Archív kategorie: 1866

Poprvé VEDOUCÍ PIONÝRŮ – 12.ročník – 1961

Dnes archivovaná čísla časopisu VEDOUCÍ PIONÝRŮ z roku 1961 pro www.detske-casopisy.cz  dodal Jaroslav Pl. a digitalizoval Josef Ku. Veliký dík!

V tiráži časopisu se uvádí:VEDOUCÍ PIONÝRŮ. Vydává ÚV ČSM v Mladé frontě … Řídí redakční rada: Holešovská J., Knotová E., Korejsová E., Kozáková S., Matě­jovská H., Rampasová M. (vedoucí redaktorka), Straka V., Svobodová M ., Vlček R., Vorlíček Ch. dr., Znášiková J. – Výtvarná úprava: Weigel J. – Adresa redakce: Gorkého náměstí 24, Praha 1 … Ročník XII. – Cena výtisku 1,20 Kčs. – Vychází měsíčně. …“

Časopis vycházel v rozsahu 36 stran, s barevnou obálkou.

Jak název časopisu napovídá, jeho cílovou skupinou byli právě vedoucí pionýrských oddílů. A protože pionýrská organizace byla výhradně ideologicky založená, byl takový i časopis, který měl metodicky vést ty, kteří měli děti jediným správným způsobem „zpracovávat“.

 

Do VEDOUCÍHO PIONÝRŮ přispíval i František Továrek (*1915 + 1990). Přestože wikipedie o něm uvádí, že „Patřil k zakládající generaci konických skautů a nějakou dobu oddíl i vedl „, byl aktivním členem pionýrské organizace. „Když byl ale Junák zakázán a vytvořena jednotná Pionýrská organizace ČSM stal se pionýrským vedoucím a v roce 1968 prohlásil v tisku, že skauting už není aktuální.“ Napsal několik docela dobrých knih pro mládež, v roce 1976 odešel do důchodu – pak vydal minimálně další 3 knihy. Ale v roce 1986 neunesl úspěch jiného spisovatele (skauta), kterému vyšla další úspěšná kniha a on napsal na ÚV KSČ udavačský dopis (který později v písemné konfrontaci s poškozeným vydával za „kritiku“).

Spontální zpěv je bezesporu osvědčeným stmelovacím prvkem každé komunity. Časopis VEDOUCÍ PIONÝRŮ přinášel původní písničky o kterých si nejsem jistý, že se zrovna spontálně zpívaly, ale jsou alespoň výmluvným svědkem své doby:

Zajímavou rubrikou byla cca půlstrana CO PÍŠÍ, která referovala o hlavních tématech v „sesterských“ časopisech:

Časopis přinášel i články, které umožňovaly sdílení zkušeností:

Na poslední straně byly uveřejňovány plánky a návody – zde například na výrobu poliček.

Zmínku o časopise VEDOUCÍ PIONÝRŮ jsem v odborné literatuře zatím našel pouze v knize DĚJINY ČESKÝCH MÉDIÍ: OD POČÁTKU DO SOUČASNOSTI, kde uvádí její autoři Petr Bednařík, Jan Jirák a Barbara Köpplová (strana 263):

„Často uvažovaná potřeba nových listů brzděná nutností šetřit papír vedla ke slučování některých titulů (např. PRÁCE PIONÝRŮ a VEDOUCÍ se sloučily do periodika VEDOUCÍ PIONÝRŮ), ke snižování nákladů listů či k jejich zániku (např. časopis ROZSÉVAČKA, DOPISOVATEL ROVNOSTI či SVĚT PRÁCE). ÚV KSČ přijal v roce 1955 usnesení k otázkám tisku, které obsahovalo opatření „zaměřená zejména na zrušení, případně spojení 98 různých časopisů, snížení rozsahu některých denních listů, snížení nákladů a periodicity značného počtu časopisů, převážně menších … „. Nemalou roli ovšem při úvahách o struktuře tisku hrál také obsah listu a obecný požadavek vhodného ideologického působení. V roce 1953 byly založeny TECHNICKÉ NOVINY, časopis pro novou techniku a otázky zlepšovatelského a vynálezeckého hnutí. V lednu 1953 bylo založeno periodikum ČESKOSLOVENSKÝ SPORT, které v prvních letech vydával Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport v Státním tělovýchovném vydavatelství jako obdeník, později se tento titul stal deníkem. Například výše citovaný materiál ÚV KSČ doporučuje zvýšit náklad ČESKOSLOVENSKÉHO SPORTU, který vycházel v nákladu 100 000 výtisků, neboť „Je rozhodně správnější dát takovým čtenářům možnost nákupu ČS.SPORTU, který vcelku správně ukazuje obrovský rozvoj sportu a tělovýchovy v Sovětském svazu, u nás i v ostatních zemích lidové demokracie a dobře referuje o důležitých mezinárodních sportovních událostech, zatím co SVOBODNÉ SLOVO a LIDOVÁ DEMOKRACIE jdou po senzacích, obdivují sport v kapitalistických zemích, a tak nepříznivě ovlivňují myšlení mladých zájemců o sport …. „ Stejného vydavatele měl i časopis STADION a řada měsíčníků pro různé druhy sportu.
Odborné technické časopisy vydávalo Státní nakladatelství technické literatury, vědecké časopisy zajišťovala Československá akademie věd.“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu VEDOUCÍ PIONÝRŮ z roku 1961, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stran.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované číslo časopisu VEDOUCÍ PIONÝRŮ – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„.

Posledné čísla časopisu JUNOŠ – 1.ročník – 1865–66

V príspevku z 19.7.2017 sme sa po prvý krát zmienili o tomto jednoročnom periodiku. Dnes by som ho uzavrel zverejnením pravdepodobne posledných piatich čísiel, ktoré uzreli svetlo sveta.

Nakoľko časopis okrem loga neobsahuje žiadne ilustrácie a autori príspevkov sú mimo mojich poznatkov a dohľadných informácií, stroho sa zmienim o tom, čo ma zaujalo a čo by dopomohlo k doplneniu informácií do nášho SKDČ.

  • Podtitul: mravňozábavný mládeži venovaný časopis
  • V Pešti 1866. Tlačou Horňánskeho a Hummela. (Modlárská ulica č. 20.)
  • Vydavateľ: JÁN NEPOMUK BOBUĽA

A ešte jedna a to veľmi dôležitá informácia, ktorá vypovedá o najpravdepodobnejšom dôvode zániku tohto časopisu. Podľa nenápadného oznámenia v závere posledného 9. výtlačku, napísaného 14.7.1866 sa končí 365 dňová púť časopisu JUNOŠ posledný oznámením:

Poneváč sa doposiaľ ešte neprihlásil taký počet predplatiteľstva, ktorý by bol zabezpečil vydávanie „Junoša“ : oznamujeme že prihlásenie prijíma doterajší redaktor a vydavateľ (pod adresou jeho mena Pešť, Fabriková ulica č. 7) ešte dokonca mesiaca augusta; po vypršaní ale tohoto času oznámime slovenskými časopismi, či sa prihlásil dostatočný počet predplatiteľov alebo nie. —

SL. redakcie slovenských časopisov najuctivejšie prosíme za prevzatie tohoto oznámenia.

Pešť 14. júla 1866.                             RED. „JUNOŠA.“

Hlavé dôvody jeho konca, bol zrejme nezáujem čitateľskej obce a tým aj nedostatok financií. Na predposlednej strane 9. čísla sa nachádza obsah ročníka. Z neho vyplýva, že to čo máme v našom archíve, je kompletné vydanie titulu. Možno až na obálky, ktoré ak boli, nemáme k dispozícii.  To zostáva naďalej jednou z tém nášho bádania.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu JUNOŠ z roku 1865-66, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu JUNOŠ – kliknutím na náhled strany:

 

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„.

Prvý a posledný JUNOŠ – 1.ročník -1865 – 66

Názov tohto príspevku „Prvý a posledný“ som zvolil na základe jedného a zároveň posledného ročníka tohto časopisu vydávaného v rokoch 18651866. Dnes z neho publikujeme jeho prvé 4 čísla.

JUNOŠ s podtitulom „mravňozábavný mládeži venovaný časopis“. Vychádzať mal každý mesiac. Ako sa uvádza na obale, zhruba každý 4. – 5. týždeň. Celoročné predplatné boli 2 zlatky.

Redaktorom a zároveň aj vydavateľom bol Ján Nepomuk Bobula (*1844 – +1903). Pochádzal z malej liptovskej dedinky, Dovalove, ktorá je dnes súčasťou Liptovského Hrádku. Túžba po odbore staviteľstva ho doviedla až do Pešti. Tu pôsobil ako významný architekt a staviteľ. Návštevy kruhov peštianskych Slovákov a postupné zapájanie sa do slovenského života podnietilo jeho záujem o publicistiku, ktorý ho sprevádzal počas celého života. Jeho články sa objavovali v rôznych periodikách (Cyril a Metod, Sokol, Obzor, Pešťbudínske vedomosti). Jeho prvé noviny vo vlastnom redigovaní bol práve magazín JUNOŠ, ktorým organizoval pracujúcu a študujúcu slovenskú mládež v Pešti.

V Budapešti (v časti Józsefváros), mu v roku 2003 na stene školy slovenskej menšiny, ktorú navrhol a postavil, vystavili pamätnú tabuľu.

V encyklopédii slovenských spisovateľov o časopise JUNOŠ píšu:

„Prvý slovenský tlačený študentský časopis. Vychádzal mesačne v šk. r. 1865/66 v Pešti s podtitulom Mravno-zábavný mládeži venovaný časopis, redigoval a vydával ho Ján Nepomuk Bobula. Uverejňoval literárne prvotiny (poetické i prozaické), poučné články, listy dopisovateľov, literárne správy a výnimočne i preklady. V literárnych otázkach (napr. posudzovanie súťažných rukopisov) sa redakcia obracala okrem iných aj na Andreja Sládkoviča a profesora Martina Čulena.

K najaktívnejším spolupracovníkom z radov študentov patrili Ján Capko-Zniovský, Andrej Truchlý-Sytniansky a Ján Alexander Fábry, no najproduktívnejším prispievateľom sa stal príslušník o niečo staršej generácie Daniel Bachát. Jeho básnické a prozaické príspevky, ktoré sa literárnou úrovňou neodlišovali od ostatných začiatočníckych pokusov, vnášali do tohto časopisu sentimentálne a pseudoromantické konvencie.

JUNOŠ sa neusiloval o vyhranenejší literárny program, bol predovšetkým tribúnou, kde si mohli vyskúšať svoje schopnosti mladí adepti literárneho umenia, no pritom plnil významné organizačné poslanie. Počas svojej jednoročnej existencie bol jediným spojivom slovenskej mládeže, rozptýlenej na školách bývalého Rakúsko-Uhorska (Bratislava, Pešť, Viedeň, Levoča, Banská Bystrica, Banská Štiavnica, Revúca, Kláštor pod Znievom) i v zahraničí (Erlangen). Pričinila sa o to pravidelná rubrika Dopisy, v ktorej dopisovatelia informovali o svojich problémoch a vymieňali si názory na niektoré spoločné otázky.

2. roč. Junoša mal vychádzať pod záštitou publicistu Jána Mallého-Dusarova a za redakcie peštianskeho poslucháča filozofie Antona Krieglera, ale pre nedostatok finančných prostriedkov časopis po 1. roč. (vyšlo 9 čísel) zanikol.“

U prvého čísla bola kritizovaná absencia grafického stvárnenia časopisu.

A tak aj napriek značnej finančnej investície dal Bobula vyhotoviť drevorez (tlačová platňa vyhotovená vyrezávaním do dreva) záhlavia časopisu.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu JUNOŠ z rokov 1865 – 66, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu JUNOŠ – kliknutím na náhled strany: