Category Archives: 1927

DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA

Před pár dny jsem si udělal radost a pořídil si za skoro patnáct stovek výpravnou knihu DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA s podtitulem Ilustrační tvorba z let 1927-1942 pro nakladatelství J. R. Vilímek a další. Knihu sestavili Ondřej Müller a Rostislav Walica.  Nádherně vyrobenou 415 stránkovou knihu v roce 2016 vydalo nakladatelství Plus.

Název knihy odkazuje i k časopisu DOBRODRUŽNÝ SVĚT, který se nám pomalu ale jistě daří na www.detske-casopisy.cz archivovat.

DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA je velká monografie z počátků mistrovy dobrodružné ilustrace. Knihu tvoří povětšinou kompletní soubory ilustrací ke knihám z nakladatelství J. R. Vilímek a několika dalších nakladatelů z let 1927–1942. Chybějící ilustrace jsou připojeny v dodatku, takže kniha poslouží rovněž jako vůbec první souborný katalog rané tvorby Zdeňka Buriana.

Vedle ilustrací a obálek ke známým knihám Alexandra Dumase, Roberta Louise Stevensona, Rudyarda Kiplinga či Alfreda Assollanta jsou v knize uvedeny i méně známí autoři Joseph Delmont, Paul Grabein, Rudolf de Haas a mnozí další. Výtvarný doprovod je uveden krátkou statí o autorovi i stručným obsahem knihy, aby čtenář měl lepší přehled, k jakému ději se ilustrace váží. Kniha též obsahuje několik raritních ilustrací z nevydaných knih nakladatelství J. R. Vilímek.

Ve fantastické předmluvě nazvané VYCHÁZKA DO SNU Ondřej Neff píše:

„Nesmrtelnost, to je asi meta, po níž přiznaně a častěji nepřiznaně touží umělec. Myslím na Mistra Buriana, do sebe uzavřeného, ostražitého proti světu, v mnohém ohledu zklamaného – takového jsem ho osobně poznal, jak by mu asi bylo u srdce, kdyby se probíral stránkami knihy, jako je tato. Burianem ilustrované knihy vycházejí a lidé je s nadšením kupují, hlavně kvůli ilustracím, méně už kvůli textu. Už to by byl důvod k uspokojení. Ovšem jak jsem poznal Buriana profesionála, měl by obrovskou radost z úrovně reprodukcí. Kvalita dnešní polygrafie předčí vše, co bylo v třicátých a čtyřicátých letech, natožpak to, co přišlo potom. Bez přehánění můžeme konstatovat, že takto reprodukované své práce Burian nikdy nespatřil.
Jeho talent mu byl prokletím i požehnáním. Narodil se s ním a zachované kresby zvířat, to mu bylo sedm let, prozrazují ruku suverénního kreslíře. Ve čtrnácti ho vzali na Akademii, po dvou letech ho vyhodili, protože se začal živit jako ilustrátor. Měl okamžitě úspěch, zakázka střídala zakázku a to bylo jeho prokletí. Ilustroval to, co mu zadali. Vzal mě jednou do svého depozitáře. Počet uskladněných prací odhadoval na sedm tisíc. Byla to roztodivná směsice témat. Rozpětí od pistolníků Maxe Branda po Staré Bělidlo Boženy Němcové s přívažkem neandrtálců a pterodaktylů. Bylo to v době, která Burianovi nepřála. Obrázky byly odsouzené do depozitáře jako do vězení.
Dnes je můžeme vidět v počtu a tiskové kvalitě, o jaké nemohl Mistr ani snít.
Mimoděk uvažuji, co spojuje Burianovy ilustrace. Jistě je to technika, kresebné mistrovství a malba prastarou technikou kvaše, objevenou arabskými malíři ve 12. století. Krom toho ale v nich cítím ještě něco jiného. Malíř dává jasně najevo svůj vztah k figuře.
Poznáme, které patří jeho sympatie. V jejich vzezření čteme celou škálu emocí, ovšem velmi často z nich čiší cosi jako vzdor. To je projev Burianova vnitřního postoje ke světu. Jsem realista a maluju, co vidím, to byla jeho zásada a držel se jí i v době, která mimetickým uměním pohrdala. On pohrdal dobou, tak zvláštní vztah to byl, vztah doby a umělce.
Není třeba o tom přemýšlet hořce. Za jiných, takzvaně lepších okolností by toho možná umělec nevytvořil tolik. Snad právě díky tomu všemu zde máme v rukou kolekci, cosi jako katalog výstavy vizí vzdorovitého muže, který dokázal nastoupit na cestu a nikdy z ní neuhnout ani o metr.“

Knihu uzavírá studie o ilustrační tvorbě Zdeňka Buriana z pera znalce jeho díla Rostislava Walici.

