Archív kategorie: 1927

MALÝ ČECHOSLOVÁK – 5.ročník – 1927-28

Dnes archivovaná čísla časopisu MALÝ ČECHOSLOVÁK z let 1927-28 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Damro. Veliký dík!

Časopis MALÝ ČECHOSLOVÁK začal vycházet v roce 1923. V roce 1934 nevycházel a v roce 1939 se přejmenoval na MLADÝ KŘESŤAN – pod tímto názvem vycházel až do roku 1943, kdy svou dvacetiletou existenci ukončil. Zprvu jej vydávalo Tiskové a nakladatelské družstvo církve československé, po změně názvu Církev českomoravská. Šéfredaktory byli postupně V. Lemberk, Antonín Stržínek (roč. 10), Jaroslav Halbhuber (od roku 1935) a Marie Matesová (1939-1943).

Záhlaví 5. ročníku MALÉHO ČECHOSLOVÁKA má podtitul OBRÁZKOVÝ ČASOPIS PRO MLÁDEŽ. Časopis řídil Antonín Stržínek. MALÝ ČECHOSLOVÁK vycházel 1. každého měsíce mimo červenec a srpen, v rozsahu 16 stran (+ nečíslované (barevné)  přílohy).

Časopis postupně vystřídal několik podtitulů: Obrázkový časopis pro děti (1923-1924), Obrázkový časopis pro mládež (1924-1933), Obrázkový časopis pro mládež církve československé (1935-1936), Časopis pro mládež církve československé (1937-1939), po přejmenování na MLADÉHO KŘESŤANA pak Časopis pro mládež církve českomoravské (1939-1943).

Štefan Švec v knize ČESKY PSANÉ ČASOPISY PRO DĚTI (1850-1989) píše o časopisu MALÝ ČECHOSLOVÁK na stranách 350-352:

„Časopis nově vzniklé Církve československé, jehož úvodní číslo vyšlo před Vánoci roku 1923, se nevyhnul moralistnímu tónu a nevyvážené úrovni obsahu, spojené s dětskými časopisy většiny církví. Tiskl výchovnou beletrii a poezii, a to původní i výbory z klasiků. Snažil se o pestrý obsah (včetně naučných článků a zajímavosti z exotických zemí), jednotlivá čísla se však výrazně lišila, pokud jde o kvalitu výsledku. Časopis se v úvodu na obálce svého prvního čísla programově odkazoval na Malého čtenáře v jeho starších podobách, tím však pominul aktuální vývoj dětských časopisů a působil ve své době spíše zastarale, a to přestože v období po roce 1935 tiskl např. i pokusy o vědeckofantastické povídky. Kombinace některých pokusů o fantastiku a moralistního tónu vedla z dnešního pohledu k poněkud úsměvným výsledkům. Časopis tiskl i vlasteneckou poezii, hádanky, a na zadních stranách též komiks s veršovanou legendou a nepravidelnou pestrou rubriku „Rozmanitosti„. Byl kromě ilustrací a vkládaných barevných obrázků doprovázen též fotografiemi. I on měl rubriku věnovanou dobově populárnímu Kašpárkovi.

Před přerušením svého vycházení (na počátku 30. let) už odmítal být vnímán pouze jako časopis církevní, cílil na všechny děti bez ohledu na konfesi. Později se k Církvi československé opět hrdě přihlásil už podtitulem.
Od září 1939 na Malého Čechoslováka navázal Mladý křesťan, změnu názvu si vyžádala politická situace a zánik samostatného Československa. Titul se stal časopisem pro mládež církve českomoravské (navazující během okupace na církev československou).“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu MALÝ ČECHOSLOVÁK z let 1927-28, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu MALÝ ČECHOSLOVÁK – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla MALÉHO ČECHOSLOVÁKA zde >>>

MALÝ ČTENÁŘ – 46.ročník – 1927

Dnes archivovaná čísla časopisu MALÝ ČTENÁŘ z roku 1927 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizovala Věra D. Veliký dík!

MALÝ ČTENÁŘ byl přední český ilustrovaný časopis pro děti a mládež, vycházející od roku 1882 do roku 1941 !

Praxe vydavatele a odpovědného redaktora Jos. R. Vilímka (dělali to tak i  jiní tehdejší nakladatelé) byla taková, že jednotlivá čísla časopisu vycházela nejprve sešitově a pak i společně jako svázaná kniha s podtitulem KNIHA ČESKÉ MLÁDEŽE. V roce 1927 vycházel MALÝ ČTENÁŘ s ilustracemi a obrázky R. Adámka, O. Cihelky, Věnceslava Černého, A. Jenneho, V. Čutty, Jos. Koblice, Jos. Ulricha, A. Wierera. 46. ročník „uspořádali“ spisovatel Fr. S. Procházka spolu s učitelem a spisovatelem Antonínem Jenne.

“ …vydavatel MČ J. R. Vilímek nijak výrazně neusilovalo vůdčí postavení mezi časopisy pro mládež, spoléhal spíše na rutinu, ověřený opatrnější postup a věrnost odběratelů, projevující se generačním dědičným čtenářstvím. Konzervatismus vydavatele se projevoval i tím, že nové prvky MČ zpravidla zaváděl až po jejich dlouhodobém ověření, dlouho zůstával imunní i vůči modernějšímu trendu ve výtvarném a technickém pojetí.“

Štefan Švec ve své knize ČESKY PSANÉ ČASOPISY PRO DĚTI (1850-1989) na stranách 359-361 uvádí:

Jeden z nejslavnějších českých časopisů pro děti všech dob Malý čtenář začal vycházet v Pardubicích zpočátku jako regionální učitelský časopis, určený „školské mládeži českoslovanské pro poučení a zábavu“. Vedli a vydávali jej tři pedagogové, Josef Zelený, Karel Vognar a Gabriel Smetana. Od počátku ho koncipovali jako náročný časopis s přitažlivým obsahem, ve kterém tvořila významnou součást domácí, ale i překladová původní tvorba.
Cílem časopisu bylo vychovávat děti k četbě. Výprava a výtvarná koncepce časopisu byly však zpočátku velmi skromné. Časopis vycházel v malém formátu, prakticky bez ilustrací kromě závěrečné rubriky „Rozmanitosti“ s úlohami a hádankami.
V sedmém ročníku (1887/88) přebral časopis pražský nakladatelský dům J. R. Vilímka a situace se změnila. Malý čtenář se po této změně více otevřel dobovým módám a žánrům a dobrodružné beletrii, nakladatel Vilímek oslovil i zahraniční vydavatelské domy, přizpůsobil titul moderním společenským trendům a nakupoval i zahraniční obsah (včetně obrázkových příběhů). Přibyly a zkvalitnily se (především technicky) také původní ilustrace. Redakce rozšířila okruh spolupracovníků a změnila vedení, časopisu se ujal redaktor Vilímkova nakladatelství Jan Klecanda a po jeho odchodu v roce 1891 zkušený F. S. Procházka. Díky změně své koncepce časopis už během prvního ročníku proměny zvýšil náklad ze 2000 na cca 35 000 výtisků a na dlouhá desetiletí si zajistil pozoruhodnou čtenářskou oblibu až do začátku II. světové války. Tuto oblibu dosvědčuje i řada svědectví. Po převzetí J. R. Vilímkem se obsah časopisu přiklonil více k dobrodružným příběhům, stále si však držel vysokou úroveň beletrie a získal kvalitnější grafickou podobu. Redaktor František Serafínský Procházka pro časopis získal přispěvatele mezi svými přáteli, špičkami domácí literární scény realistické generace a vítal i příspěvky mladších autorů. Mezi ilustrátory časopisu se objevil i mladý Zdeněk Burian.
Po etablování časopisu se jeho obsah postupně stával konzervativnějším, vydavatel MČ J. R. Vilímek nijak výrazně neusilovalo vůdčí postavení mezi časopisy pro mládež, spoléhal spíše na rutinu, ověřený opatrnější postup a věrnost odběratelů, projevující se generačním dědičným čtenářstvím. Konzervatismus vydavatele se projevoval i tím, že nové prvky MČ zpravidla zaváděl až po jejich dlouhodobém ověření, dlouho zůstával imunní i vůči modernějšímu trendu ve výtvarném a technickém pojetí.“
Časopis tiskl verše a beletristické příběhy, často ilustrované domovským kreslířem Vilímkova nakladatelství Věnceslavem Černým. Každý ročník tiskl jeden zábavný román na pokračování. Malý čtenář obsahoval také naučné články a cestopisy, doprovázené fotografiemi. Jeho poslední strana byla věnována hádankám a hlavolamům, do 20. let 20. století tu také byly žertovné obrázky beze slov. Těsně před zánikem časopisu, mezi lety 1940- 1941 tiskl v Malém čtenáři své první verše pro děti (většinou jako doprovod k fotografiím) jeho tehdejší redaktor a pozdější klasik dětské poezie František Hrubín. Do časopisu kromě poezie psal i pro titul charakteristické dobrodružné povídky, které podepisoval pseudonymy.
Časopis věnoval zvláštní rubriky módním dětským zájmům, např. filatelii (ve 20. letech 20. století), sportu a také esperantu. V roce 1898 (č. 2) časopis jako první otiskl slohové práce žaček učitele Jana Václava z Finberka, čímž započal dlouhou tradici tištění dětských textů na vlastních stránkách, a částečně v domácích dětských časopisech vůbec. Později nepravidelně otiskoval celou rubriku vlastní tvorby dětí, nazvanou „Z vlastní hlavy“ či „Práce našich čtenářů“, později „Dílna“. Organizoval i časté autorské soutěže pro děti.
Mezi pravidelnými rubrikami se postupně ustálila velmi oblíbená „Kronika“ – časové, zajímavé a srozumitelně i zábavně psané zprávy z různých oborů, dále „Beseda“ – sloupek o aktuálním problému, „Práce a hra“ – o ručních pracích a také „Dědečkovy žertíky“. Na obálce byla zábavná příloha, zprvu zvaná Rozmanitosti, později Oříšky, a rubrika „Přemýšlej a rozluštíš“ s rébusy, žerty a hádankami. V titulu se objevovaly i citáty slavných („Zlatá zrnka“). Zajímavosti z ciziny obsahovala rubrika „Panoráma“, později „Rozmanitosti“ a „Ze všech koutů světa“.
Po vzniku samostatného Československa časopis přestává stačit trendům moderních periodik pro děti, stále si však drží širokou oblibu čtenářů. Obálka je zaplněna inzercí, v časopisu se rozšiřuje jeho naučná část. Časopis přijímá se zpožděním novinky v obsahu progresivnějších periodik pro děti, změnám se ale nevyhýbá. Zavádí zmíněné rubriky zajímavostí ze světa, filatelistickou rubriku i dobově populární junáckou hlídku. Přes neutuchající zájem publika se Malý čtenář ve 20. a 30. letech nevyhnul kritice odborné veřejnosti, zejména pro přílišný konzervatismus a koncepci nedostačující měnícím se dobovým nárokům.
Malý čtenář se od počátku úzkostlivě vyhýbal politickým a společenským tématům, tiskl tematicky nadčasovou beletrii a zábavní čtení, což se v pozdější, socialistické historiografii dětské literatury stalo důvodem jeho kritiky. V posledních ročnících před svým zánikem časopis zvyšoval množství obrázků na úkor textů, stal se víceméně obrázkovým týdeníkem, v němž měla beletrie vedle publicistiky jen podružnou úlohu.
V posledních ročnících se v obrazovém doprovodu časopisu začínala stále častěji uplatňovat fotografie, např. K. Plicky či V. J. Staňka. V posledních ročnících nabral časopis výrazněji novinový ráz, tiskl řadu zpráva zajímavostí ze světa, dokumentárních fotografií, sportovní reportáže atd. Na zadní straně obálky začal také tisknout humoristické či dobrodružné komiksy.
K časopisu vycházel v letech 1891-1942 Kalendář Malého čtenáře, později Kalendář české mládeže pod vedení Františka Serafínského Procházky. Ročně Malý čtenář vydával i několik (4-6) románových příloh vlastní edice a v letech 1928-1934 mj. edici Loutkové hry Malého čtenáře.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu MALÝ ČTENÁŘ z roku 1927, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu MALÝ ČTENÁŘ – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla MALÝ ČTENÁŘ zde >>>

DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA

Před pár dny jsem si udělal radost a pořídil si za skoro patnáct stovek výpravnou knihu DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA s podtitulem Ilustrační tvorba z let 1927-1942 pro nakladatelství J. R. Vilímek a další. Knihu sestavili Ondřej Müller a Rostislav Walica.  Nádherně vyrobenou 415 stránkovou knihu v roce 2016 vydalo nakladatelství Plus.

Název knihy odkazuje i k časopisu DOBRODRUŽNÝ SVĚT, který se nám pomalu ale jistě daří na www.detske-casopisy.cz archivovat.

DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA je velká monografie z počátků mistrovy dobrodružné ilustrace. Knihu tvoří povětšinou kompletní soubory ilustrací ke knihám z nakladatelství J. R. Vilímek a několika dalších nakladatelů z let 1927–1942. Chybějící ilustrace jsou připojeny v dodatku, takže kniha poslouží rovněž jako vůbec první souborný katalog rané tvorby Zdeňka Buriana.

Vedle ilustrací a obálek ke známým knihám Alexandra Dumase, Roberta Louise Stevensona, Rudyarda Kiplinga či Alfreda Assollanta jsou v knize uvedeny i méně známí autoři Joseph Delmont, Paul Grabein, Rudolf de Haas a mnozí další. Výtvarný doprovod je uveden krátkou statí o autorovi i stručným obsahem knihy, aby čtenář měl lepší přehled, k jakému ději se ilustrace váží. Kniha též obsahuje několik raritních ilustrací z nevydaných knih nakladatelství J. R. Vilímek.

Ve fantastické předmluvě nazvané VYCHÁZKA DO SNU Ondřej Neff píše:

„Nesmrtelnost, to je asi meta, po níž přiznaně a častěji nepřiznaně touží umělec. Myslím na Mistra Buriana, do sebe uzavřeného, ostražitého proti světu, v mnohém ohledu zklamaného – takového jsem ho osobně poznal, jak by mu asi bylo u srdce, kdyby se probíral stránkami knihy, jako je tato. Burianem ilustrované knihy vycházejí a lidé je s nadšením kupují, hlavně kvůli ilustracím, méně už kvůli textu. Už to by byl důvod k uspokojení. Ovšem jak jsem poznal Buriana profesionála, měl by obrovskou radost z úrovně reprodukcí. Kvalita dnešní polygrafie předčí vše, co bylo v třicátých a čtyřicátých letech, natožpak to, co přišlo potom. Bez přehánění můžeme konstatovat, že takto reprodukované své práce Burian nikdy nespatřil.
Jeho talent mu byl prokletím i požehnáním. Narodil se s ním a zachované kresby zvířat, to mu bylo sedm let, prozrazují ruku suverénního kreslíře. Ve čtrnácti ho vzali na Akademii, po dvou letech ho vyhodili, protože se začal živit jako ilustrátor. Měl okamžitě úspěch, zakázka střídala zakázku a to bylo jeho prokletí. Ilustroval to, co mu zadali. Vzal mě jednou do svého depozitáře. Počet uskladněných prací odhadoval na sedm tisíc. Byla to roztodivná směsice témat. Rozpětí od pistolníků Maxe Branda po Staré Bělidlo Boženy Němcové s přívažkem neandrtálců a pterodaktylů. Bylo to v době, která Burianovi nepřála. Obrázky byly odsouzené do depozitáře jako do vězení.
Dnes je můžeme vidět v počtu a tiskové kvalitě, o jaké nemohl Mistr ani snít.
Mimoděk uvažuji, co spojuje Burianovy ilustrace. Jistě je to technika, kresebné mistrovství a malba prastarou technikou kvaše, objevenou arabskými malíři ve 12. století. Krom toho ale v nich cítím ještě něco jiného. Malíř dává jasně najevo svůj vztah k figuře.
Poznáme, které patří jeho sympatie. V jejich vzezření čteme celou škálu emocí, ovšem velmi často z nich čiší cosi jako vzdor. To je projev Burianova vnitřního postoje ke světu. Jsem realista a maluju, co vidím, to byla jeho zásada a držel se jí i v době, která mimetickým uměním pohrdala. On pohrdal dobou, tak zvláštní vztah to byl, vztah doby a umělce.
Není třeba o tom přemýšlet hořce. Za jiných, takzvaně lepších okolností by toho možná umělec nevytvořil tolik. Snad právě díky tomu všemu zde máme v rukou kolekci, cosi jako katalog výstavy vizí vzdorovitého muže, který dokázal nastoupit na cestu a nikdy z ní neuhnout ani o metr.“

Knihu uzavírá studie o ilustrační tvorbě Zdeňka Buriana z pera znalce jeho díla Rostislava Walici.

Mistr Zdeněk Burian byl, je a vždy bude nezaměnitelnou ikonou – malířem (nejen) mého dětství. Proto by se mi moc líbilo, kdyby tato kniha byla jen první ze série stejně kvalitně připravených Burianových monografií. Mistr si to nepochybně zaslouží a já, co by jeho vděčný obdivovatel také :-)