Archív kategorie: 1920

MALÝ ČTENÁŘ – 39.ročník – 1920

Dnes archivovaná (neúplná) čísla časopisu MALÝ ČTENÁŘ z roku 1920 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizovala opět Věra D. Veliký dík!

MALÝ ČTENÁŘ byl přední český ilustrovaný časopis pro děti a mládež, vycházející od roku 1882. V roce 1941 vyšlo pouze 38 čísel a vydávání časopisu bylo protektorátními úřady zastaveno.

MALÝ ČTENÁŘ vycházel v Nakladatelství JOS. R. VILÍMEK V PRAZE. Odpovědným redaktorem byl sám vydavatel Jos. R. Vilímek. Jednotlivé stránky byly číslovány průběžně s tím, že po vydání všech čísel 39. ročníku, byl dotištěn obsah a svázaná čísla (bez titulních stran) byly vydány jako MALÝ ČTENÁŘ KNIHA ČESKÉ MLÁDEŽE.

Štefan Švec ve své knize ČESKY PSANÉ ČASOPISY PRO DĚTI (1850-1989) na stranách 359-361 uvádí:

Jeden z nejslavnějších českých časopisů pro děti všech dob Malý čtenář začal vycházet v Pardubicích zpočátku jako regionální učitelský časopis, určený „školské mládeži českoslovanské pro poučení a zábavu“. Vedli a vydávali jej tři pedagogové, Josef Zelený, Karel Vognar a Gabriel Smetana. Od počátku ho koncipovali jako náročný časopis s přitažlivým obsahem, ve kterém tvořila významnou součást domácí, ale i překladová původní tvorba.
Cílem časopisu bylo vychovávat děti k četbě. Výprava a výtvarná koncepce časopisu byly však zpočátku velmi skromné. Časopis vycházel v malém formátu, prakticky bez ilustrací kromě závěrečné rubriky „Rozmanitosti“ s úlohami a hádankami.
V sedmém ročníku (1887/88) přebral časopis pražský nakladatelský dům J. R. Vilímka a situace se změnila. Malý čtenář se po této změně více otevřel dobovým módám a žánrům a dobrodružné beletrii, nakladatel Vilímek oslovil i zahraniční vydavatelské domy, přizpůsobil titul moderním společenským trendům a nakupoval i zahraniční obsah (včetně obrázkových příběhů). Přibyly a zkvalitnily se (především technicky) také původní ilustrace. Redakce rozšířila okruh spolupracovníků a změnila vedení, časopisu se ujal redaktor Vilímkova nakladatelství Jan Klecanda a po jeho odchodu v roce 1891 zkušený F. S. Procházka. Díky změně své koncepce časopis už během prvního ročníku proměny zvýšil náklad ze 2000 na cca 35 000 výtisků a na dlouhá desetiletí si zajistil pozoruhodnou čtenářskou oblibu až do začátku II. světové války. Tuto oblibu dosvědčuje i řada svědectví. Po převzetí J. R. Vilímkem se obsah časopisu přiklonil více k dobrodružným příběhům, stále si však držel vysokou úroveň beletrie a získal kvalitnější grafickou podobu. Redaktor František Serafínský Procházka pro časopis získal přispěvatele mezi svými přáteli, špičkami domácí literární scény realistické generace a vítal i příspěvky mladších autorů. Mezi ilustrátory časopisu se objevil i mladý Zdeněk Burian.
Po etablování časopisu se jeho obsah postupně stával konzervativnějším, vydavatel MČ J. R. Vilímek nijak výrazně neusilovalo vůdčí postavení mezi časopisy pro mládež, spoléhal spíše na rutinu, ověřený opatrnější postup a věrnost odběratelů, projevující se generačním dědičným čtenářstvím. Konzervatismus vydavatele se projevoval i tím, že nové prvky MČ zpravidla zaváděl až po jejich dlouhodobém ověření, dlouho zůstával imunní i vůči modernějšímu trendu ve výtvarném a technickém pojetí.“
Časopis tiskl verše a beletristické příběhy, často ilustrované domovským kreslířem Vilímkova nakladatelství Věnceslavem Černým. Každý ročník tiskl jeden zábavný román na pokračování. Malý čtenář obsahoval také naučné články a cestopisy, doprovázené fotografiemi. Jeho poslední strana byla věnována hádankám a hlavolamům, do 20. let 20. století tu také byly žertovné obrázky beze slov. Těsně před zánikem časopisu, mezi lety 1940- 1941 tiskl v Malém čtenáři své první verše pro děti (většinou jako doprovod k fotografiím) jeho tehdejší redaktor a pozdější klasik dětské poezie František Hrubín. Do časopisu kromě poezie psal i pro titul charakteristické dobrodružné povídky, které podepisoval pseudonymy.
Časopis věnoval zvláštní rubriky módním dětským zájmům, např. filatelii (ve 20. letech 20. století), sportu a také esperantu. V roce 1898 (č. 2) časopis jako první otiskl slohové práce žaček učitele Jana Václava z Finberka, čímž započal dlouhou tradici tištění dětských textů na vlastních stránkách, a částečně v domácích dětských časopisech vůbec. Později nepravidelně otiskoval celou rubriku vlastní tvorby dětí, nazvanou „Z vlastní hlavy“ či „Práce našich čtenářů“, později „Dílna“. Organizoval i časté autorské soutěže pro děti.
Mezi pravidelnými rubrikami se postupně ustálila velmi oblíbená „Kronika“ – časové, zajímavé a srozumitelně i zábavně psané zprávy z různých oborů, dále „Beseda“ – sloupek o aktuálním problému, „Práce a hra“ – o ručních pracích a také „Dědečkovy žertíky“. Na obálce byla zábavná příloha, zprvu zvaná Rozmanitosti, později Oříšky, a rubrika „Přemýšlej a rozluštíš“ s rébusy, žerty a hádankami. V titulu se objevovaly i citáty slavných („Zlatá zrnka“). Zajímavosti z ciziny obsahovala rubrika „Panoráma“, později „Rozmanitosti“ a „Ze všech koutů světa“.
Po vzniku samostatného Československa časopis přestává stačit trendům moderních periodik pro děti, stále si však drží širokou oblibu čtenářů. Obálka je zaplněna inzercí, v časopisu se rozšiřuje jeho naučná část. Časopis přijímá se zpožděním novinky v obsahu progresivnějších periodik pro děti, změnám se ale nevyhýbá. Zavádí zmíněné rubriky zajímavostí ze světa, filatelistickou rubriku i dobově populární junáckou hlídku. Přes neutuchající zájem publika se Malý čtenář ve 20. a 30. letech nevyhnul kritice odborné veřejnosti, zejména pro přílišný konzervatismus a koncepci nedostačující měnícím se dobovým nárokům.
Malý čtenář se od počátku úzkostlivě vyhýbal politickým a společenským tématům, tiskl tematicky nadčasovou beletrii a zábavní čtení, což se v pozdější, socialistické historiografii dětské literatury stalo důvodem jeho kritiky. V posledních ročnících před svým zánikem časopis zvyšoval množství obrázků na úkor textů, stal se víceméně obrázkovým týdeníkem, v němž měla beletrie vedle publicistiky jen podružnou úlohu.
V posledních ročnících se v obrazovém doprovodu časopisu začínala stále častěji uplatňovat fotografie, např. K. Plicky či V. J. Staňka. V posledních ročnících nabral časopis výrazněji novinový ráz, tiskl řadu zpráva zajímavostí ze světa, dokumentárních fotografií, sportovní reportáže atd. Na zadní straně obálky začal také tisknout humoristické či dobrodružné komiksy.
K časopisu vycházel v letech 1891-1942 Kalendář Malého čtenáře, později Kalendář české mládeže pod vedení Františka Serafínského Procházky. Ročně Malý čtenář vydával i několik (4-6) románových příloh vlastní edice a v letech 1928-1934 mj. edici Loutkové hry Malého čtenáře.

K pravidelným rubrikám patřila KRONIKA:

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu MALÝ ČTENÁŘ z roku 1920, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu MALÝ ČTENÁŘ   kliknutím na náhled strany:

 

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„.

 

 

Prvních 7 čísel – SVĚTOVÉ POHÁDKY – 1920

O titulu SVĚTOVÉ POHÁDKY jsem neměl do dnešního dne žádné povědomí. Díky Damrovi, který poslal pro www.detske-casopisy.cz prvních 7 digitalizovaných čísel z roku 1920 jsem si obzor rozšířil.

Damro: “ Jedním z počinků českých nakladatelů a vydavatelů bylo podporovat čtivost a zejména prosazovat český jazyk. Proto také koncem 19. století a začátkem 20. století, mimo české noviny a časopisy, začaly vydávat velmi oblíbená týdenní nebo čtrnáctidenní periodika tzv. sešitové edice. Byly to většinou dobrodružné příběhy, detektivky (Clifton, Tom Shark, Buffalo Bill nebo později oblíbený Dobrodružný svět a jiné) jejichž literární kvalita nebyla mnohdy na úrovni, ale lákaly ke čtení.

Současně vycházely pro děti pohádkové příběhy, klukovské a podobné. Byly to Pohádky za korunu, České pohádky pro malé dítky, Veselé čtení naším hochům a řada dalších.

Jedním z vydavatelů byl Alois Zelinka, vlastnící hudební nakladatelství a Velkoobchod papírem v Mariánských horách – Moravské Ostravě . Ve dvacátých letech vydával Světové pohádky a to 2x do měsíce. Na 16 stranách převyprávěl většinou Rudolf Eliáš jak pohádky, tak různé příběhy, např. Sindbadova dobrodružství. Příběhy byly vydávány na nekvalitním novinovém papíru i když s barevnou obálkou, aby jejich cena byla co nejnižší.

Formát sešitu byl 13 x 18 cm, a grafika se v sešitě různě měnila.

Jak dlouho nakladatelství bylo v provozu a k počtu vydaných Světových pohádek nemám bližších informací.

Dnes dávám k dispozici sběratelům všech sedm sešitů , které mám. U některých chybí obálka.“

SVETOVE_POHYDKY_(1920)_cislo_01_ilustrace

Ilustrace k pohádkám (vyjma celobarevné obálky – titulní strany), jsou jen v 1.čísle. I to potvrzuje snahu o co nejlevnější výrobní náklady a přijatelnou cenu pro čtenáře – 1 Kč.

K doplnění informací, které Damro poslal, se mi podařilo dohledat ohledně nakladatele A.Zelinky drobnou související informaci. Původní sazeč Emil Dobrovolný, který po svém společníkovi (jenž padl v roce 1915) převzal v Přerově tiskárnu „Šutt a Dobrovolný“, podnikal ve stejné době jako A.Zelinka. Jejich cesty se střetly, protože: „1926 Dobrovolný ohlásil vyrovnání pro finanční potíže, způsobené zřejmě především nedobytnými pohledávkami za tisk spisů Františka Sokola Tůmy pro ostravské nakladatelství Alois Zelinka.“

Veronika Srbová ve své bakalářské práci z roku 2012 („Hraničářský román“ Františka Sokola-Tůmy v kontextu vývoje české společnosti ve Slezsku prvních desetiletí 20. století)  píše: „Sokol-Tůma si značně polepšil finančně, a to i přes úpadek nakladatele Zelinky, který ho velmi poškodil. Nakladatel Alois Zelinka začal vydávat sebrané spisy Sokola-Tůmy. Knihy měly velký úspěch, nicméně celý podnik byl nad finanční síly mariánsko-horského knihkupce a ten zbankrotoval. Sokola-Tůmu to velice zasáhlo, považoval totiž výnosy ze sebraných spisů za své budoucí zajištění ve stáří, a když o ně přišel, začal se bát o svou budoucnost. Špatný psychický stav se zřejmě podepsal na jeho zhoršeném zdraví – dostal záchvat mrtvice a ochrnula mu ruka. Nezbavil se ani chorobného strachu ze ztráty peněz – všechny je nosil do konce života stále sebou v malém kufříčku.“

Bez zajímavosti není (dva roky po 1.světové válce) apel Aloise Zelinky na „čechy“– viz. poslední strana 1.čísla: „Kupujte své potřeby pouze u českého knihkupce, nepodporujte naše nepřátele!

korespondenční lístek

Alois Zelinka propagoval SVĚTOVÉ POHÁDKY i na korespondenčních lístcích (pro ty, kteří už neví, co to byl „koresponďák“: text se na takovémto lístku psal z jeho druhé strany). Tento lístek je zřejmě z roku 1921.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění souvislostí kolem vydávání  SVĚTOVÝCH POHÁDEK v roce 1920, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhled titulní strany.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) SVĚTOVÉ POHÁDKY do svého počítače či tabletu ve formátu PDF kliknutím na náhled titulní stranu

SVETOVE_POHYDKY_(1920)_cislo_01

 

SVETOVE_POHYDKY_(1920)_cislo_02

SVETOVE_POHYDKY_(1920)_cislo_03

SVETOVE_POHYDKY_(1920)_cislo_04

SVETOVE_POHYDKY_(1920)_cislo_05

SVETOVE_POHYDKY_(1920)_cislo_06

SVETOVE_POHYDKY_(1920)_cislo_07