Mistr Zdeněk Burian byl, je a vždy bude nezaměnitelnou ikonou – malířem (nejen) mého dětství. Proto by se mi moc líbilo, kdyby tato kniha byla jen první ze série stejně kvalitně připravených Burianových monografií. Mistr si to nepochybně zaslouží a já, co by jeho vděčný obdivovatel také :-)

Archivován nový titul: MALÝ ČECHOSLOVÁK – 4.ročník – 1926-27

O existenci časopisu MALÝ ČECHOSLOVÁK jsem měl sice matné povědomí, ale nikdy jsem neměl možnost si tento časopis prohlédnout. Ale to se změnilo, když dorazilo 10 čísel 4.ročníku. Dnes archivovaná čísla časopisu MALÝ ČECHOSLOVÁK z let 1926-27 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Damro. Moc děkujeme!

Časopis MALÝ ČECHOSLOVÁK začal vycázet v roce 1923. V roce 1934 nevycházel a v roce 1939 se přejmenoval na MLADÝ KŘESŤAN – pod tímto názvem vycházel až do roku 1943, kdy svou dvacetiletou existenci ukončil. Zprvu jej vydávalo Tiskové a nakladatelské družstvo církve československé, po změně názvu Církev českomoravská. Šéfredaktory byli postupně V. Lemberk, Antonín Stržínek (roč. 10), Jaroslav Halbhuber (od roku 1935) a Marie Matesová (1939-1943).

Časopis postupně vystřídal několik podtitulů: Obrázkový časopis pro děti (1923-1924), Obrázkový časopis pro mládež (1924-1933), Obrázkový časopis pro mládež církve československé (1935-1936), Časopis pro mládež církve československé (1937-1939), po přejmenování na MLADÉHO KŘESŤANA pak Časopis pro mládež církve českomoravské (1939-1943).

Štefan Švec v knize ČESKY PSANÉ ČASOPISY PRO DĚTI (1850-1989) píše o časopisu MALÝ ČECHOSLOVÁK na stranách 350-352:

„Časopis nově vzniklé Církve československé, jehož úvodní číslo vyšlo před Vánoci roku 1923, se nevyhnul moralistnímu tónu a nevyvážené úrovni obsahu, spojené s dětskými časopisy většiny církví. Tiskl výchovnou beletrii a poezii, a to původní i výbory z klasiků. Snažil se o pestrý obsah (včetně naučných článků a zajímavosti z exotických zemí), jednotlivá čísla se však výrazně lišila, pokud jde o kvalitu výsledku. Časopis se v úvodu na obálce svého prvního čísla programově odkazoval na Malého čtenáře v jeho starších podobách, tím však pominul aktuální vývoj dětských časopisů a působil ve své době spíše zastarale, a to přestože v období po roce 1935 tiskl např. i pokusy o vědeckofantastické povídky. Kombinace některých pokusů o fantastiku a moralistního tónu vedla z dnešního pohledu k poněkud úsměvným výsledkům. Časopis tiskl i vlasteneckou poezii, hádanky, a na zadních stranách též komiks s veršovanou legendou a nepravidelnou pestrou rubriku „Rozmanitosti„. Byl kromě ilustrací a vkládaných barevných obrázků doprovázen též fotografiemi. I on měl rubriku věnovanou dobově populárnímu Kašpárkovi.


Před přerušením svého vycházení (na počátku 30. let) už odmítal být vnímán pouze jako časopis církevní, cílil na všechny děti bez ohledu na konfesi. Později se k Církvi československé opět hrdě přihlásil už podtitulem.
Od září 1939 na Malého Čechoslováka navázal Mladý křesťan, změnu názvu si vyžádala politická situace a zánik samostatného Československa. Titul se stal časopisem pro mládež církve českomoravské (navazující během okupace na církev československou).“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání MALÉHO ČECHOSLOVÁKA v  letech 1926-27, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu MALÝ ČECHOSLOVÁK  – kliknutím na náhled strany: