevných obrázků doprovázen též fotografiemi. I on měl rubriku věnovanou dobově populárnímu Kašpárkovi.

Před přerušením svého vycházení (na počátku 30. let) už odmítal být vnímán pouze jako časopis církevní, cílil na všechny děti bez ohledu na konfesi. Později se k Církvi československé opět hrdě přihlásil už podtitulem.
Od září 1939 na Malého Čechoslováka navázal Mladý křesťan, změnu názvu si vyžádala politická situace a zánik samostatného Československa. Titul se stal časopisem pro mládež církve českomoravské (navazující během okupace na církev československou).“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu MALÝ ČECHOSLOVÁK z let 1927-28, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu MALÝ ČECHOSLOVÁK – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla MALÉHO ČECHOSLOVÁKA zde >>>

DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA

Před pár dny jsem si udělal radost a pořídil si za skoro patnáct stovek výpravnou knihu DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA s podtitulem Ilustrační tvorba z let 1927-1942 pro nakladatelství J. R. Vilímek a další. Knihu sestavili Ondřej Müller a Rostislav Walica.  Nádherně vyrobenou 415 stránkovou knihu v roce 2016 vydalo nakladatelství Plus.

Název knihy odkazuje i k časopisu DOBRODRUŽNÝ SVĚT, který se nám pomalu ale jistě daří na www.detske-casopisy.cz archivovat.

DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA je velká monografie z počátků mistrovy dobrodružné ilustrace. Knihu tvoří povětšinou kompletní soubory ilustrací ke knihám z nakladatelství J. R. Vilímek a několika dalších nakladatelů z let 1927–1942. Chybějící ilustrace jsou připojeny v dodatku, takže kniha poslouží rovněž jako vůbec první souborný katalog rané tvorby Zdeňka Buriana.

Vedle ilustrací a obálek ke známým knihám Alexandra Dumase, Roberta Louise Stevensona, Rudyarda Kiplinga či Alfreda Assollanta jsou v knize uvedeny i méně známí autoři Joseph Delmont, Paul Grabein, Rudolf de Haas a mnozí další. Výtvarný doprovod je uveden krátkou statí o autorovi i stručným obsahem knihy, aby čtenář měl lepší přehled, k jakému ději se ilustrace váží. Kniha též obsahuje několik raritních ilustrací z nevydaných knih nakladatelství J. R. Vilímek.

Ve fantastické předmluvě nazvané VYCHÁZKA DO SNU Ondřej Neff píše:

„Nesmrtelnost, to je asi meta, po níž přiznaně a častěji nepřiznaně touží umělec. Myslím na Mistra Buriana, do sebe uzavřeného, ostražitého proti světu, v mnohém ohledu zklamaného – takového jsem ho osobně poznal, jak by mu asi bylo u srdce, kdyby se probíral stránkami knihy, jako je tato. Burianem ilustrované knihy vycházejí a lidé je s nadšením kupují, hlavně kvůli ilustracím, méně už kvůli textu. Už to by byl důvod k uspokojení. Ovšem jak jsem poznal Buriana profesionála, měl by obrovskou radost z úrovně reprodukcí. Kvalita dnešní polygrafie předčí vše, co bylo v třicátých a čtyřicátých letech, natožpak to, co přišlo potom. Bez přehánění můžeme konstatovat, že takto reprodukované své práce Burian nikdy nespatřil.
Jeho talent mu byl prokletím i požehnáním. Narodil se s ním a zachované kresby zvířat, to mu bylo sedm let, prozrazují ruku suverénního kreslíře. Ve čtrnácti ho vzali na Akademii, po dvou letech ho vyhodili, protože se začal živit jako ilustrátor. Měl okamžitě úspěch, zakázka střídala zakázku a to bylo jeho prokletí. Ilustroval to, co mu zadali. Vzal mě jednou do svého depozitáře. Počet uskladněných prací odhadoval na sedm tisíc. Byla to roztodivná směsice témat. Rozpětí od pistolníků Maxe Branda po Staré Bělidlo Boženy Němcové s přívažkem neandrtálců a pterodaktylů. Bylo to v době, která Burianovi nepřála. Obrázky byly odsouzené do depozitáře jako do vězení.
Dnes je můžeme vidět v počtu a tiskové kvalitě, o jaké nemohl Mistr ani snít.
Mimoděk uvažuji, co spojuje Burianovy ilustrace. Jistě je to technika, kresebné mistrovství a malba prastarou technikou kvaše, objevenou arabskými malíři ve 12. století. Krom toho ale v nich cítím ještě něco jiného. Malíř dává jasně najevo svůj vztah k figuře.
Poznáme, které patří jeho sympatie. V jejich vzezření čteme celou škálu emocí, ovšem velmi často z nich čiší cosi jako vzdor. To je projev Burianova vnitřního postoje ke světu. Jsem realista a maluju, co vidím, to byla jeho zásada a držel se jí i v době, která mimetickým uměním pohrdala. On pohrdal dobou, tak zvláštní vztah to byl, vztah doby a umělce.
Není třeba o tom přemýšlet hořce. Za jiných, takzvaně lepších okolností by toho možná umělec nevytvořil tolik. Snad právě díky tomu všemu zde máme v rukou kolekci, cosi jako katalog výstavy vizí vzdorovitého muže, který dokázal nastoupit na cestu a nikdy z ní neuhnout ani o metr.“

Knihu uzavírá studie o ilustrační tvorbě Zdeňka Buriana z pera znalce jeho díla Rostislava Walici.

Mistr Zdeněk Burian byl, je a vždy bude nezaměnitelnou ikonou – malířem (nejen) mého dětství. Proto by se mi moc líbilo, kdyby tato kniha byla jen první ze série stejně kvalitně připravených Burianových monografií. Mistr si to nepochybně zaslouží a já, co by jeho vděčný obdivovatel také :-)